Svěcení Opatrovny J. V. císaře Františka Josefa I. na Novém Hradci Králové v roce 1888

Svého času se staly základem výchovy a vzdělávání předškolních dětí opatrovny a mateřské školy, jejichž potřebu osvětlil již náš velký pedagog a reformátor Jan Amos Komenský, v jehož šlépějích pak pokračovali mnozí další, z nichž můžeme jmenovat např. Jana Svobodu (9. května 1800 Hořepník - 27. září 1844 Praha), který je autorem významného spisu "Školka" a je považován za zakladatele opatroven u nás, neboť jeho opatrovna vznikla roku 1832 v ulici Na Hrádku na Novém Městě pražském a sloužila rodinám ze čtvrti pod Emauzy.

Právě díky němu se začaly tyto ústavy šířit po království Českém. Jejich úkolem bylo ochraňovat děti ve věku od 3 do 6 let takových rodičů, co se o jejich péči a výchovu nemohli postarat kvůli chudobě nebo zaměstnání. Nešlo jen o zabránění úrazům, ale také o jejich mravní výchovu, vzdělávání a v neposlední řadě o výživu. Co šlo jinde lehce, tak na Novém Hradci Králové však trvalo nepřiměřeně dlouho.

Drahně let totiž na Novém Hradci Králové probíralo zřízení dětské opatrovny, nad nímž se nemohlo vedení městysu nijak dohodnout. Byly v tom jak osobní animozity, tak strach z vysokých finančních nákladů a mnohdy prostě obyčejné sobectví. Opatrovna byla nakonec vybudována jen díky kapitulnímu děkanovi Msgre. Edvardu Prašingerovi. Po určitém hledání místa bylo rozhodnuto, že tato budova bude postavena na stavebním místě, jež bylo odtrženo od pozemku čp. 95.

Se stavbou jednopatrového domu čp. 96 bylo započato 9. dubna 1888. Tuto práci provedl královéhradecký stavitel František Černý (podle obecní kroniky, podle tehdejšího tisku stavbu provedl Antonín Dobrkovský) a náklad plně hradil výše jmenovaný kapitulní děkan a biskupský generální vikář v Hradci Králové Msgre. Edvard Prašinger. Tento zdejší rodák poté objekt upravil jako dětskou opatrovnu, věnoval 13 000 zl. na nadání k vydržování školských sester, pak daroval 1 000 zl. ve státních dluhopisech na udržování budovy, jejíž vlastnictví převedl do majetku obce. První obnos byl uložen u královéhradecké konsistoře, odkud školské sestry zdejší opatrovny z něj dostávaly úroky. Druhá částka byla od počátku spravována novohradeckou obcí.

Sama opatrovna byla postavena jako pocta 40letého jubilea panování císaře Františka Josefa I. a její pojmenování bylo schváleno nejvyššími vídeňskými místy. V přízemí byly umístěny prostorné místnosti opatrovny a školy industriální pro dívky škole odrostlé, nahoře potom byty školských sester. Slavnost jejího svěcení byla sloučena usnesením obecního zastupitelstva s oslavou císařského jubilea, jejíž konání bylo stanoveno na 7. října 1888.

Již v předvečer slavnosti oznamovala střelba z hmoždířů, že nadchází slavnostní den. Při slavnostním osvětlení procházela večerním Novým Hradcem Králové sokolská kapela z Nechanic, jež hrála různé národní písně a pochody. Tohoto slavnostního průvodu se zúčastnilo množství místních lidí. Před domem šlechetného dárce a opatrovnou průvod zastavil, třikrát provolal slávu a hudba zahrála hymnu „Kde domov můj“, načež byl průvod před domem obecního starosty ukončen a lidé se rozešli domů.

V brzkých ranních hodinách slavnostního dne vzbudila všechny obyvatele obce střelba z hmoždířů a městysem opět procházela hudba. Sama slavnost začala v 10.00 hod., kdy se kapitulní děkan a biskupský generální vikář Edvard Prašinger odebral za četné asistence duchovenstva ze zdejšího kostela sv. Antonína v průvodu místního obecního zastupitelstva, deputace města Hradce Králové, patronátu a všech novohradeckých spolků k opatrovně, přičemž procházel davy obyvatelstva a špalírem školní mládeže.

Po přijití průvodu k opatrovně zazněl chorál, jehož zpěv vedl řídící učitel František Grund, jenž převzal správu novohradecké školy v roce 1882. Následně promluvil z tribuny farář P. Antonín Vitvar, který ozřejmil význam tohoto zařízení a vyzdvihl dobrotu štědrého dárce. Poté bylo přikročeno k slavnostnímu posvěcení budovy zvenčí i zevnitř. Obojí vykonal sám zakladatel opatrovny Msgre. Edvard Prašinger.

Po ukončeném svěcení a vyjití z budovy ven vystoupil na řečniště místní starosta Alois Jelínek, který poděkoval jménem obce a celého jejího obyvatelstva za tento významný dar, což bylo korunováno předáním diplomu čestného občanství kapitulnímu děkanu Prašingerovi, jenž ho převzal se slzami v očích a v několika slovech se vyznal, že nadosmrti bude synem této obce, kterou má nade vše rád.

Poté se průvod odebral do kostela sv. Antonína, kde byla sloužena pontifikální mše svatá, jež byla zakončena císařskou hymnou a jednotlivé části byly navíc doprovázeny střelbou z hmoždířů. Jako zakončení aktu svěcení proběhla defiláda všech spolků před kapitulním děkanem a ostatními hodnostáři. Ve 13.00 hod. se uskutečnila hostina, jíž se zúčastnilo na 40 hostí. Také na ní koncertovala nechanická sokolská kapela. Slavnostní den byl zakončen plesem v hostinci „U Labutě“.

Na závěr dodejme, že tento projekt byl nesmírně pokrokový, protože z něj náš školský systém prakticky vychází, neboť z opatroven se postupem času vyvinuly jesle a mateřské školy, bez nichž bychom si nedokázali dnes předškolní výchovu ani představit. Z budovy se sice následně stala dětská vývařovna a dnes v ní sídlí školní družina, navíc se různými přestavbami změnil její exteriér i interiér, ale chybou by bylo, kdyby se zapomnělo na to, proč byl tento objekt vlastně postaven. Stejně tak je krásné, když ona ulice, kde se bývalá opatrovna o 1 oddělení nachází, byla pojmenována jako Prašingerova.