Neúspěch švédského vojska při dobývání Náchoda v roce 1639

Po velkém úspěchu Švédů v bitvě u Saské Kamenice 24. dubna 1639, kdy bylo císařské vojsko na hlavu poraženo, vtrhlo švédské vojsko pod vojevůdcem Johanem Gustafssonem Banérem do Čech, jehož 24 000 mužů prošlo po neúspěšném dobývání Prahy celým Českým královstvím a za sebou všude zanechávalo velkou spoušť. Chytáni a zabíjeni byli katoličtí kněží, kostely byly hanobeny a jejich inventář ničen nebo rozkraden. Vše, co se dalo odnést nebo odvézt, bylo naloženo na vozy nebo na lodi a okamžitě vyváženo za hranice království. Mnoho měst a vesnic bylo vydrancováno a vypáleno, úroda na polích byla zničena.

Samotným městem prošla několikrát císařská vojska, aniž by zde však zanechala nějakou posádku. Počátkem května 1639 přibyli Švédové na Hradecko a již 8. června téhož roku vyslali do Náchoda zvláštního posla s listem, aby se jim Náchodští vzdali. Ti místo toho vyslali na výzvědy Vondru, podruha Michala Křížka, jenž zamířil k Jaroměři, a Jakuba Markova k České Skalici. Tam měla tato dvojice zjistit, kde Švédové leží a kudy potáhnou. Již 11. června 1639 přibyl do Náchoda druhý posel s psaním od Švédů, jímž byli Náchodští opět vyzváni, aby se jim vzdali. Hned poté se začaly opravovat městské hradby, opevňovat brány a vysílat zvědy a posly všemi směry, aby byla zjištěna síla nepřátelského vojska. Nedlouho poté se po městě rozšířila zpráva, že Švédové vtrhli přes hory do Dušníků a že celý kraj vypalovali, a tak byl vyslán jeden posel do Sendraže a druhý do Březové v Kladsku, aby obhlédli nastalou situaci.

Když Švédové viděli, že s Náchodskými nehnou, poslali z ovládnutých měst Smiřic a Opočna 2 listy na náchodský zámek, a to kapitánu Felixovi Tancredimu a zdejšímu hejtmanovi, aby vydali bez boje zámek i město. Znovu začalo další opevňování města a nakoupeno bylo rovněž velké množství střelného prachu – 3 libry pro obecní potřebu a 20 liber od místních židovských obchodníků, jež sem byly poslány z Kladska. V té době se již na zámku a ve městě nacházela setnina císařského vojska, které velel setník Rottberg. Na konci května 1639 přibylo na zámek 150 mušketýrů a 5 myslivců z panství, k nimž se přidalo 70 vojáků z Kladska, odkud bylo též přivezeno dalších 5 centů střelného prachu. Všem těmto vojákům velel již zmíněný kapitán Felix Tancredi a poručík V. Monfredo. Navíc 9. června 1639 vydala městská rada nařízení, jímž bylo do zbraně povoláno všechno bojeschopné měšťanstvo. Ti byli rozděleni ve čtyři čtvrti a nad každou čtvrtí byl jeden měšťan ustanoven kaprálem. Jednalo se o „vachtmistra městského“ Jiřího Raka, jenž byl zároveň velitelem celého městského sboru, Karla Trynxe, Jiříka Fibigera a Jiříka Strnada. Od ostatních byli odlišeni zvláštními bandalíry. Z Vysokova byl povolán bubeník Matěj, jehož později nahradil Václav Křepelka. V té době probíhal výcvik ve dne v noci, stejně tak bylo se strážemi na hradbách a dalších vartách. Dokupován byl další střelný prach, všechny zbraně byly překontrolovány a opraveny, další byly nakoupeny v Náchodě, v České Skalici i jinde v okolí. Nová mušketa tehdy vyšla na 46 grošů 2 denáry.

Když se zdálo, že jsou měšťané již dobře vycvičeni, došlo k tomu, že všichni vyrazili 13. června 1639 k útoku na přední švédské pozice u Jaroměře. Překvapivě měli úspěch, mnoho Švédů pobili a 50 zajatců dovedli zpět do Náchoda, kde z toho byla velká sláva. Pomstychtiví Švédové nato vyrazili k České Skalici, jež byla vypleněna, zapálena a ze sladovny bylo odvezeno 300 korců obilí. 17. června téhož roku se zmocnili Švédové Hradce Králové, který tak přibyl k dobyté Jaroměři, Smiřicím, Opočnu a Novému Městu nad Metují a v okolí všech zmíněných měst řádili, jak jen mohli.

V té době bylo jasné, že si Švédové nenechají ujít i Náchod, takže opět byly městské hradby posilovány a opravovány. Uvnitř hradeb byly všude ke snadnější obraně vybudována zvláštní lešení, došlo k zazdění obou forten, před branami byly zřízeny dřevěné sruby, palisády, šraňky s řetězy a další překážky, jež měly pomoci obraně města. Dokonce došlo k výměně vrat krajské brány za nové silnější a okované. Z Kladska bylo přivezeno dalších 7 centů střelného prachu a na velkou zámeckou věž bylo vytaženo dělo.

Švédové se znovu pokusili přemluvit Náchodské, aby se jim poddali. 22. července přijel posel ze Smiřic a následujícího dne z Opočna. Náchodští opět odmítli a vzkázali, že město nikdy dobrovolně Švédům nevydají, raději do posledního muže padnou. 25. července 1639 přirazily k městu 2 pluky švédských rejtarů, kterým velel hrabě Zdeněk Hodický z Hodic, český pobělohorský emigrant a potomek staré moravské šlechty z Olbramovic. Rozložily se v Dolní Radechové, na Babí a v Bělovsi, aby mohly pevně sevřít město do kleští. V noci na úterý vpadli Švédové na Plhov a odtud do horského předměstí, u jehož brány byly statečně odraženi, takže se vrátili na předměstí, jež vyplenili a vydrancovali. Ještě téhož roku – na svátek sv. Anny – vyslali Švédové před horskou bránu trubače, který čtyřikrát vyzval město a zámek ke kapitulaci. Při následném útoku byli Švédové koseni silnou střelbou a tak tomu bylo i při dalších výpadech. Hrabě Hodický se tak přesvědčil, že bez obléhacích strojů a těžkého dělostřelectva nemá šanci dobýt opevněné město i zámek, a tak nakonec útok vůči nim odvolal. Tento neúspěch si Švédové vynahradili na okolních obcích a městech. V Dolní Radechové vypálili 7 statků a vše zdejším lidem sebrali, Hronov vypálili a Českou Skalici rovněž zpustošili. Z kraje však nakonec odtáhli a město mělo opět klid. Jde skutečně o zaznamenáníhodný případ, kdy ozbrojení měšťané porazili profesionální vojáky s mnoha válečnými zkušenostmi. Jak vidět, když člověk brání rodnou obec a nemá kam ustoupit, je schopný všeho a nemůže být podceňován. V historii se již mnohokrát totiž ukázalo smrtelným podcenění svého nepřítele.