Milovské či Velké Perničky

Hned na začátku si objasníme pojmenování těchto romanticky vypadajících skalních rulových útvarů v lesních partiích levého břehu Svratky v nadmořské výšce 757 m n. m., někdy zvaných i jako Velké milovské Perničky, o nichž se nesmyslně hovoří, že lidem připomínaly perníky a jejich drolivost, a tak je podle nich pojmenovaly, ale zde jde o úplný nesmysl, neboť zaprvé tyto skály ani náhodou nepřipomínají nějaký ten perník či formu na ně, natož by byly drobivé, protože tyto útvary jsou značně tvrdé a tvořené zejména dvojslídnými rulami. Avšak v poslední době se objevily v mapách i ve vysílání České televize jako "Milovské Perníčky", bohužel.

Na čase je však říci, odkud se tento název vzal, mimochodem Perniček je ve Žďárských vrších mnohem více než jen tyto. Své jméno totiž získaly od perniček či pernic, což jsou zvláštní oválné mísovité prohlubně ve skalách, jejichž původ nebyl dosud jednoznačně prokázán, takže někdo tvrdí, že za jejich vznikem stála příroda, jiný v nich naopak vidí dílo člověka. Tyto mělké, většinou 20-30 cm hluboké a okrouhlé jamky mají jak kolmé, tak převislé stěny a u některých se dá najít zřetelný žlábek k odtoku vody, z čehož se dá usuzovat právě jejich umělý původ, buďto šlo o jakési kultovní relikvie, nebo přímo o jakési nádrže na vodu, do nichž chytal pravěký člověk vodu (viz https://www.korunavysociny.cz/katalog/993-pp-milovske-pernicky). Podle Josefa Jana Píchy přišly Perničky ke svému jménu od místa ve stodolách, kde se uschovávalo a případně i rozemílalo obilí - perna či perně, a to z toho důvodu, že ve válečných letech se ve skalách ukrývalo místní obyvatelstvo, jež tam mělo v oněch skalních mísách drtit obilí, aby získali potřebnou mouku k pečení. Vedle toho však zmiňuje také možnost, že toto jméno pochází od bájného Peruna, protože se v těchto místech přinášely na jeho počest různé obětiny, a to včetně těch lidských, cosi v podobném krvavém stylu jako starověcí Aztékové. Avšak již A. Rzehak roku 1906 dokázal, že v těchto případech jde o přirozené geologické jevy, k podobným závěrům došel rovněž K. J. Maška v roce 1912. Kdo se chce dozvědět o možném původu jména těchto skal, tak doporučuji stať "Perničky - jméno skal na Vysočině" od Evy Havlové, která vyšla v 1. čísle sborníku "Acta onomastica" v roce 2006.

Právě proto, že Perniček je v místech mezi Poličkou a Svratkou více, byla každá skupina pojmenována podle osady, u nichž se tento skalní útvar nachází, takže Perničky damašenské nebo rybenské (Malé Perničky) nalezneme na západ od vsí Pusté Rybné a Damašku, Perničky křížánecké jsou nedaleko Křížánek a Perničky milovské nebo březinské se nacházejí nedaleko vsí Milov a Březin, přičemž ty posledně jmenované jsou nazývány také jako Velké Perničky nebo Černé skály, z nichž nejvyšší je Čtyřpaličatá, která obdržela své jméno od toho, že se její vrchol dělí na čtvero částí, jež připomínají svým způsobem lidské hlavy. Dnes se však tyto skály neřadí k Milovským Perničkám, ale jsou nazývány jako Čtyřpaličaté nebo Černé skály a od 15. ledna 1991 jsou součástí přírodní rezervace Čtyři palice (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=1297), která je od návratu sokola stěhovavého do Žďárských vrchů v roce 2025 uzavřena kvůli jeho hnízdění (viz https://www.kudyznudy.cz/aktivity/skalni-utvar-ctyri-palice).

O Perničkách však psala také spisovatelka Teréza Nováková v knize "S poutnickou holí a brašnou. Kresby a dojmy z cest": "Perničky rybenské či damašecké, jejichž blíženci Perničky Křižánecké a Milovské (Černé Skály) nalézají se v okolních lesích s Moravou hraničících, nekonečnou řadou myšlenek a úvah v nás vzbuzují, takže vracíme se šerým lesem zamyšleněji, než jsme přibyli, a stále se obracíme, dokud obrovitá podoba těchto lidských sídel z trudných dob úplně nezmizí mezi stromy. Promění se nám Perny i samoty ony pěkné, lesní, během úvah našich ve článek, spojující temnou minulost se světlejší přítomností. A jak umělé, pevné, podivné jest pouto to, toho důkazem jest, že v jedné chaloupce samoty Damašku před nedávnem nalezená kniha náboženská, kdysi zakázaná, na jejíž deskách zřejma zpráva o slavném kazateli při kapli Betlémské Matěji Cyrovi, psaná rukou patrně vystěhovalcovou, a pak podpis proslulé exulantky, se honosící v Praze i Litoměřicích před rokem 1621 značnými domy, vinicemi a jistinami, Anny Marie Trejtlarové z Krošvic." Tím také docházíme k závěru, že tyto skály podle všeho sloužily po Bílé hoře jako tajné místo k provozování evangelických náboženských obřadů. Tato autorka se procházela těmito místy v roce 1893 a není tedy nic divného, že zmínku o nich nalezneme v jejím dalším díle - románu "Drašar". V "Potulkách po Čechách východních" zase tyto skalní útvary popisuje: "Perničky Milovské daleko jsou viditelny jako temný krajinný přízrak; Perničky Křížanecké nejdokonaleji zachovaly svoji rázovitou podobu; pod Perničkami Rybenskými, v lesích se tajícími, leží při potoku Hlučálu, šplounajícím přes žulové balvany, krásná a památná vesnice Pustá Rybná."

Ze všech zmiňovaných Perniček získaly ochranu jako první právě Milovské Perničky, které byly 2. června 1977 vyhlášeny chráněným přírodním výtvorem, protože jde o "geomorfologicky význačný rulový skalní útvar s ekosystémy skal a drolin a přilehlými lesními ekosystémy bučin". Naposledy pak byly vyhlášeny jako přírodní památka 2. května 2025 s účinností od 17. května téhož roku (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=706), přičemž nejmohutnější z nich je Poradní skála s výškou 25 m a pochyceno zde bylo celkem 11 mís o průměru 20–87 cm a hloubce 6–30 cm. Stejně bohatá je však i zdejší flóra, zčásti tvořená smrkovými bučinami, zčásti reliktními bory. Avšak samy skály jsou již od přelomu 19. a 20. století brány též jako cvičné pro horolezce, což dokazuje jejich uvedení v knize "Horolezecký průvodce. Cvičné skály na Moravě" od Ferdinanda Doležala a kolektivu dalších tvůrců z roku 1988.