Černilov

Území obce bylo osídleno již v pravěku. V roce 1880 nalezl cestář Jan Prokeš svitky zlatého drátu. Roku 1888 bylo Josefem Duškou získáno serpentinové kladivo a olověný přeslen. V téže době byla na poli zvaném „Pod křížem“ objevena zlatá galská mince. V roce 1901 bylo na polích Václava Prokše a Heřmana Skákala objeveno rozsáhlé pohřebiště slezskoplatěnické kultury. Roku 1912 bylo vyoráno 11 bronzových náramků. V roce 1925 byly při melioracích objeveny svitky zlatého drátu. Roku 1271 byl zmíněn černilovský kostel a při něm plebán Vavřinec. Další zmínka o Černilově je z roku 1298, kdy král Václav II. zastavil Černilov a Jásennou za 90 kop Hynkovi z Lípy. Již v těchto dobách, kdy se tato ves rozrůstala, tak se dělila na 2 části – Malou a Velkou Stranu. Její jméno mělo vzniknout podle jeho bájného zakladatele Černila, alespoň podle prof. Antonína Profouse. V roce 1305 byl Černilov vykoupen se svolením krále od Hynka z Lípy Raimundem z Lichnice. Raimund dlouho Černilov nedržel a prodal ho Hynkovi z Náchoda. Ten roku 1343 prodal Černilov markraběti Karlovi, pozdějšímu císaři Karlu IV. Ves se tak dostala do rukou pražských mansionářů, jimž bylo z Černilova odváděno 120 kop grošů pražských úroku. V roce 1352 byl Černilov v listinách poprvé uveden pod německým názvem Schlackendorf, což dokazuje to, že tu byli usazeni rovněž němečtí kolonisté, kteří však později na rozdíl od ostatních plně splynuli s českým prostředím. Následujícího roku Karel IV. vyměnil Černilov mansionářům za Bratronice, Zlinu, Olešnu a Krupu. Černilov zůstal v jeho vlastnictví, což dokazuje to, že v roce 1358 prezentoval do Černilova plebána Paška místo plebána Kunada a roku 1364 plebána Theodorika, jenž se v roce 1373 zodpovídal před pražskou konsistoří za svůj způsob života, neboť měl pletky se ženami, trávil mnoho času po krčmách i na panských honech a vůbec se vlastně netvářil jako plebán, ale spíše světský vládce. Podobně bylo i s jeho nástupcem – plebánem Tyčkou. Po smrti Karla IV. připadl Černilov opět mansionářům. Roku 1404 prezentoval král Václav IV na místo rezignovavšího plebána Tyčky plebána Matěje. V roce 1411 byl prezentován do Černilova plebán Ondřej z Dušnik v Kladsku. Roku 1416 přikoupili pražští mansionáři plat ze dvora černilovského rychtáře Petra, který byl svobodným vladykou. V roce 1420 byl Černilov zapsán králem Zikmundem Lucemburským Hynkovi z Dubé a Červené Hory za vojenské služby proti husitům za 600 kop grošů. O rok později táhly kolem Černilova vojska Jana Žižky z Trocnova, jež hodlala zaútočit na Jaroměř. Roku 1437 obsadil Černilov loupeživý rytíř Jan Kolda ze Žampachu. 3. března 1449 oddíly Jiřího Parduse z Horky a Bohunka, syna Kostkova a za pomoci Soběslava Mrzáka z Miletínka, obsadily Černilov. V roce 1456 byl Černilov navrácen pánům z Dubé a koncem 15. století byl zapsán Trčkům z Lípy. Při dělení trčkovského majetku získal Černilov roku 1533 Mikuláš Trčka z Lípy, čímž se stal součástí smiřického panství, v jehož rámci vydržel až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. V letech 1636-1638 byla poprvé zmíněna zdejší výsadní krčma. V roce 1643 byl zmíněn v Černilově první katolický kněz Kacel Rubecula neboli Červenka. O 2 roky později vyplenili celé okolí Švédové. Podle zprávy smiřického hejtmana z roku 1650 bylo v Černilově 379 obyvatel, a to 9 katolíků a 210 nekatolíků, u 152 dětí nebylo náboženství uvedeno. Černilov byl v té době veden jako sedmnáctá z protivných obcí, které o katolické víře nic slyšet nechce. Starším rychtářem byl buřič Adam Jírů a s ním zajedno byl mladší rychtář Eliáš Budka i 12 konšelů. O rok později zde již fungovala škola, protože je zmínka o rektorovi Samuelu Chrudimském. V roce 1717 bylo 17 černilovských obyvatel vyšetřováno pro víru. Zejména šlo o koláře Jiřího Prokeše, který byl za ukrývání bratrských knih odsouzen k pokutě ve výši 4 kop grošů míšeňských a rovněž k tuhému vězení. O rok později byl černilovský katolický kostel oddělen od farnosti holohlavské a osamostatněn. Prvofarářem se stal P. František Hlubůček. Roku 1723 přijeli do Černilova jezuité P. M. Střepický a smiřický farář Jindřich Henselius a s pomocí vojska prohledali celou ves a sebrané kacířské knihy na návsi před kostelem spálili. V roce 1724 bylo potrestáno několik černilovských obyvatel celkovou pokutou ve výši 504 zlatých, protože odepřeli jít ke zpovědi. 13. května 1730 se stal černilovským učitelem Matěj Prokeš. Roku 1732 byli radou nad apelacemi v Praze odsouzeni do vězení černilovští poddaní Jiří Těmín, Václav Zilvar, Jiřík Prokeš, Václav Svoboda, Magdalena a Dorota Zilvarová, Matěj Souček, Veronika Černá, Mikoláš Slezák starší i mladší a jejich ženy pro nedovolené čtení zakázaných evangelických. 23. srpna 1742 tábořilo u Černilova rakouské vojsko, v letech 1744 a 1745 naopak pruské vojsko. V letech 1752-1756 byl postaven nový zděný kostel. 22. září 1756 tábořili u Černilova pruští vojáci. Celý následující rok bylo u Černilova ležení císařských vojsk. V roce 1767 byla na hřbitově postavena kostnice. 5. listopadu 1770 došlo k očíslování domů a sčítání lidu v Černilově. O 3 roky později byla postavena fara. V letech 1774-1775 podali černilovští poddaní vrchnosti stížnost na faráře P. Josefa Knoblocha pro ukládání robot na farském, která jim nepříslušela a pro nelidské vymáhání zvýšené štoly za kněžské funkce. V témže roce byla patentem císařovny Marie Terezie robota poddaných snížena na polovinu. Roku 1777 robotovalo v Černilově na panském 18 sedláků, 30 chalupníků a 37 baráčníků. Rychtářem byl sedlák Karel Hájek. V roce 1778 se rozložilo kolem Černilova císařské vojsko pod velením maršálka Lascyho. Roku 1780 došlo díky císaři Josefu II. k robotní úlevě. 13. října 1781 byl vyhlášen toleranční patent, který povoloval svobodu náboženského vyznání. V roce 1782 se v Černilově přihlásilo na základě tolerančního patentu k evangelické církvi 494 osob. 178 nedospělých muselo zůstat v katolické církvi. 16. srpna 1784 byl utvořen z přestoupivších katolíků z Černilova a okolí samostatný evangelický sbor reformovaného vyznání, který si roku 1786 postavil dřevěný kostel. Prvním farářem sboru byl Michal Vincenc (22. října 1786 - 19. února 1787). V roce 1785 byl zatčen a na zámku ve Smiřicích uvězněn na udání evangelického faráře augsburského vyznání faráře Štěpána Lešky pro šíření nauk nebezpečných státu známý místní sektář Václav Grill. Po vyšetření duševního stavu byl sice propuštěn, ale podle dvorního dekretu ze 29. září 1785 byl znovu zatčen a přes Hradec Králové dopraven do ústavu choromyslných do Prahy, kde byl chován až do 3. září 1789. Roku 1788 byl postaven dřevěný evangelický kostel augsburského vyznání a jeho prvním farářem byl již zmíněný Štěpán Leška. 4. září 1789 se vrátil domů Václav Grill. Jeho stoupenci ho považovali za mučedníka. Grill se po návratu choval tišeji, ale stále konal se svými přívrženci schůzky. Jeho věrnými stoupenci byli Jiřík Kolc z čp. 31, Jan Čečetka z čp. 34 a Matěj Dašek z čp. 38. Kromě černilovských přátel měl své přívržence také ve Slavětíně, Jásenné, Králově Lhotě, Bukovině, Šestajovicích, Hubilese, Vlkově a jinde. V roce 1790 byla přestavěna stará černilovská dřevěná škola na novou zděnou. Roku 1805 byla postavena budova obilní sýpky, pozdější čp. 238 a 239. V roce 1824 byl postaven zděný evangelický kostel augsburského vyznání. O 5 let později byl zrušen panský ovčín, který stával na louce pod dnešním dvorem. Koupila ho za 150 zlatých evangelická církev augsburského vyznání a použila jeho kamene na stavbu nového zděného kostela. 5. května 1847 vyhořela stavení čp. 102, 104, 105 a 106.

Roku 1849 se stal Černilov samostatnou politickou obcí. O rok později se stal prvním voleným starostou František Hejcman z čp. 112. V roce 1852 byla zahájena stavba silnice k Hradci Králové a v letech 1857-1858 k Libřicím. V letech 1858-1859 byl zřízen společný evangelický hřbitov. Roku 1864 byla postavena evangelická škola reformního vyznání nákladem 4 000 zlatých a prvním učitelem se stal Jan Rychetský. Prusko-rakouská válka v roce 1866 se dotkla obce pouze přesuny vojsk obou válčících stran. 9. října 1865 byl založen Pojišťovací spolek proti ohni. 23. března 1867 vyhořela stavení čp. 75, 76, 77 a 78. 9. ledna 1868 povolila obec Václavu Flejšarovi postavit domek u lesa Ouliště, když tam bude postavena fořtovna. Každý z obou objektů vznikl na jiném katastru. 19. února 1871 byl ustaven "Potravní spolek Blahobyt". Následujícího roku byl zřízen poštovní úřad. V roce 1878 byla postavena evangelická škola augsburského vyznání, jejímž prvním učitelem byl Kristian Kinčl. Roku 1879 došlo k přístavbě obecné školy a zřízení četnické stanice, jejímž 1. velitelem byl Jan Veverka. 14. prosince 1880 byl bleskem zapálen katolický kostel. 20. listopadu 1881 byla založena Čtenářská beseda. V témže roce vzniklo Společenstvo různých živností a SDH. O rok později byla postavena věž evangelického reformovaného kostela. V roce 1883 byla zahájena stavba silnice k Divci a následujícího roku byla dokončena silnice k Libranticím. V roce 1885 byl za čp. 90 postaven větrný mlýn, který byl zakoupen ve Výravě. Zároveň byla zahájena stavba silnice k Bukovině. Roku 1887 proběhla nástavba patra k evangelické reformované škole. O 2 roky později získal věž evangelický augsburský kostel. 9. června 1891 udeřil blesk do stavení Josefa France čp. 114. V chlévě zabil krávu, ale dům nezapálil. V témže roce byla zřízena obecní mostní váha. 19. března 1892 obdržel Jan Satrapa za 50 let učitelské činnosti stříbrný záslužný kříž s korunou. Téhož roku byla povolena jízdní pošta mezi Černilovem a Hradcem Králové. 11. června 1896 vyhořela stavení čp. 98 a 99. O rok později vznikla Katolická národní jednota. 1. ledna 1898 vešla v život Občanská záložna v Černilově. V listopadu 1898 byla založena Divadelní jednota ochotníků „Tyl“ v Černilově. V témže roce byl rozšířen katolický hřbitov. 9. března 1899 bylo ustaveno Vodní družstvo pro Černilov a okolí. V únoru 1902 byl založen spolek pro dobrovolné pojišťování hovězího dobytka. 30. května 1903 byl založen "Politický spolek", který měl občany seznamovat s politikou Rakousko-Uherska. V tomto roce vznikla rovněž organizace sociální demokracie. 30. června 1904 byla zrušena soukromá evangelická škola augsburského vyznání a děti přešly do obecné školy. Roku 1905 byla založena veřejná čítárna v čp. 259 Antonína Rychetského a o 2 roky později místní organizace agrární strany. V roce 1907 byl do obce zaveden telefon. Roku 1908 byly zahájeny meliorační práce. V roce 1909 vznikly TJ Sokol a Orel. Obec postavila pitevní dům čp. 294. 19. června 1910 byl slavnostně odevzdán veřejnosti parčík u kostela, který zřídila Katolická národní jednota. V letech 1910-1912 existovalo družstvo pro výmlat obilí benzinovým motorem. Roku 1912 vzniklo Hospodářské strojní družstvo pro rozvod a upotřebení elektrické síly v hospodářství a živnostech. O rok později byl ustaven agrární dorost a místní pojišťovna proti ohni postavila vlastní dům čp. 310. 1. září 1914 vyhořela stavení čp. 180 a 189. Z front 1. světové války a z legií se nevrátilo 81 zdejších mužů.

23. března 1920 bylo založeno v obci "Stavební a bytové družstvo", které postavilo do roku 1924 11 domků. 7. srpna 1921 vyhořely usedlosti čp. 46 Josefa Bezubky a čp. 210 Václava Černého. 28. října 1921 byl slavnostně odhalen pomník padlým v 1. světové válce (v obecní kronice je uveden srpen 1921). V témže roce byl rozbořen větrný mlýn. Roku 1923 TJ Sokol přestavěla stodolu čp. 183 na sokolovnu. 3. října 1923 byla zahájena autobusová doprava z Černilova do Hradce Králové. 10. srpna 1924 byla slavnostně otevřena sokolovna čp. 330. O rok později TJ Sokol zřídila kino a došlo k založení místní organizace národních socialistů. V noci ze 3. na 4. července 1927 udeřil blesk do čp. 13. 6. září 1927 se v náhoně utopil roční chlapec dělníka Adolfa Nývlta. 4. července 1929 zasáhla obec větrná smršť. 29. srpna téhož roku uhodil blesk do farního chléva. V letech 1930-1931 byla postavena nová školní budova. Vyšla na 2 079 013,40 Kč (bez pozemku). 30. října 1932 byla slavnostně otevřena zdejší měšťanská škola. 29. června 1935 se v obci uskutečnil župní hasičský sjezd. O rok později byla zřízena Civilní protiletecká ochrana. 9. června 1936 se ve vodní nádrži u čp. 8 utopil chlapec Jaroslava a Blanky Adamírových z čp. 215. O 3 roky později bylo ustaveno Národní souručenství. Za německé okupace nesla obec pojmenování Tschernilow. 2. světová válka si vyžádala životy 6 zdejších mužů. 9. května 1945 vstoupila do obce Rudá armáda. V roce 1950 byla zřízena Strojní traktorová stanice a 2. května 1950 ustaveno JZD, jež se 1. ledna 1973 sloučilo s JZD v Újezdě a 1. ledna 1984 s JZD Pouchov. 12. ledna 1955 zahájilo provoz kino v bývalé Orlovně. 21. června 1957 vznikl Výbor žen při MNV. Následujícího roku vznikla Civilní ochrana a byla vyasfaltována silnice z Číbuze. 27. září 1959 bylo slavnostně otevřeno fotbalové hřiště. V roce 1961 bylo vybudováno koupaliště. 12. prosince 1970 byla otevřena smuteční síň, jež byla upravena z dolejšího kostela. 3. září 1972 byla slavnostně otevřena nová budova MŠ. Na podzim 1972 byla zahájena výstavba vodovodu z Hradce Králové pro JZD a školu, později rovněž pro celou obec. 24. června 1973 byla slavnostně otevřena nová školní jídelna. V letech 1973-1974 byla vyrovnána zatáčka na horním konci obce „u Ptáčků“. 19. června 1974 došlo k slavnostnímu otevření zrekonstruovaného hostince U Hojných, nyní pod názvem Pod borovicí. V letech 1974-1975 došlo k rekonstrukci budovy MNV, jež byla postavena v roce 1910. V letech 1977 1979 byl vybudován Dům služeb. Roku 1982 byla zahájena výstavba kanalizace na dolejším konci obce, k níž o 5 let později přibyla ČOV. V letech 1982-1983 byl v areálu školy postaven nový pavilon MŠ, jenž byl otevřen 1. září 1983. 23. listopadu 1984 zasáhla obec vichřice. 8. května 1987 bylo otevřeno nové nákupní středisko. 8. prosince 1989 bylo ustaveno Občanské fórum. 26. srpna 1991 byla předána k užívání nová hasičská zbrojnice. V roce 1992 byla uvedena do provozu ČOV. V letech 1995-1997 byla provedena plynofikace obce. Roku 2009 vznikl rekonstrukcí bývalé evangelické reformované školy Kulturní a spolkový dům.

Z místních pamětihodností je třeba zmínit: od 20. ledna 1964 památkově chráněnou sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1726, jež byla obnovena v roce 1869; od 8. září 1987 památkově chráněný památník na hrobě 3 sovětských vojáků na evangelickém hřbitově; od 22. ledna 2003 památkově chráněnou evangelickou školu čp. 215 z roku 1864; od 23. ledna 2003 památkově chráněný venkovský dům s výměnkem čp. 85 z poloviny 19. století; od 30. ledna 2003 památkově chráněnou venkovskou usedlost čp. 49 z poloviny 19. století; od 10. března 2003 památkově chráněnou vjezdovou bránu s brankou a ohradní zdí venkovské usedlosti čp. 103 z 2. poloviny 19. století; od 7. února 2005 památkově chráněnou vjezdovou bránu s brankou u čp. 101 ze 2. poloviny 19. století; barokní kostel Nalezení sv. Štěpána z let 1752-1756; barokní márnici z let 1766-1767; evangelický reformí kostel z roku 1882; evangelický kostel augsburského vyznání z roku 1824 s věží z roku 1889; jubilejní kamenný kříž z roku 1902; pomník padlým v 1. světové válce od Josefa Václava Škody z roku 1921 aj. Mezi nejvýznamnější zdejší rodáky náleží: „náboženský blouznivec“ Václav Grill (1738 Černilov - 1810 tamtéž); evangelický kazatel, překladatel a básník Josef Kačer (30. března 1802 Černilov - 25. ledna 1871 Syców); evangelický kazatel a náboženský spisovatel Bedřich Vilém Košut (24. února 1819 Černilov - 3. dubna 1893 Ellern, Německo); evangelický farář, církevní historik a publicista Benjamin Košut (24. srpna 1822 Černilov - 25. dubna 1898 Praha); právník a publicista JUDr. Emil Pavel Lány (6. července 1879 Černilov - 5. května 1945 Praha); středoškolský profesor, politik, sociolog a odbojář doc. PhDr. Antonín Uhlíř (18. srpna 1882 Černilov - 23. listopadu 1957 Mníšek pod Brdy); rozhlasový redaktor a publicista Bohuslav Horák (22. února 1899 Černilov - 13. října 1976 Washington, USA). Pro ty, kteří chtějí o této obci vědět ještě více, doporučuji knihu Miroslava Kudyvejse „Černilov: minulost-současnost“, jež vyšla v roce 2002.