Loading...
Tento dvoupatrový městský dům nad klenutým průchodem patří k nejcennějším – i když možná méně známým - památkám pardubického Starého Města. Dům byl postaven ve 14. století, má poměrně složitou stavební historii a ve své podobě spojuje gotiku, renesanci a historismus. Pozdní gotika a renesance I. poloviny 16. století jsou zde však evidentně nejzřetelnější. Současnou podobu tak nejlépe charakterizuje pozdně gotické průčelí s figurálními malbami a okenním ostěním pocházejícím z gotické i renesanční éry.
Spodní část domu č.p. 11 je často spojována s s nejstarší stavební etapou města a dobou Arnošta z Pardubic, konkrétně s léty 1330 až 1340. Pískovcová ostění oken a výklenky s figurálními malbami pochází z období pozdně gotické výstavby Pardubic po požáru roku 1507, zatímco terakotová ostění oken vznikla v období raně renesanční pernštejnské výstavby města po druhém požáru roku 1538. Dá se tak tvrdit, že průčelí tohoto domu mapuje celý stavební vývoj starých Pardubic.
Tento řadový městský dům je postaven na hloubkově orientované parcele a jeho hlavní tříosá fasáda je ve spodní části prolomena polokruhově zaklenutým vstupem průchodu do uličky Pod Sklípky. Vpravo od něj se nachází domovní vstup osazený pozdně gotickým ostěním. Také okna I. patra (občas uváděno jako zvýšené přízemí) mají pískovcová pozdně gotická ostění s přetínavými pruty. Okna II. (jinde tedy prvního) patra jsou vsazena do raně renesančních terakotových ostění s motivem kandelábru, rozvilin a se znakovými štítky v rozích. Atika s vrcholovým trojúhelníkovým nástavcem není od fasády nijak architektonicky oddělena a uprostřed ji prolamují dvě okénka do podkroví, osazená ve štukových lištových ostěních.
Ve výšce druhého patra jsou odhaleny dvě řady nik s baldachýnovými záklenky, které zdobí pozdně gotická figurální výmalba z let 1507 až 1515. Ve spodní řadě můžeme (zleva) vidět vojáka s brněním na hrudi, pijáka u sudu a sv. Kateřinu. Horní řadu pěti nik zdobí (zleva) vladař sedící v červeném plášti na trůně, tři muži se zlatými poháry s víčky a jeden se sklenicí (všichni jsou obrácení směrem k vladaři).
Zadní tříosá fasáda (do ulice Pod Sklípky) je charakterizována výrazným vertikálním zlomem mezi první a druhou okenní osou, který přechází až do štítu. Přízemí je prolomeno průchodem, okna obou pater jsou zasazena do lištových ostění a vůči sobě vyosena. Nad druhým patrem probíhá profilovaná korunní římsa a nad ní je trojúhelný štít.
V přízemí na zadní průčelí navazuje zbytek stěny bývalého císařského mlýna. Průchod domem je zaklenut polokruhově valenou klenbou s lunetami. Střecha je sedlová.
Celkově je tento dům považován za velmi významnou staroměstskou stavbu, která byla mezi naše chráněné kulturní památky zařazena hned v květnu roku 1958. Od března roku 1964 se také jedná o součást pardubické městské památkové rezervace.
Závěrečná poznámka: Když byla v roce 1972 zahájena rekonstrukce domu čp. 11 v Pernštýnské ulici, jednalo se o silně zchátralý objekt s nejméně výraznou fasádou v celé pardubické památkové rezervaci. Následný výsledek rekonstrukce patří dodnes k nejvýznamnějším úspěchům zdejší památkové péče. Mrzí snad jen fakt, že se nedochoval charakteristický pernštejnský půlobloučkový štít. Ty v 16. století - v různých obměnách - zdobily renesanční Pardubice.