Mlýn ve Velkých Svatoňovicích

Kdy tento mlýn, který byl původně vybudován pouze na toku Markoušovického potoka (zvaného i jako Zaječí potok), přesně vznikl, tak to stejně jako u mnoha ostatních v okolí nevíme. Muselo to být až mnohem později, když ves náležela k vízmburskému zboží, ale to mělo zprvu pouze trojici mlýnů - Slatinský, Ratibořický a Vízmburský, též zvaný jako Havlovický, k nimž později přibyly další, např. v Úpici či Radči.

Podle všeho došlo k jeho založení někdy počátkem 16. století, ale zmínku o jeho existenci nalezneme až k roku 1558. Nemůžeme však jednoznačně potvrdit, že šlo skutečně o přímého předchůdce tohoto mlýna, neboť se tehdy mohl nacházet na jiném místě a mlýn v současné lokalitě mohl vzniknout až později, např. po požáru nebo přenesení této živnosti. Další nepřímou zprávu máme z roku 1583, kdy byl Jan ze Svatoňovic přijat za pacholka do mlýna v Bělovsi a předtím právě působil ve svatoňovickém mlýně. Ten byl zprvu provozován ve vlastní režii a později na něm hospodařili pachtýři, aby byl poslednímu z nich naknec odprodán. Někdy poté byl vybudován i sám rybník, i když dostatečně je doložen až v I. vojenském mapování, tzv. josefském (provedeném v letech 1764-1768 a rektifikovaném v letech 1780-1783, viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c063).

Zdejší mlýn však nikdy nenáležel mezi ty významné, jimi totiž byly ještě počátkem 18. století: v roce 1585 prodaný Slatinský mlýn o 2 kolech, roku 1682 prodaný Olešnický mlýn o 2 kolech, v roce 1696 prodaný Ratibořický mlýn o 4 kolech, roku 1696 prodaný Havlovický mlýn o 3 kolech, v roce 1696 Horní smolíkovský mlýn v Úpici o 1 kole, roku 1696 prodaný Dolní smolíkovský mlýn v Úpici o 1 kole, v roce 1696 prodaný Brusnický mlýn o 1 kole, roku 1696 prodaný Suchovršický mlýn o 2 kolech, v roce 1706 prodaný Velký úpický mlýn o 5 kolech, roku 1708 prodaný Kyjský mlýn o 1 kole, v roce 1728 prodaný Rtyňský mlýn o 1 kole a roku 1736 prodaný Dolnoradechovský mlýn o 2 kolech. Kdyby tehdy svatoňovický mlynář nemohl mlet, byli místní přiděleni k výše zmíněnému Velkému úpickému mlýnu.

Sám mlýn byl od svých počátků typickou roubenou stavbou, což je zaznamenáno ještě v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA436018400) a teprve počátkem 70. let téhož století byl přestavěn do současné zděné podoby, což zase dokazuje reambulace stabilního katastru z roku 1877 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_8151_6), přičemž k přestavbě došlo až po několika jeho prodejích ve veřejných dražbách (spolu s 1 385 čtverečnými sáhy polností), z nichž první byly stanoveny na 24. září, 20. října a 24. listopadu 1874, ale k jeho úspěšnému prodeji došlo až o rok později, přičemž během této doby se uskutečnila ještě řada dražeb, např. 23. února 1875, 21. června 1875, 21. července 1875 a 21. srpna 1875. Důvodem bylo asi to, že se neslevilo a stále byl prodáván za stejnou odhadní cenu 15 289 zlatých, přičemž další velkou částku musel dát nový vlastník do jeho obnovy. V té době došlo rovněž k výměně zařízení, jež bylo pořízeno zejména u Svatoňovické strojovny v Malých Svatoňovicích.

V roce 1775 byl zdejším mlynářem Antonín Čepelka, roku 1815 Josef Čepelka a v roce 1827 Jan Praus (psán i jako Prauz, z čehož se posléze stalo příjmení Prouza). Později zdejší mlynář část obytného stavení pronajímal. Známým obyvatelem byl zdejší učitel Jan Ullmann, jenž zde rovněž 3. srpna 1883 zemřel, a to na tehdy mezi učiteli velmi rozšířenou tuberkulózu plic. Nedlouho poté, tj. 15. prosince 1884, zesnul také mlynář Jan Kopper, jemuž bylo 82 let. V té době však již mlýn náležel Josefu Krtičkovi, který se sem přiženil. Od Josefa Krtičky pak čp. 66 zakoupil v roce 1923 Josef Aman. Ten zde mlynařil až do poválečného období, kdy měl za svého konkurenta Josefa Teubera. Za něj došlo rovněž k rekonstrukci mlýna, přestavbě splavu a dosavadní 3 vodní kola nahradil Francisovou turbinou od pardubické firmy Jos. Prokop a synové. Natrvalo se zde přestalo mlet počátkem 50. let 20. století.

V současné době náleží čp. 66 Josefu Amanovi, naopak rybník o ploše 1,02 ha, jehož hráz je dlouhá 55 m a vysoká 4 m, je majetkem obce. Na závěr ještě dodejme, že právě v tomto objektu se 24. července 1887 narodil klarinetista, muzikolog a hudební pedagog Stanislav Krtička (viz https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=4799).