Les Ouliště

Ouliště, jež neslo v dávných dobách ještě pojmenování Oulisko, se nachází mezi Hradcem Králové a Černilovem, a to na katastrech Piletic, Slatiny a zejména Bukoviny. Přibližně v jeho středu, kterým prochází plochý hřbet ze slinitých jílů, se nachází stejnojmenný vrch, který měří 255,3 m n. m., a na západ od lesa se nachází dnes již osamělý vrch Okrouhlík (256,8 m n. m.), který je známý tím, že se zde dříve nacházely u bývalé hájovny prehistorické železné předměty. Roku 1875 byl smiřickým velkostatkem vysázen na Okrouhlíku třešňový sad. 10. září 1914 shořela na kopci bývalá hájovna. Roku 1926 v rámci pozemkové reformy získala piletická obec 3 ha pozemků na Okrouhlíku, z něhož břidlu, rozpadávající se opuku, prodávala na rozvážení po polích. V zimě roku 1929 zmrzla většina třešní na Okrouhlíku a větrná smršť 4. července 1929 tuto katastrofu jen dokonala. 26. března 1937 došlo k havárii vojenského dvouplošníku, který se zřítil střemhlav do lesa na Okrouhlíku. Svobodník J. Poštolka se zachránil díky padáku. 9. září 1937 se zřítil do lesa na Okrouhlíku 23letý vojín cvičné letky Josef Tomiška z Chrudimě a zahynul. V letech 2006-2008 byl celý kopec zalesněn, čímž došlo k likvidaci zdejší stepní lokality.

Hlavní část Ouliště, jež bylo původně pouze doubravou až dubohabřinou, náležela vždy do panského majetku (bukovinská a piletická část náležela ke smiřické vrchnosti a slatinská k té novoměstské), a to až do vzniku ČSR, kdy se dostal do vlastnictví státu. Tehdy byl pro něj používán zejména německý název Aulisst, čehož důkazem může být císařský otisk stabilního katastru Bukoviny z roku 1840, který vyhotovili adjunkt 2. třídy Anton Schirl a geometr 4. třídy Carl Schirl (nikde se mi nepodařilo dohledat, zda šlo o bratry nebo o otce se synem). Naopak lesík Březina, jenž je oddělen Librantickým potokem, náležel selskému rodu Kvasničků a Meslice byla rozparcelována mezi několik bukovinských rolníků.

Na Předním kopci na jih od Bukoviny se našly počátkem 20. století v zemi ohořelé trámy a stará studna. Z toho většina pramenů usuzuje, že právě na tomto místě mohl stávat panský dvůr Úliště, který byl poprvé zmíněn ve smiřickém urbáři z roku 1533. 25. října 1533 totiž došlo ke konečnému rozdělení všech Trčkovských panství na 3 díly, přičemž pustý dvůr Úliště připadl Janu mladšímu Trčkovi z Lípy. Právě od tohoto dvora měl získat své pojmenování i les Ouliště, u jehož západní strany byly ještě počátkem 19. století 2 rybníky (Velký a Malý ouhlišťský) a v roce 1840, kdy byl zpracován adjunktem 2. třídy Martinem Ripperem a geometrem 1. třídy Johannem Ripperem stabilní katastr Slatiny, pouze jeden – Devítník (zapsán jako Dewitnik), kterému se rovněž říkalo Bažantnice, neboť na jeho místě se bažantnice skutečně nacházela. Za josefinského katastru jich však bylo ještě více – 6. Roku 1863 byla v těchto místech vystavěna nová myslivna smiřického panství (dnešní čp. 45), jež vznikla jako náhrada té piletické, jež stávala na Piletickém rybníce a vyhořela v roce 1826. V mezidobí tak musel panský hajný žít v nájmu přímo v obci. Koncem 19. století prozkoumal les z botanického ohledu Antonín Hansgirg.

V novodobě historii se stal les místem školních vycházek a různých milovníků výletů, např. dělnických turistů. 3. října 1914 a 1. května 1915 sem uspořádal zeměpisně-přírodopisnou vycházku profesor Jaroslav Mikan z královéhradeckého městského dívčího lycea. 25. listopadu 1917 tentýž profesor sem přivedl skautky z téže školy. Roku 1921 bylo zmírněno příkré stoupání okresní silnice ze Slatiny k Černilovu kolem Ouliště, a to částečným rozvezením kopce. Do té doby byla cesta velmi příkrá a ve špatném počasí prakticky nesjízdná. V zimním období bylo např. pro chodce bezpečnější sednout na sáňky a sjet od Černilova dolů do Slatiny než jít tento úsek pěšky, neboť úrazů se tam stávalo nepočítaně. V březnu 1926 bylo při melioračních pracích u lesa nalezeno pohřebiště z doby bronzové. Nálezy, z nichž si zaslouží zmínku popelnice se čtyřmi prsovitými vypnulinami, v níž byly spálené lidské kosti), byly následně zařazeny do období lužické kultury. Již předchozího roku byly 0,5 km na východ od lesa nalezeny svitky zlatého drátu. 1. listopadu 1927 využil lesa ke svému útěku mladý lupič, který přepadl z trhu v Hradci Králové se vracejícího černilovského domkáře Josefa Kopeckého. Koncem 30. let 20. století byl les vhodným místem k branným sokolským cvičením a v 50. letech téhož století tu vznikly záložní sklady pohonných hmot pro nedaleké královéhradecké vojenské letiště. Podle lesa se pojmenovalo v roce 1959 bukovinské myslivecké sdružení. Roku 1990 se objevil nápad, že bude v lese zřízena skládka komunálního odpadu, což vyvolalo množství protestů. Měla se totiž stát náhradou za načerno provozovanou skládku v Ruseku. V roce 2012 bylo v jižní části lesa nalezeno 22 mincí z přelomu středověku a novověku (ražby z let 1476- 1494). Roku 2016 došlo na poli na jih od Ouliště k nálezu šipky štramberského typu (s vrubem na každé straně těsně nad bází nástroje), která se stala dalším důkazem osídlení této lokality v době kamenné.