Komentovaná prohlídka Hrabůvecké (Vítkovické) haldy s jezerem v Ostravě.

   Hrabůvecká halda je jedním z největších odvalů v Ostravě. Má poměrně zajímavou historii a mnoho nového jsem se i přiučil. Jedná se o oblast do které je vstup v určitém pohledu tolerován. Nejedná se například o „Přívozskou“ nebo „Heřmanickou“ haldu, které jsou hlídané a ta druhá jmenovaná je podle všeho sledovaná i kamerami. Na jihovýchodní hranici Hrabůvky v těsném sousedství Hrabové a Kunčic se tedy v klidu můžeme vydat. Jediným rizikem, ale i krásným zpestřením je velké umělé jezero, ze kterého se prý velice špatné vylézá. Při této poslední „obhlídce“ jsem také zjistil, že v určitém ohledu je možné tuto vodní plochu nazvat i rybníkem určeným pro sportovní rybolov. Ale k tomu všemu teprve dojdu.

   Jedná se o místo s nečekaně zajímavými výhledy na Ostravu i Beskydy. Pro mnohé nevšedním bude pohled na průmyslové objekty a pro běžce onen úchvatný pocit „jak se během chvíle přesunul tak daleko“. Jako mě, když jsem se jednou probíhal z Mírového náměstí k vodní jámě Jeremenko s impozantní věží, viditelnou pěkně třeba z Vítkovického nádraží. Netrvalo moc dlouho a od Jeremenka jsem byl za chvíli na louce nad jezerem Hrabůvecké (Vítkovické) haldy. Věž odtud již vypadala poměrně daleko. Na opačné straně silueta hřebene Beskyd.

   Dnes ale nejsem v běžeckém, protože očekávám pomalou prohlídku a oblékám se tedy i trochu tepleji – nebude příležitost se tolik zahřát pohybem. Setkání má být u zastávky „Benzina“. Jak už to tak u mě bývá, na místo docházím tak tak na poslední chvíli. Žádná skupina není ani na jedné ani na druhé zastávce (pro směr z Ostravy i směr do města). Jdu tedy po ulici „Šídlovecká“ směrem ke krásně vymalovaným garážím [6]. Nemusím jít moc daleko a na úpatí první cestičky na jakousi přibližnou „stolovou horu“ haldy vidím již skupinku zájemců. Nemýlím se, jsem zde správně. Prohlídka je zajímavá především historickými informacemi a mnohé z nich si člověk může přečíst nebo připomenout zde: [3]. Už zde dostáváme spoustu informací o kterých nemusíme ani tušit. Nebudu zde připomínat to, co je mnohem lépe uvedeno v výše uvedeném zdroji, ale to co mi třeba utkvělo v paměti nebo mě jinak zaujalo. Nejvíce jsem byl pochopitelně zvědavý na jakékoliv informace o krytech o kterých jsem do té doby rozhodně nic nevěděl. Okamžitě se v mé hlavě s bujnou fantazií otevřely představy tajemných chodeb ne nepodobných těm na „Trojici“ nebo i jinde [7] – [13]. Na odpověď jsem musel trpělivě čekat až na druhou nebo třetí zastávku. Odpověď mě zklamala, má touha po něčem tajemném, nepoznaném nebyla naplněna. Ani na dotaz, zda někde neexistuje třeba jen něco jako vzpomínka na tato místa (zasypaný vchod, portál tohoto vchodu nebo alespoň terénní nerovnosti (jako třeba u pozůstatků valů nejrůznějších hradišť a hradisek) zde prý již není. Zanikly prý v době poválečné (druhá světová), ale pro nevěřící Tomáše toto není ta „správná odpověď“ a minimálně mám inspiraci kam se vypravit v době, kdy mi na mysl nepřijde nějaká jiná tajemná a naprosto nutně TEĎ uskutečnitelná „průzkumná výprava“. Ony místa, kde se měly nacházet tajemné vstupy do podzemí, mají (měly) být vzdálené několik set metrů severně od bývalého mlýnu v Hrabové. Nyní jsou v této městské části Ostravy ulice pojmenované „Mlynářská“, „Bělidla“ a tak očekávám, že asi někde zde se měl onen dávný mlýn nacházet. Také tady přitéká potok „Ščučí“, krásný český výraz, který jsem asi poprvé zaregistroval s hledáním krásně opravené dřevěné tramvaje taktéž v Hrabové [14]. Etymologický slovník se mi na internetu nějak nedaří najít, respektive neotevře se pro nějakou chybu webového serveru a tak mohu jen hádat z jakých slov nebo přirovnání mohl název potoku vzniknout a zda vůbec on mohl být zdrojem energie pro mlýn. Mamka mě dokonce navedla směrem, který by mě určitě tak rychle nenapadl.

   Na Ostravsku je nebo nyní spíš už jen byl často používaný výraz „ščur“. Takto si jeho význam asi uvědomí jen milovníci Severní Moravy a jsem si skoro jistý, že čím více budou čtenáři blíž k západu, tak tím méně budou tento výraz znát. Myslím, že i dnes každého Ostraváka nakopne sousloví „mokrý jako ščur“. Tedy slitý od hlavy až k patě. „Ščur“ je náš klasický výraz pro krysu [16], [17]. Je otázkou jak moc se při vzniku tohoto slovíčka rozdělovaly významy Rattus rattus (krasa obecná) nebo potkan obecný - Rattus norvegicus. „Zdomácnělá varianta“ hlodavce používaná pro výzkumné účely je Rattus norvegicus domestica. Nemyslím si, že by havíři moc toto řešili, ale tito nepříliš oblíbení hlodavci byli pod zemí rozhodně doma. Tedy svým způsobem by mohla být strouha Ščučího potoka těmito inteligentními hlodavci taktéž obývána.

   Podle [19] měl být skutečně hrabovský mlýn založený snad někdy v patnáctém století napájen vodu Ščučího potoka, který ovšem měl i více dalších přítoků a také náhon z řeky Ostravice. Kde dnes ona přípojka na Ostravici je nebo zda a jak byla zrušena netuším. Nějaký náznak je ale i v dnešních mapách vodstva jako pravostranný přítok Ščučího potoka asi 700 metrů od míst, kde kdysi mohl hrabovský mlýn stát.

   Zpět ke komentované prohlídce Hrabůvecké haldy. Bylo zde zmíněno i to, že Ostravice zdaleka nebyla tak napřímená jako dnes ale, že se vytvářely mnohé meandry a její tok zdaleka jistý nebyl. Dnes už si to ani neuvědomíme a v Ostravě máme tuto řeku zafixovanou s určitým z dálky relativně klidně vypadajícím průtokem. Tento dojem se změní, když se člověk občas přiblíží ke hřmícím jezům, ze kterých jde často hrůza i při tomto „klidném“ toku. I tak můžeme být velice rádi za to, že je tok s velkou rezervou řízen průtokem z přehrady Šance. Určitě je velká škoda, že zanikly v Beskydech místa, které musely tomuto vodnímu dílu ustoupit, na druhou stranu nebyly při záplavách v Ostravě takové následky od řeky Ostravice jako z dalších toků, které dodnes žádnou nádrží řízené nejsou a navíc jsou „narovnány“, tedy funkce meandrů zde nepomůže. Příkladem je řeka Opava a spousta „menších“ toků, které se vylily tam, kde neměly.

   Po chvíli se dostáváme až k jezeru Hrabůvecké haldy, kde je i krásně vidět díky sněhu a chladnému počasí předěl mezi místy, které vypadají termicky klidnější a ty, které jsou i v tomto počasí vydatně ohřívány zdola. Stoupáme na kopeček, ze kterého by za krásného počasí byly vidět Beskydy, ale nyní pro smog a mlhu nic vidět není. Dokonce nevidíme o mnoho dále než je jižní konec jezera. Myslím, že už nic moc zajímavého neuvidím, ale jak už to tak bývá, tak se i v tomto mýlím. Začínám se i za tohoto psího počasí kochat krajinou a čelo skupiny je už tak daleko, že z toho co se mluví moc neslyším. No, upřímně řečeno ani čelo nevidím. Na chvostu skupiny procházím krásnou zasněženou krajinou, skoro jako bych ani nebyl na „umělých kopcích“, kde skoro nic není přirozené. V jednom místě vidím něco jako malinké skalky. I slovo skalky je přehnané, ale něco mi říká, že musím jít „nutně“ zrovna přes ně. Možná zde bude lepší rozhled. Možná sto metrů od sebe vidím mluvčího, ale co říká netuším ani v nejmenším. Jsem v místě haldy, kde bych asi sám nikdy neměl důvod vydat. Netuším, že to asi bude jedno z nejzajímavějších míst dnešní procházky. Místo, které bych zde vůbec nečekal. A dosud je to míst o kterém ani v nejmenším nevím k čemu mělo sloužit.

   Vystoupání a sestup ze „skalek“ je mírně technický, ale nemohu jinak. Jsem v „civilním“, tak hlavně nespadnout na zadek. Přibližuji se k místu, kde se zastavilo čelo exkurze, ale po levoboku vidím něco co mě zaujalo více. Zbytky jakýchsi budov, respektive jen jejich základů. Říkám si, že by alespoň něco, že by možná zde mohly být nějaké vstupy do podzemí? Něco, co bych si mohl napsat do seznamu tajemností? Něco vypadá snad jako menší kryt CO, ale bez „střechy“. Zatím netuším, že za pár minut dojdu k něčemu ještě zajímavějšímu…

   Vidím mohutné zdi, ale ještě před tím mě zaujme hromada kamenů (možná zbytků panelů) ze kterých proudí „mlha“ teplého vzduchu. „Jeskyňářská“ duše se přepíná automaticky jediným možným směrem. Přestávám vnímat své okolí, což je asi chyba. Kdybych totiž vnímal, tak bych se třeba dozvěděl k čemu toto místo sloužilo. Místo toho čumím pod kameny ze kterých možná unikají jedovaté plyny (jako na jiných haldách) a tak se raději dívám jen se zadrženým dechem.

CO JE ASI DOLE? NENÍ TAM ZAČÁTEK NĚJAKÉ ZASYPANÉ CHODBY, KTEROU NĚKDO ZASYPAL JEN TAK „NA OKO“?

   Nevím. Jediné co si uvědomím po té „chvíli průzkumu“, že jsem na místě už jen sám. Doufám, že se vydávám za skupinou dobrým směrem. Už teď vím, že Hrabůvecká halda pro mě ještě zdaleka neotevřela všechna svá tajemství. Tímto dostává zase něco více na své hodnotě. To netuším, že mě zbývá jen pár stovek metrů, abych se dostal k třešničce na dortu výletu. Na třešničku, na kterou bych při tom všem málem zapomněl. Po zledovatělé asfaltce přicházím k mostu, kde má mluvčí opět své slovo. Když dojdu, tak se již spíš loučí než, že by podával další informace. Možná bych se měl příště více držet skupiny a vnímat informace než si při tom dělat své „průzkumy“. Ale řekněte to mému dobrodružnému já. Řekněte mu to, když zrovna v tom a v tom okamžiku zahlédne něco „zvláštního“, co už zde zítra být nemusí… :-)

   Lidi se rozchází a mě při pohledu na budku čerpací stanice s trubkami teprve po chvíli dojde, že asi stojím nad tunelem, kterým se prý lidé dostávali z Hrabůvky do Vítkovic. Nebo se mýlím a onen tunel je někde jinde? Nevím. Ať tak či onak jedná se o místo zajímavé. Opět je zvědavost silnější než já a tak po nepříliš jistém ocelovém schodišti, které je již i výrazně ovlivněno korozí, sestupuji níž a doufám, že se to pode mnou nezlomí. Některá místa jsou bez zábradlí a nervozita mírně stoupá. Zatím totiž netuším, zda je tato cesta jediná jak se později dostat zpět nahoru. Netrvá to dlouho a už jsem u „budy“. Když se podívám pod cestu tak kratší tunel vidím. Otázka zní zda jít korytem, jehož hloubka může být pod napadaným listím otázkou a také je otázkou abych neskočil špatně a nezvrtl si kotník. To bych nyní v přítmí určitě nechtěl. Volím tedy nejprve cestu po betonové bočnici dále a pak seskakuji doprava mimo koryto. Je to poněkud zbabělejší varianta, kterou mohu zvolit. Ale jistota je jistota. Z mostu na mě volají, ať si dám pozor. Chvíli netuším proč, ale asi mají na mysli bezdomovce. Pochopitelně vypadá to jako jejich občasné stanoviště – vede zde teplovod a je tu výrazně tepleji než v okolí. Moc před sebe nevidím a tak našlapuji opatrně. Netrvá to dlouho a už jsem na druhé straně, na konci tunelu. Když se podívám na cestu nahoře, tak slyším, že i poslední účastníci exkurze se již vrací přes haldu zpět. Vidím taktéž betonové schůdky, kterými by bylo asi snadné se dostat opět nahoru.

   Mě upoutává přítok jakéhosi potoku, který nevede pod most, ale opačným směrem. V mlze (smogu) a přítmí se zde vytváří zvláštní atmosféra, kterou by asi nejlépe zachytila černobílá fotografie. Je to kouzelně tajemné. Vstupy do podzemí se nevyplnily, ale jsem po tom všem spokojený, viděl jsem spoustu míst, které bych zde nečekal. Jsem na opačné straně haldy než odkud jsme vycházeli. Jsem zvědav kam teď dojdu k civilizaci. Podél východní hrany haldy měla v době největší slávy Vítkovic vest i železniční trať (vlečka), která dovážela strusku a další nepotřebný materiál (hlušinu) na haldu. Ke strusce ještě jedna poznámka, která byla uvedena i na prvních zastávkách komentované prohlídky a mě vcelku zaujala. Vedle chudých obyvatel haldy – halďáků, zde byli i sběratelé kovů (tedy železa), kteří za mrzký peníz hledali malé kousky železa a na 100 kg tohoto dále zpracovatelného materiálu dostávali i na svou dobu vcelku malé peníze. I tak to bylo zaměstnání pro ty nejchudší, kdy dokonce koluje zmínka jak se někteří této práce domáhali na „nejvyšším vedení“ [3].

   Nevím jestli tam ještě dnes jsou, ale jednou, když jsem se zde byl proběhnout v zimním čase a rozhodl si cestu zkrátit jednou pěšinkou kolem míst, kde se kouřilo z komínu, tak jsem se potkal asi s posledními současnými halďáky (nyní ve smyslu bezdomovců a ne sběračů železa na haldě – toho by zde již asi moc nenašli) na východním svahu haldy. Ne úplně čekaným „zpestřením“ byl i vlčák. Těžko něco vyčítat a ač jsem spíš šel než běžel, tak jsme se oba vylekali. Já jsem nečekal psa a jeho by určitě nenapadlo, že zde někdo poběží. Naštěstí to odnesly jen maskáče, zbytek bez jediného škrábance. Na druhou stranu bylo krásně vidět, jak je člověk pomalý a jaké bylo štěstí, že byl na řetězu. Psovi nevyčítám nic a i obyvatelé vypadají vcelku v pohodě. Jindy už jsem tímto směrem ale nešel. Je to dobrá rada na závěr.

 

 

DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:

 

[1] https://www.youtube.com/watch?v=Xk24FUP4lOc … video haldy.

[2] https://www.youtube.com/watch?v=Ue0_2tNJJLM … pohled na haldu v listopadu 2025.

[3] https://historie.ovajih.cz/hrabuvecka-halda-od-skladky-k-rekultivaci/ … velice krásně popsaná historie haldy.

[4] https://www.ostravskepesiny.cz/trasy-prohlidek/prohlidky-prirodnich-kras-ostravy-a-ostravska/halda-hrabuvka-prumyslova-skladka-postindustrialni-krajina/ … pozvánka na prohlídku, při zmínce dávných krytů jsem prostě nemohl odolat.

[5] https://www.vrcholovka.cz/vrchol/7949-halda-hrabuvka/ … dokonce byl tento „vrchol“ zařazen na Vrcholovku.

[6] https://www.turistika.cz/mista/krasne-vymalovane-garaze-v-ostrave-hrabove/detail … krásně vymalované garáže v Hrabové.

[7] https://www.turistika.cz/mista/zanikajici-technicka-historie-ostravy-cast-ii-zbytky-koksovny-sv-trojice/detail … zatopená šachta pod haldou Ema.

[8] https://www.turistika.cz/mista/zanikajici-technicka-historie-ostravy-pozustatky-davneho-dolu-a-koksovny-trojice-lehky-uvod/detail

[9] https://www.turistika.cz/mista/necekana-jeskyne-skoro-v-centru-ostravy/detail … Nečekaná „jeskyně“ v centru Ostravy.

[10] https://www.turistika.cz/mista/jak-se-mi-na-velky-patek-otevrelo-podzemi/detail … Jak se mi na „Velký pátek“ otevřelo podzemí v Ostravě.

[11] https://www.turistika.cz/mista/zricenina-davne-vodni-tvrze-miloticka/detail … zřícenina vodní tvrze Milotička ve Velké Polomi (u Ostravy).

[12] https://www.turistika.cz/mista/kryt-pod-kravi-horou-v-brne/detail … štola krytu CO v Brně pod Kraví horou (s hvězdárnou a planetáriem).

[13] https://www.turistika.cz/mista/okoli-raabovy-stoly-na-vitkovsku/detail … okolí Raabovy štoly na Vítkovsku.

[14] https://www.turistika.cz/mista/objevna-vyprava-k-opravene-historicke-drevene-tramvaji-v-hrabove-a-po-stopach-zbytku-trati-do-nove-bele/detail … krásně opravená historická dřevěná tramvaj „Komárek“ v Ostravě – Hrabové.

[15] https://gis.hzsmsk.cz/Html5Viewer/index.html?viewer=DPP&runWorkflow=vyber&in_kod_momc=554669&in_typ=VT … mapa vodních toků.

[16] https://www.betterlife.cz/ostravstina-jak-moc-dobre-se-orientujete-chuj-s-tym-cyp-scur-bebechy-i-strample/ … základní, všem známá ostravská slovíčka.

[17] https://cja.ujc.cas.cz/e-cja/heslo/2/29 … za významem slova „ščur“.

[18] https://cja.ujc.cas.cz/ … Český jazykový atlas.

[19] https://www.hrabova.info/2024/06/13/hrabovske-listy-koreny-zanikleho-hrabovskeho-mlyna-sahaly-az-do-stredoveku/ … historie zaniklého vodního mlýnu v Hrabové.

[20] https://www.kafelanka.cz/ostrava/sipky2.php … zajímavé informace o nevšedních místech, historii, podzemí a URBEXu.