Mokřady u Malého Labského náhonu v Březhradě

Tato místa při Malém Labském náhonu byla již od nepaměti mokřadní plochou, která bývala pravidelně zaplavována při jarním tání sněhu, případně během různých přívalových srážek, takže za ta staletí se zde vytvořil svébytný lužní biotop, nebo spíše lužní les připomínající lokalitu, protože tu nalezneme převážně vrboví a olšoví, mezi nimiž rostou další dřeviny, kterým se daří v podmokřených půdách, přičemž v poslední době tato místa zaplavil divoký chmel a v hojné míře se šíří střemcha, jež na sebe v této době upozorňuje svou opojnou vůní.

Původně však touto lokalitou tekl pouze mlýnský náhon, jehož pozůstatek se dochoval do dnešní doby (většina je však zatrubena pod Grégrovým náměstím, o čemž hovoří březhradský kronikář následující: "Při velké vodě kolem r. 1950 tekla voda (Grégrovo nám.) přes lávku. Proto byla lávka zrušena (asi r. 1951) a zbudován betonový můstek. Později došlo k zatrubení "Náhona" a současně vykáceny stromy: jasany, akáty, višně."), protože od roku 1532 budovaný a v roce 1548 labskou vodou od Předměřic nad Labem posílený Březhradský rybník míval výpusť přibližně o 235 m severozápadním směrem, kudy tekl Malý Labský náhon dále do Labe, což je vidět v I. vojenském mapování z let 1764-1768, resp. v jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/12935/?view=-27.131355418134,4.957311554382242,6), avšak po změně poměrů po zrušení výše zmíněného rybníka v letech 1827-1828 došlo k vyvedení Malého Labského náhonu právě v těchto místech, což je viditelné v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA061018400), kdy západní část náležela březhradské obci a zbytek k dnešní železniční trati patřil k hospodářství čp. 9 Václava Černého.

Kromě zřízení železniční trati do Pardubic, jež překlenula Malý Labský náhon, nejprve kamenným a později betonovým mostem, se mnoho v této lokalitě nezměnilo, na rozdíl od nedalekého Plačického potoka, jehož regulace a úprava byla vypsána roku 1933. Po tzv. socializaci vesnice se tato místa stala divokou džunglí, o níž nikdo mnoho nejevil zájem, pokud nepočítáme ty občany, kteří se chtěli zbavit různých odpadů, takže již od 50. let 20. století bychom zde našli první černou skládku, která se řadu let rozrůstala, ale byla kryta bujnou vegetací, takže se nad tím vždy "přimhouřilo oko". Sám náhon také nebyl v těchto místech řádně udržován, pokud pomineme úpravu mlýnského náhonu pro požární ochranu v roce 1962 (tento úsek byl spolu s dalšími vodotečemi a melioracemi plánován již od konce 30. let 20. století k zrekonstruování, aby stačil také na přívalové srážky, avšak události 2. světové války tomu zabránily; znovu se objevil tento požadavek počátkem 70. let 20. století, ale jeho realizace byla provedena jen zčásti), a i v současné době je plný sedimentů, neboť vyčištěny byly jeho úseky nad silnicí a pak u železničního mostu a pod ním, naposledy roku 2014, což není nic divného, protože by se technika do těchto míst dostávala těžce a muselo by se vše víceméně prokácet a ukryté "poklady" odsud odvézt.

Na závěr je třeba ještě zmínit, že uvedená lokalita bývala již od středověku inspirací k různým pohádkám a pověstem, podle nichž zde měly žít např. bludičky, o čemž se zmiňuje nejen F. L. Sál v knize "Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje. Díl I.", nýbrž řada jiných autorů. Lidé tu prý mohli potkávat mrtvého stárka z mlýna, jenž se při číhání na kunu vlastní neopatrností zastřelil a jeho duch drahně let prý strašil ve mlýně i v jeho blízkém okolí. Stejně tak se dalo prý narazit na mrtvého mlýnského dělníka Sehnoutka, jenž měl z hraběcího kočáru ukrást pokladnu a když zjistil, že za tuto krádež byl popraven panský kočí, nesnesl svoji hanbu a vinu a v zahradě čp. 6 se oběsil. Pro mnohé cesta kolem těchto míst bývala vždy až nechtěným zážitkem, neboť se odsud ozývaly různé zvuky, přičítané ustrašenými lidmi roztodivným příšerám a strašidlům, i když za většinou z nich stávala pouhá příroda a její obyvatelé.

Ve zdejším porostu se podle lidových podání mělo za prusko-rakouské války roku 1866 ukrýt i několik rakouských vojínů, kteří již neměli sílu se odtud dostat, když předtím zapadli do bahen po bývalém Březhradském rybníce, ale podařilo se jim z nich vyškrábat ven. A skutečně byli blížícími se pruskými pronásledovateli přehlédnuti. Stejně tak se tu občas měli schovávat různí utečenci před zákonem, neboť málokterému četníkovi se chtělo procházet neprostupnými křovinami a močály s množstvím obtížného hmyzu. Nedaleko odsud na zahradě čp. 6 byla svého času nalezena místa ohražená dřevěnými koly, z čehož se usuzovalo, že severně od mlýna mohly existovat v nám neznámé době sádky, které mohly sahat až k dnešnímu náhonu. Jak tomu však bylo ve všem doopravdy, tak to se již sotva dozvíme, pamětníci dob dávno minulých již dávno nejsou mezi námi a řada různých knih a listin se nedochovala, takže jsme závislí jen a pouze na tom, co se kde dochovalo, bohužel.