Pomník bratří Čapků v Malých Svatoňovicích

Snad každý Čech ví, přinejmenším obdivovatel jeho díla, že se Karel Čapek, jeden z našich největších literárních velikánů, narodil v bývalých lázních čp. 1 v Malých Svatoňovicích, a tak nikomu nepřipadne zvláštní, že právě v této obci byl vybudován pomník jemu a jeho bratru Josefovi, i když on byl na rozdíl od svého mladšího sourozence hronovským rodákem, ale jejich spolupráce byla tak úzce spojená, že bychom si jednoho bez druhého nedokázali představit.

Uctění památky Karla Čapka má v jeho rodišti dlouhou tradici. Nejprve totiž šlo jen o pamětní desku s jeho bustou od sochaře prof. Karla Dvořáka, k jejímuž slavnostnímu odhalení došlo v rámci výstavy o životě a díle bratří Čapků, jež byla uspořádána koncem června 1946 a později se stala základem budoucího muzea. Těchto oslav se také zúčastnili: prezident JUDr. Edvard Beneš, ministr školství a osvěty prof. PhDr. Zdeněk Nejedlý, prof. PhDr. Albert Pražák a mnozí další významní činitelé. Uvedenou rodinu zastupovala sestra Helena Palivcová-Čapková a vdova po Karlu Čapkovi Olga Scheinpflugová-Čapková. Po jejím odhalení promluvili: prof. PhDr. Zdeněk Nejedlý, za slovenské spisovatele Zuzka Zguriška a za pražskou filozofickou fakultu PhDr. Jan Blahoslav Čapek.

Pomník bratří Čapků je však až novodobou iniciativou, která se poprvé v Malých Svatoňovicích objevila v roce 1963, a to za spolupráce MNV a tehdejšího Památníku bratří Čapků. Oficiálně se však uvádělo, že podnět k tomu dali horníci z dolu Zdeňka Nejedlého, ale skutečnost je trochu jiná. Vybudování pomníku si vzali na svá bedra členové základní organizace ČSOZS v Malých Svatoňovicích, pro neznalé zkratek - místní zahrádkáři, z nichž řada byla zaměstnána právě v dolech. Snad z toho důvodu, že bratři Čapkové i jejich otec byli nadšenými zahrádkáři a vůbec milovníky přírody a jejího bohatství.

Vedení MNV se pokusilo získat finanční prostředky na zřízení pomníku bez státního příspěvku, aby mu tak nebylo státem mluveno do toho, jak a kde má být postaven, jaký vzhled má mít apod., protože tyto zkušenosti měli mnozí lidé již z jiných akcí, kde bylo zažádáno o státní podporu. Když bylo vidět, že to s penězi bude těžké, obrátil se MNV na nadřízené orgány, ale u žádných nenašel pochopení, protože v jejich rozpočtech zela "velká díra", jak tradiční to věc u nás během staletí, když se vždy tvrdí, že na nic nejsou peníze. Spíše to však byla nechuť mnoha komunistických činitelů vůči tomuto spisovateli, zejm. trpkost z jeho spisku "Proč nejsem komunistou?". Nepřímým důkazem může být i to, že v "Rudém právu" se 29. prosince 1966 nalezla jen taková malá zmínka: "BRONZOVÉ SOUSOŠÍ BRATŘÍM ČAPKŮM bude postaveno v rodném městečku K. Čapka, v Malých Svatoňovicích. K návrhu sousoší, které má být odhaleno v roce 1968, se připravuje soutěž."

Jedinou možností tak bylo vyhlásit veřejnou sbírku, protože na zaplacení celého pomníku nebylo v rozpočtu obce potřebné množství peněz. Následovala trojice jednání s ministerstvem školství a kultury, jež však skončila bez jakéhokoliv výsledku. Teprve 26. září 1966 byla uvedená veřejná sbírka povolena. "Obracíme se na Vás, a doufáme, že nám podle možností přispějete," sděloval text pěkně vyhotovené přihlášky k veřejné sbírce, kterou doplňoval navíc obrázek a básnička Karla Čapka. Celkově bylo vybráno 25 000 adresátů.

Jako autor budoucího bronzového pomníku byl vybrán osvědčený sochař Josef Malejovský, který v té době již nosil titul národního umělce a měl za sebou množství různých soch a pomníků. Jmenujme zejména: v roce 1957 navržený pomník Rudé armády v Pardubicích, trocnovského Jana Žižku z roku 1960 a hronovského Aloise Jiráska z roku 1961. To stačilo, aby si organizátoři obhájili tuto vlastní volbu tvůrce, když nevyhlásili soutěž. Dalším problémem byly spory s Dílem ČFVU, a to ohledně umístění tohoto díla. Vše výše uvedené tak zpozdilo realizaci tohoto pomníku, ale tvůrce se svému dílu opravdu věnoval do nejmenšího detailu, což můžeme vidět nejen na jeho výtvarné podobě, ale i na tom, že byl vytvářen v letech 1967-1969.

Se samotným rozjezdem sbírky na zřízení pomníku se počkalo až na leden 1968 a nikdo nečekal takový úspěch, neboť do srpna téhož roku se sešlo na bankovním účtu MNV plných 343 000 Kčs z maplánovaných 751 168 Kčs. Vždyť i sama Olga Scheinpflugová napsala již 4. ledna 1967 toto: "Nevím, je-li veřejná sbírka v této době vhodná, nebývá to u obecenstva populární." Nebylo snad nikoho, kdo by tehdy nějaký ten obnos nedaroval, protože bratři Čapkové patří neodmyslitelně k našemu národu a jeho kultuře, ať si každý hovoří, co jen chce. Mezi dárci jsme tak mohli objevit vedle různých jednotlivců rovněž místní i přespolní spolky a korporace, množství škol, divadel, závodů a institucí a zahanbit se nenechalo i zmíněné ministerstvo školství a kultury, jež na tento účel uvolnilo 25 000 Kčs.

Vše šlo opravdu jak "na drátkách", včetně odlití sousoší do bronzu v pražském závodě ZUKOV i architektonické úpravy podle návrhu Ing. arch. Bedřicha Hanáka, a již 29. června 1969 byl pomník na žulovém oválném podstavci slavnostně odhalen, a to za účasti ministra kultury Miroslava Galušky. Tento den se zapsal do dějin obce nesmazatelným písmem, což se projevilo též tím, že se těchto oslav zúčastnilo na 4 000 lidí, kteří mohli v jejich rámci navštívit výstavu "Zahradníkův rok", připravenou Dr. Miroslavem Halíkem, architektem Arnoštem Wagnerem a Ing. arch. Vlastimilem Vaňkem, jimž v mnohém nadšeně vypomohli místní občané.

Tento pomník, jenž bývá brán za kulminační bod v Malejovského celoživotní tvorbě, navazuje na formovou lapidárnost našeho sochařství 20. let 20. století, a tak stále zaujímá vůdčí postavení mezi jeho díly, jinak mnohdy označovanými za příliš stylově prorežimní. Jeho kvality si povšimli následně i památkáři, kteří ho 27. dubna 1982 zapsali do státního seznamu kulturních památek. Více informací o jeho památkové ochraně se lze dozvědět zde: https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-bratri-capku-12938100.