Jak se v roce 1674 málem kázalo v Náchodě německy

Na jaře 1674 přišlo na náchodské děkanství nařízení od královéhradeckého generálního vikáře ThDr. Tomáše Češnovského, zastupujícího biskupa Msgre. Jana Bedřicha hraběte z Valdštejna, že se v děkanském kostele sv. Vavřince mají konat každou čtvrtou neděli služby Boží v německém jazyce, protože prý ve městě vzrostl počet Němců, kteří by rádi, aby jim bylo slovo Boží kázáno v jejich rodném jazyce. Tomuto kroku byl nakloněn i zdejší děkan italského původu Jan Bedřich de Ronne (1675-1786), který byl oblíbencem kněžny Marie Benigny Piccolomini.

Tato žádost vyšla od několika slezských a broumovských Němců, jež zaujali v Náchodě místa po zdejších nekatolických měšťanech, kteří byli po Bílé hoře přinuceni k emigraci. Ti byli tak aktivní, že dokonce žádali, aby i městský úřad s nimi jednal výhradně německy.

Netrvalo dlouho a tato zvěst se rozšířila po celém Náchodě a ostatních přifařených obcích (Běloves, Malé Poříčí, Babí, Slané, Březová, Česká Čermná, Staré Město, Bražec, Kramolna). České obyvatelstvo v tom hned vidělo, že z něj chce vrchnost pozvolna udělat Němce. Takže mnozí včetně rychtářů, konšelů a obecních radní vyrazili před náchodskou radnici, kde se srotili a své představené vyslali nahoru do velké zasedací síně nad loubím, kteří měli za úkol přednést jménem všech prosbu, aby se jich purkmistr a městská rada ujala a nedopustila takovéto zlořády. Kromě toho doložili, že obec náchodská byla od nepaměti pouze česká, a tak nemohou strpět to, aby se jejich drahý rodný jazyk nahrazoval v kostele jiným. Požádali tak purkmistra a městské radní, aby se vypravili k mladému knížeti Vavřinci a k markýzovi Petru Antonínovi z Quadiani, zdejšímu správci, aby přednesli stížnost na výše uvedené nařízení a požádali o jeho zrušení. Kdyby nebyli v Náchodě pochopeni, mají se vydat až ke králi a dovolávat se spravedlnosti.

Protože i vedení Náchoda bylo v českých rukou, bylo jasné, že tuto žádost vyslyší. Ještě téhož dne městský písař sepsal následující žádost:

„Vysoce urozenému knížeti a Pánu, Panu Laurentio Svato Římské Říše knížeti Piccolomini de Arragona, vejvodovi z Amalffi, dědičnému pánu na Náchodě, Statiani a v Porroně, též sv. Štěpána rytířského řádu v Pisech priori etc. J. V. Osv. knížecí Milosti ponížená žádost od poníženě poslušných a věrných poddaných.

Vysoce osvícený kníže, pane, pane nám milostivý!

Vaší vysoce osvícené knížecí Milosti v té nejhlubší pokoře a poníženosti s tímto poníženě prosebným spisem v krátkosti přednášejíce, kterak po vyrozumění milostivé intencí Jeho vysoce důstojné velebnosti a milosti pána pana biskupa našeho Hradeckého (titul), by každou čtvrtou neděli zde v městě Náchodě německé kázání držáno bylo celá obec a osada zdejší spolu i se staršími obecními, nemálo, než velice nad tou novou věcí ustrnouce, před nás v plnosti rady předstoupili a jednomyslně nás za to šetrně a důtklivě žádali, by takové německé kázání nám a budoucím naším potomkům a naší české mateřské řeči in maximum praejudicium pro některou málo osobu německou introducírováno nebylo, abychom my vším možným spůsobem se vynasnažili tu věc, by odvrácena byla, jak při V. V. Osv. kníže. Milosti, tak i dálejíc, an by toto potřeba ukazovala a kde by nám od V. V. O. kníž. Milosti milostivě poukázáno bylo, bedlivě předcházeti a za tu velikou milosť poníženě supplicírovati a žádati neopomíjeli.

I poněvadž pak po bedlivém toho vyšetření a povážení se patrně spatřuje, že při obci naší a celé osadě zdejší ňákých toliko 8 a to z obojího pohlaví německých osob; naproti tomu však ke 4000 českých, pod tuto collaturu Náchodskou patřících poenitentův se vynachází a tolik tisíc lidu že by tím spůsobem v roce za jedno čtvrt léta slova božího pro tu některou málo osobu zbaveno býti a záduší to také, kdyžby český lid z takových kázání ucházel, co do míšku almužen přichází, kterážto největší intrada záduší jest, k ztenčení by přicházeti musilo.

Z těch tedy a jiných příčin, též pro dobrou svornosť v lidu V. V. Osv. kníž. M. poníženě a pokorně pro Boha prosíme a žádáme, aby se ráčili z své přirozené, veliké knížecí M. vedle týž obce naší a celé osady říkajíc české milostivě se zastati a v případnosti té k J. Vys. důstojné Velebnosti a Milosti Pánu, panu biskupu neobtížně, s účinlivou intercessí cooperirovati, tak aby on ráčil tu takovou vůli a intencí svou stran takových kázání milostivě proměniti a kázání české tak, jak jsme až posaváde měli, in statu quo a jak od starodávna bylo, zanechati a město Náchod velmi českostarožitné spolu i s celou osadou jako jest, nám příti, a v té případnosti též svou otcovskou ruku a milostivou protekcí nad námi a nad naší českou, mateřskou řečí, jako všeckni slavné paměti páni, páni antecessores milostivě držeti, kteroužto tak velkou, nám, obci naší a té celé osadě prokázanou milosť Bůh vynahraditel všech milostí V. V. O. knížecí M. a svatý Václav, patron český svou mocnou přímluvou jak zde časně, tak potomně věčně hojně vynahraditi ráčí, což aby se stalo, my dnem a nocí na modlitbách trvající zůstáváme V. V. Osv. kníž. M. poníženě poslušní a věrní poddaní.“

Zda náchodský magistrát uspěl u majitele náchodského panství, královéhradeckého biskupa nebo se dokonce vypravil až ke králi, jak bylo zamýšleno, to nám dnes není známo, neboť žádné listiny ohledně tohoto problému se v archivech nedochovaly a nebyly zmíněny ani v jakékoliv literatuře. Jisté je, že nařízení bylo odvoláno, protože žádné německé mše nebyly v náchodském chrámu Páně zavedeny. Také víme, že kanovník ThDr. Česnovský zemřel 2. března 1679. V té době však též probíhaly spory mezi královéhradeckým biskupstvím a vedením města, jež se bálo, že si tato církevní instituce osobuje více práv, než jí náleží. Tato doba byla v celku velmi neklidnou a nejspíše z tohoto důvodu nedošlo nakonec k zamýšlenému zavedení německých mší, aby nebylo náchodské obyvatelstvo zbytečně zneklidňováno a drážděno.

Jak se v roce 1674 málem kázalo v Náchodě německy na mapě