Obnova kostela Zvěstování Panny Marie v Miletíně v letech 1898-1906

Presbytář tohoto chrámu pochází ze 13. století. Původně sloužil jako klášterní kostel řádu špitálních bratří čili německých rytířů a jako farní byl zmíněn jak v roce 1270, tak v seznamu z roku 1384. Když se tito dali za Žižkových nájezdů na útěk, dostal se svatostánek do rukou kněží podobojí. V letech 1607-1608 byl přestavěn Bartolomějem z Valdštejna, který ho nechal rozšířit. Tehdy k němu byla přistavěna kaple proti sakristii na jižní straně, pak kůr a k němu zevnitř kamenné schody. Navíc na věž, jež byla dostavěna v roce 1586, byly zavěšeny zvony, hodiny a zřízen byt pro hlásného. Po katolické reformaci byl mnohokrát opravován, např. po roce 1766 ho opravil J. Sosnovec z Vlkanova, ale již v roce 1846 lehl spolu s městem popelem.

Kostel byl následně opraven. Přesto ale již v 80. letech 19. století skýtal více než přesmutný pohled, protože peněz se nedostávalo na samou opravu, natož na následnou údržbu. Uvnitř i vně byl zcela zanedbán, vlhkem poničený a plísní porostlý a jeho prostory nepostačovaly svými rozměry pro vzrůstající počet místního obyvatelstva. A tak se utvořil spolek „Jednota pro rozšíření farního chrámu Páně“, aby sbírkami zajistil potřebné finance na zvětšení a celkovou opravu tohoto chrámu. Jeho stanovy byly vzaty na vědomí rozhodnutím c. k. místodržitelství z 12. prosince 1893 č. 157.916.

V letech 1893-1898 se mu podařilo sehnat takový obnos, že mohly být práce zahájeny. Předběžné práce byly započaty 13. listopadu 1898 a 4. prosince téhož roku byl položen základní kámen, o čemž hovoří rovněž zmínka v „Obnově“ z 9. prosince 1898: „Z Miletína. Do slávověnce, kterým ovíjeli národové říše naší tyto dni hlavu panovníka svého, přidal i Miletín jeden lístek. Oslavil totiž jubileum Jeho Veličenstva mimo služby Boží předepsané i položením základního kamene pro přestavbu chrámu Páně svého dne 4. prosince tímto řádem: Po mši sv., kterou o půl 9. hod. sloužil vdp. Fr. Smetana, kaplan Dobrušský, který letos od února do srpna za nemoci dp. faráře zde byl vypomáhal v duchovní spávě, měl dp. farář Fr. Šubrt slavnostní řeč, ve které vyložil význam jubilea sv. Otce a jubilea Jeho Veličenstva, i výtah dvou těchto jubileí k naší slavnosti. Po té následovalo samo svěcení. Poklepů s přiměřenými hesly, jakož i celé slavnosti súčastnili se mimo nesčetný zástup věřících, následující pánové: Karel Salač, důchodní knížecí, jako zástupce knížete Aloise Schönburga z Hartensteinu, Ant. Cechner, architekt c. k. odborné školy v Hořicích, navrhovatel a vrchní dozorce stavby, p. Jan Poličanský, stavitel z Bělohradu, jenž hlavní odbory stavební práce provádí, p. Josef Bidlo, řídící učitel. jako zástupce Jednoty pro zvětšení chrámu Páně, Frant. Pečenka, starosta Miletínský a starostové přifařených obcí, jakož i assistující kněží: vel. p. Fr. Smetana a Jos. Nosek, kaplan zdejší. Po posv. obřadu děkoval dp. farář dobrodincům díla tohoto a modlil se za dobrodince již zesnulé. V kostele ukončena slavnost požehnáním a hymnou rakouských národův. Kéž P. Bůh žehná našemu dílu a vzbudí nové dobrodince na vnitřní zařízení chrámu Páně. Na konec zmiňujeme se, že velice jsme se těšili na slíbenou návštěvu slovutného p. ředitele c. k. odborné školy v Hořicích V. Dokoupila, jednoho z největších příznivcův a dobrodincův díla našeho, ale byli jsme o to potěšení připraveni nenadálou překážkou, jež mu cestu k nám v poslední chvíli překazila.“

Podle plánů architekta Antonína Cechnera byl v letech 1899-1900 opraven presbytář a loď téměř úplně přestavěna, když byla prodloužena z 15,3 m na 22,8 m a místo žebrové klenby nově sklenuta 3 poli křížové klenby. C. k. odborná škola sochařsko-kamenická v Hořicích věnovala do obnovené svatyně svými žáky zhotovený hlavní oltář, kazatelnu, portál, rozetové okno nad portálem a část okenních kružeb, jež musely být vyměněny. Později sem dodala ještě oltář sv. Jana Nepomuckého, sochy českých sv. patronů a oltář sv. Anny. Naopak svícny na hlavní oltář byly dodány Karlem Zavadilem, zlatníkem a pasířem v Chrudimi, okna v chrámové lodi z katedrálního skla a v kaplích malovaná s figurálními medailony byly zase provedeny podle Cechnerova návrhu pražským uměleckým sklenářem Janem Kryšpínem.

Náklad přestavby (mimo výše zmíněné dary) činil 50 000 K. Kostel byl konsekrován 7. října 1900, kdy bylo celé město vyzdobeno červenobílými zemskými prapory, přičemž již předchozího dne v 16.00 hod. byl u městské brány přivítán všemi obyvateli v čele s Msgr. Bohumilem Haklem a farářem P. Filipem Šubrtem královéhradecký biskup Msgr. Edvard Jan Nepomuk Brynych, aby se zhostil čestného úkolu posvětit nově přestavěný a rozšířený chrám Páně. Po výše zmíněných duchovních uvídal biskupa radní František Rachota a družička Františka Munzarová, žákyně 5. třídy obecné školy, přednesla veršované uvítání jménem místních školních dítek a předala biskupovi velkou a pestrobarevnou kytici.

Samo svěcení se odehrálo následujícího dne v 6.30 hod. Všechny zpěvy při něm byly provedeny 8 královéhradeckými bohoslovci pod řízením předsedy diecézní cyrilské jednoty prof. ThDr. Josefem Mrštíkem a vicerektorem P. Dobroslavem Orlem. Mezi svěcením měl biskup kázání před kostelem, v němž pohovořil o významu svěcení chrámu Páně, vysvětlil, co jednotlivé obřady znamenají a na závěr poděkoval P. Šubrtovi, který měl největší zásluhu o přestavění a rozšíření kostela, a všem ostatním, jež se zúčastnili všech sbírek či přímo prací na miletínském chrámu Páně. Po ukončení svěcení následovala slavná mše svatá u nového hlavního oltáře, kterou vedl opět sám biskup. Miletínský cyrilský sbor pod řízením místního řídícího učitele J. Bidla zapěl mši sv. „Thomae Aquinatis“, drobné skladby, např. „Credo“ od Dona Lorenza Perosiho a „Benedictus“ od Dr. J. N. Ahleho, již zmínění bohoslovci a ofertorium od Dr. Franze Xavera Witta zazpíval opět miletínský sbor, a to čtyřhlasně. Následně byl odpoledne vyznamenán farář Šubrt, jemuž bylo biskupem uděleno expositorium canonicale. Při té příležitosti zapěli královéhradečtí bohoslovci píseň „Kde domov můj“. Před odjezdem vzdala malá družička Marie Stonerová díky biskupovi za to, že navštívil Miletín a za zvuků zvonů odjel kočárem zpět do Hradce Králové. Úřední kolaudace všech prací však byla provedena až 4. května 1901 a spolek se rozešel na schůzi svého výboru 30. dubna 1902.

Další úpravy chrámu však pokračovaly i v následujících letech. V roce 1905 bylo přikročeno k jeho malbě. Podle návrhů Františka Pantaleona Majora O. S. B. z Emauz, částečně upravených architektem Antonínem Cechnerem podle přání královéhradeckého biskupa, provedl malbu Martin Matouš z Prahy. Tyto temperami vyvedené práce dokončil o rok později, přičemž i zde měli velkou zásluhu místní věřící, kteří sebrali na dobrovolných darech většinu potřebného obnosu. Rovněž patron kostela hrabě Schönburg přispěl větší částkou, který nakonec uhradil též malý zbylý deficit. Jako krásný doplněk nově vymalovaného chrámu byla zasazena terakotová zastavení křížové cesty, jež podle Josefa Führicha vymodeloval Viktor Förster. Teprve tímto krokem byla završena cesta k tomu, aby miletínský chrám jako dominanta města náležitě vynikal, a tak je tomu dodnes.