Památník Gagarina a Koperníka v Hrabůvce.

Myslel jsem si, že Hrabůvku vcelku dobře znám a nic už mě zde až tak nemůže překvapit. A hle, jednoho podzimního večera si cestu domů krátím trošku jiným směrem než jindy. Tak nějak to vyjde, že procházím kolem Špalíčku (obchodní dům), ale z jiné strany – té jižní. A na čem pak neskončí můj pohled? Na jakési betonové konstrukci. Říkám si „zas nějaký umělec“, kterých se v poslední době vyrojilo neskutečné množství. Nicméně z konstrukce je již cítit historie a tak to asi nějaký současný rádoby umělec nebude. Vypadá to tak, že to bude něco desítky let staré, dalo by se říci „za jiného režimu“. Bohužel v dnešním pohledu režimem, který zdaleka nemusel být až tak špatný, jak se nám dnešní političtí černokněžníci, neznající nic jiného než jen superbožskou EVROPSKOU SUPERÚNII, snaží vnutit do našeho přirozeného vnímání a myšlení. Určitě je na místě vzpomenout jak Koperníka, tak i prvního člověka, který měl tu odvahu, nadšení i elán pro věc tak rizikovou (a to i dnes, kdy vše pokročilo mílovými kroky) a před ním nikým nevyzkoušenou. S obrovskou pravděpodobností, že vše skončí špatně. V tom případě by se o něm nepsalo v knihách, natož učebnicích. Jeho jméno by z bezpečnostních důvodů „přestalo existovat“.

 

Naštěstí to vyšlo a byl to nemalý krok k tomu kam se věda i technika posunula dnes. V té době by asi nikoho nenapadlo, kromě A.C. Clarka [1], že dnes budou kolem Země létat tisíce malých krabiček s anténami nebo i obřích těles přesahujících délkou stovky (spíš ty menší) metrů na jejichž palubách budou jak radioamatéři samotní (ono by to tam jinak ani být nemohlo – když by si chtěli zavolat „domů“). A k nemalé libosti radioamatérů v bezpečí dole praktikovat nadmíru dobrodružnou zábavu v délce pouhých minut, v nejlepším případě jedné desítky minut, pro navázání spojení, jeho poslech nebo třeba přijetí jednoho obrázku „pomalé televize“ – SSTV. Dobrodružství je vždycky jisté, protože úspěch není jistý nikdy. Přelet nepočká, člověk na Zemi se musí přizpůsobit. Zaletí za obzor a je konec ač člověk chce nebo ne. V nejlepším případě si můžeme dopřát nad jedním místem jen několik přeletů za den. V tom je to obrovské kouzlo komunikace nebo „jen“ příjmu. Tak jiné oproti příjmu satelitů, které na obloze „stojí“ stále na stejném místě (geostacionární) a přijímáme z nich televizi nebo rozhlas.

 

„LEO“ satelity, tedy družice na nízké oběžné dráze, ve výšce několika set km nad povrchem Země, ji obletí během 90 až 100 minut rychlostí přibližně 7 km/s. Touto rychlostí bych se z Hrabůvky do Poruby dostal za pouhou sekundu! Stejně tomu je i v případě ISS nebo Hubbleova teleskopu. Občas se dělají pro popularizaci vědy i radiotechniky spojení se školami. Někomu se může zdát, že od první domluvy o spojení k jejímu skutečnému realizování je třeba rok nebo dva šíleně dlouhá doba. To, že otázky, které děcka pokládají astronautům (v případě těch ruských by se mohlo mluvit o kosmonautech) se musí předem schválit, že nesmí být složité (na dlouhé povídání…), také musí být něčím nevšední a pak se teprve třeba po roce nebo dvou ty děcka budou moci jednou větou v délce pár sekund konečně přímo zeptat, se může zdát až vojensky nekompromisní a ZLÉ. Není tomu tak. I v případě těchto výjimečných akcí platí, že se „pohyb nezastaví“ a určitě více než deset minut na tuto akci nepřipadne ani když se extrémně daří. Stejně tak i radioamatéři komunikující přes převaděč na ISS musí být maximálně ukáznění a „strozí“. Ve spojení je tak prostor jen pro pozdrav a ty nejnutnější informace pro platné spojení, tedy značka jedné i druhé stanice a lokátor (pomyslný čtverec na povrchu Země s rozměry přibližně 4 x 4 km, který pro radioamatéry s naprosto dostačující přesností určuje polohu vysílacího stanoviště – mé QTH tedy mohu popsat jako JN99BU a znamená určitou část Ostravy). Nic dalšího není třeba. Podmínky se během přeletu zlepšují nebo zhoršují a tak nemá příliš velký význam ani report – kvalita spojení – jen jej vyřkneš a už je zase všechno jinak. Úspěch je, když je spojení navázáno a to stačí...

 

Navíc se nejedná o „jednoduchý“ příjem. Vedle toho, že se družice pohybuje po obloze a je třeba sledovat její dráhu, tak je třeba současně i mírně upravovat přijímanou (opačným způsobem i vysílanou) frekvenci v rozsahu do cca jedné desítky kHz nad nebo pod skutečně vysílaným (pevným) kmitočtem na družici. Špatný odhad této hodnoty může mít za následek ztrátu nebo jen částečné přijetí informace. Na dlouhá opakování relací není čas. Počítač ve spolupráci s anténními rotátory (zařízeními, které automaticky směřují antény přesně na danou družici) i CAT rozhraním, které naopak jemně upravuje kmitočet oscilátoru radiostanice tak, aby byla stále (během těch pár minut) správně naladěna. Pokud má člověk i rozhled kolem dokola až k obzoru, tak je to ráj pro satelitní příjem. Ne každý má to štěstí a tak se z měst občas musí na vhodné místo vypravit. Pro pár minut spojení nebo příjmu jít, běžet nebo jet třeba i o kilometry dál. Když se pro to člověk nadchne, tak je to to nejmenší. Disciplína, sebeovládání, přesnost (družice nepočká) i skromnost – ne vždy to vyjde, ale právě pro to to má své nepopsatelné kouzlo.

 

Tolik tedy z rychlíku o nevšední komunikaci na velké vzdálenosti a v určitém pohledu se i zde zrcadlí neméně odvážné tvrzení Koperníka, silně proti tehdejším „pravdám“, proti kterým tehdy šli jen čarodějové, čarodějnice a lidé „nízkého úsudku“. Takové, které bylo v tehdejší době nutné vymýtit. Mnoha lidem se toto také asi nebude líbit, i v dnešní době je tomu podobně s některými názory a to nemusíme chodit do nikterak vzdálené historie. Nám v dnešní době naštěstí nehrozí (tedy většinou), že bychom byly mocipány a dalšími, kterým se naše názory nebudou líbit, likvidování jako před x-staletími.

 

Pro to vše a nejen to je dobré si na tyto lidi vzpomenout a nejenom na ně...

 

Oficiálně se dílo jmenuje „Objevitelé vesmíru / Člověk a kosmos“ od Václava Uruba. Vytvořeno bylo v letech 1974 a 1975. Oblast Hrabůvky jižně od současné ulice Dr. Martínka a východně od Dakoty. Druhoválečné letiště (existovalo přibližně od roku 1936 do 1950) bylo později nahrazeno, v souvislosti se vznikem většího mošnovského letiště, paneláky. O posledních existujících pozůstatcích letiště se pokusím zmínit v některých z dalších článků.

 

DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:

[1] https://www.ariss.org/ … radioamatérská organizace pro komunikaci s ISS.

[2] https://www.ariss.org/upcoming-sstv-events.html … harmonogram vysílání obrázků „pomalé televize“ SSTV.

[3] http://ariss.net/ … zde je výpis spojení přes APRS.

[4] https://www.amsat.org/ … radioamatérská komunikace přes satelity.

[5] https://www.heavens-above.com/ … stránka zobrazující přelety nejenom radioamatérských satelitů

[6] https://www.ostravskesochy.cz/dilo/752-Objevitele-vesmiru-Clovek-a-kosmos