Písník Machač

Někdo se bude divit, že pro tuto vodní plochu užívám právě tento název, ale právě on je ten správný, protože ostatní verze jsou úplně mimo. Některými je přezdíván jako Mácháč, a to podle toho, že se zde lidé koupali, tj. máchali, další zase uvažují o tom, že je takovou zmenšeninou Máchova jezera u Doks, ale pojmenování získal až po svém pozdějším majiteli - Jaroslavu Machačovi, přičemž původně a některými lidmi, zvláště rybáři, je dodnes nazýván jako Gigant 1 (od zdejší, roku 1949 dokončené velkovýkrmny vepřů, na jejíž výstavbu byl použit písek právě zejména z Machače; naopak při její modernizaci v roce 1988 již ne).

Stejně jako ostatní vodní plochy v celém okolí, tak i tato vznikla v souvislosti s těžbou štěrkopísků a místní panelárnou. Původně se i zde nacházel rybník Malá Čeperka a po jeho vysušení zůstala většina pozemků na jeho místě v majetku pardubického komorního panství, což nám ukazuje indikační skica stabilního katastru z roku 1839 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR085018390). Z jeho reambulace z roku 1878 pak vidíme, že se pardubický velkostatek od 2. poloviny 19. století snažil postupně některých pozemků zbavovat a odprodávat je jiným osobám (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_759_4), avšak žádná zásadní změna se s touto lokalitou neděla, neboť stále šlo o pastviny a pole.

Ta přišla poprvé až 18. června 1881, kdy Richard baron Drasche z Wartinberka koupil pardubické panství za 2 000 000 a Kunětickou horu za 80 000 zlatých. Další se pak udála ve 20. letech 20. století, kdy byla provedena 1. čs. pozemková reforma. Něco bylo odprodáno nebo předáno různým hospodářům, ze zbytku se stal okresní velkostatek (viz http://www.parpedie.cz/cti-zaznam.php?id=Pardubice_panstvi). Druhá změna zasáhla Malou Čeperku, myšleno jako osadu, nikoliv písník, až po 2. světové válce, kdy se sem zaměřily oči různých politických činitelů, že by písek odtud mohl pomoci při velkém stavebním boomu, který po osvobození a pak po únoru 1948 nastal. Výhod bylo rovnou několik, zdejší štěrkopísky byly opravdu kvalitní, ložiska byla rozsáhlá a zároveň byla blízko místům, kde se stavělo. Nebylo odtud daleko do Pardubic, Chrudimi či Hradce Králové, též na budovanou tepelnou elektrárnu v Opatovicích nad Labem bylo blízko a navíc po vybudování místní panelárny podniku Východočeská Prefa a štěrkopísky Pardubice se odbyt štěrkopísků stále zvyšoval, v některých letech přímo nestačil poptávce, zvláště poté, co se v roce 1968 dostala do provozu nová linka na stropní panely, která nahradila desítky pracovních sil a umožnila několikanásobné zvýšení výroby.

Těžba se tu však rozjela až pomalu poté, co se přestalo těžit na dnešní Malé Čeperce, tj. v 1. polovině 50. let 20. století, což je vidět již pouhým srovnáním leteckých měřicích snímků z let 1950 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1950.HKRA95.06354&bz=-647531.33,-1052017.75) a 1959 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1959.HKRA95.06065&bz=-647531.33,-1052017.75), kdy sem byla dovedena železniční vlečka (uvedena do provozu v roce 1956 nejprve pro Gigant, posléze i přímo pro pískovnu, a to až do roku 1965, kdy byla zrušena; viz https://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/4865-Steblova-vcera-dnes-a-zitra-2/) a v blízkosti vyrostla čistící stanice (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_2__M-33-68-D-a-3). Zpočátku však její rozloha příliš nerostla, takže její maximální hloubka dosahovala pouhého 1 m a těžba se v její dnešní jižní části nakonec zastavila již koncem 50. let 20. století, kdy byl písník občas využíván k zavlažování blízkých polí, případně se na něm konaly velké rybářské závody, jejichž I. ročník se uskutečnil 22. května 1982 a účast na nich byla vždy velká, např. v květnu 1984 se jich zúčastnilo 560 aktérů a o rok předtím dokonce na 700 závodníků.

Delší dobu se tedy s tímto písníkem prakticky nic nedělo a byl součástí mimopstruhového rybářského revíru 451 033 Labe 30 (viz https://www.rybsvaz.cz/karta-reviru/-/451033-labe-30?datum=2026-04-26), který byl vyhlášen dekretem ministerstva zemědělství č.j. 2089/90-310 z 1. ledna 1990, přičemž v roce 1976 bylo rozhodnuto o zalesnění v prostoru písníku. Pak však přišla 90. léta 20. století, kdy pozemky kolem písníku byly vydány v rámci restitucí soukromníkům a ve velkém se rozjela těžba štěrkopísků v severní části, což krásně zachycuje letecký měřicí snímek z roku 2001 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.2001.HKRA95.01072&bz=-647531.33,-1052017.75). V letech 1995-1996 začalo problémy s koupáním řešit až ministerstvo, později se rozhořel i spor o to, zda je nebo není písník součástí rybářského revíru 451 033 Labe 30. Když se předem jmenovaná těžba chýlila ke svému konci, začal se u té jižní budovat areál se soukromým rybářským revírem s povoleným pouze chytáním a pouštěním ryb a s letní restaurací, jež vznikla přestavbou původní hospodářské budovy z počátku 50. let 20. století a kdo ji náhodou při cestě kolem mine, tak jistě prohloupí (viz https://www.facebook.com/restauracemachac/?locale=cs_CZ). U všeho stála v roce 1993 vzniklá společnost Model Plast, spol. s r. o., založená právě Jaroslavem a Zdenkou Machačovými, aby v současné době byli jejími jednateli: Zdeňka Machačová, Martina Janečková a Jan Machač. V letech 2014-2015 došlo k dokončení rekultivace severní části (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2014.HKRA95.00698&bz=-647531.33,-1052017.75), takže dnes jde o jednolitou vodní plochu s rozlohou kolem 8 ha a její úpravou došlo k zvelebení těchto těžbou štěrkopísků zasažených míst.

Písník Machač na mapě