Ouliště (Černilov)

Jedná se o samoty, jež vznikly na místě vymýcené okrajové části stejnojmenného lesa, a to až v polovině 19. století, což je vidět již pouhým srovnáním I. vojenského mapování z let 1764-1768, resp. jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/12899/?view=-60.96847854803646,45.53284955250191,6), v němž ještě žádný objekt v těchto místech vybudován nebyl, s indikační skicou stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA064018400), kdy se chystala teprve stavba hájovny čp. 44. Tehdy bylo pro celý les užíváno pojmenování Aulisst a jeho název má být odvozen od toho, že se v těchto místech nacházela dříve včelní zahrada (ouliště je totiž staročeský výraz pro ni), avšak vzhledem k tomu, že se jednalo vždy o zalesněnou lokalitu, tak v tomto případě nemohlo jít o přímý chov včel, nýbrž pouhé brtnictví.

Původně tato lokalita, občas nazývaná i jako U Ouliště a Pod Oulišti, náležela celá ke Slatině, avšak již někdy v 17. nebo 18. století došlo k jejímu rozdělení mezi Slatinu, Bukovinu a Černilov, což vydrželo až do dnešní doby, takže zatímco čp. 44 patří do Bukoviny u Hradce Králové, tak sousední čp. 223 a 393 náležejí k Černilovu. Ovšem o žádné významné místo tehdy nešlo, byl to pouhý panský les, který náležel smiřickému panství, s nímž také sdílel veškerou jeho historii včetně výměn vlastníků. Užíván byl zejména k chovu lesní zvěře (bývala tu svého času bažantnice) a po velkém stavebním boomu v 19. století zejména k pěstování rychle rostoucích dřevin pro smiřickou a jiné vrchnostenské pily.

V té samé době se stalo Ouliště rovněž vyhledávanou lokalitou v oblasti turistiky, o čemž nám hovoří "Průvodce po Hradci Králové a okolí. Výlety z Hradce Králové" od Ludvíka Domečky: "3. Les Ouliště (5 km). Pospíšilovou třídou, po chodníku Pouchovském, z něhož pěšinou v pravo přes silnici do Piletic (sušárna na čekanku, mlýn, dva hostince, Raiffeisenka). Skrze Piletice k východu polní cestou do lesa Ouliště nebo po některé mezi k vršku Okrouhlíku, třešněmi porostlému, uprostřed něhož je bývalá hájovna. V ní dostati lze chléb s máslem i mléko. S Okrouhlíku je několik kroků do lesa Ouliště, který sestává ze stromů jehličnatých i listnatých. Na pokraji jeho jsou hráze dvou rybníků. Terén je vlnitý. Část Ouliště je selská, část patří panství smiřickému." Právě ono zmíněné rozdělení bylo výsledkem tzv. raabizace, jež proběhla v 18. století. Díky tomu byl i sám les částečně zmenšen a na vzniklém místě byla založena pole a pastviny.

Soudí se, že buďto přímo na místě lesa nebo v jeho blízkosti býval panský dvůr Úliště, o němž nalezneme zmínku ve smiřickém urbáři z roku 1533. Po jeho zániku pak mělo dojít k zalesnění místa po něm, což je skutečně možné, neboť ještě počátkem 19. století byla tato část bukovinsko-slatinského pomezí zalesněná a na západní straně Ouliště se nacházela dvojice rybníků. V té době již existovala louka U Škopů (podle vlastníků, jimž náleželo čp. 223), ale žádná zástavba zde ještě neexistovala, neboť hájovna čp. 44 byla vybudována až v roce 1863, aby nahradila dosavadní prozatímní umístění hajného přímo ve vsi. Vedle již jmenovaného turismu do Ouliště směřovaly též jiné spolky a korporace. Není tedy nic divného, že těmito místy směřoval jak výlet Odboru dělnických turistů Hradec Králové 4. května 1924, tak pochod TJ Sokol Bukovina, Černilov, Hradec Králové, Librantice, Malšovice, Pouchov, Rusek a Slezské Předměstí, jenž se uskutečnil v rámci župního poplachu I. okrsku SŽO 20. září 1936.

Jako samota byly Ouliště zmiňovány až počátkem 20. století, kdy byly přiškoleny a přifařeny do Černilova. To vydrželo až do přelomu 30. a 40. let 20. století, kdy zde vznikla dvojice již zmíněných nemovitostí na slatinském katastru, když ještě na leteckém měřicím snímku z roku 1937 je zaznamenána pouze hájovna (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1937.JARM49.08253&bz=-635725.43,-1039284.84) a na leteckém měřicím snímku z roku 1946 je již celá trojice současných budov (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1946.HKRA40.10847&bz=-635725.43,-1039284.84). Jinak se zde mnoho nezměnilo a ani nedělo, pokud nepočítáme to, že těmito místy mezi Černilovem a Hradcem Králové ve válečných letech směřovala na své pozice rozličná vojska, případně ještě vybudování autobusové zastávky. Můžeme také jmenovat hony místních hajných na sběrače dříví na otop, lesních plodů a návštěvníky lesa, protože ještě před 1. světovou válkou byl do tohoto lesa úplný zákaz pro všechny obyvatele z místa i z okolí. Do Ouliště totiž mohli vkročit pouze zaměstnanci velkostatku a ti jednotlivci, jež si zaplatili právo na sběr borůvek, jahod a hub. Zabránit krádežím se však žádnou vyhláškou nikdy nepodařilo zabránit, čehož důkazem může být např. to, že počátkem roku 1938 byly piletickému rolníku Janu Černému odcizeny z lesa 4 smrky.

Jedinou velkou změnou bylo v roce 1921 zmírnění příkrého stoupání zdejší okresní silnice, čehož bylo dosaženo rozvezením kopce. Toho času hospodařili v čp. 223 Václav a Kateřina Škopovi. Zdejší hajný zasáhl i do odboje proti německým okupantům, když pomáhal v lese se ukrývajícím uprchlíkům a zajatcům. V květnu 1945 čistila oblast mezi Oulištěmi a Dehetníkem četa Jiří. Jinou věcí, která ovlivnila osadu, bylo zestátnění některých pozemků a následná socializace vesnice. V roce 1997 pak došlo k výměně pozemků mezi katastrálními územími Černilov a Bukovina u Hradce Králové u Oulišť tak, aby čp. 393 i 223 byly v KÚ Černilov, Bukovině naopak připadlo čp. 44, což platí až do současnosti, kdy čp. 44 patří Tomáši Prchlíkovi, čp. 223 Jiřímu Ševčíkovi z Hradce Králové a čp. 393 Petru Kudrnáčovi. Ne přímo k osadě, nýbrž k lesu samému, se vztahuje také nález 22 pražských grošů z období vlády Vladislava II. Jagellonského, k němuž došlo 1. ledna 2012. Úplně poslední věcí s Oulištěmi (či Ouliští, obě verze se v pramenech vyskytují) spojenou je výstavba cyklostezky z Hradce Králové do Černilova v letech 2014-2015 (viz https://hradecky.denik.cz/zpravy_region/cyklostezka-z-cernilova-uz-se-stavi-zatim-skonci-ve-slatine-20140729.html).