Městská radnice v Lomnici nad Popelkou

Původní radnice se nacházela úplně jinde, a to přímo uprostřed náměstí, přibližně v místech dnešní horní kašny, což dokládá I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c044). Bývala roubená, takže byla poškozena několika ohni a následně musela být obnovována, přičemž vždy ze dřeva. Naposledy se tak mělo stát v roce 1608, 18 let po velkém požáru města. V městské pamětní knize se o ní mj. dočteme toto: "Po 120 let měla Lomnice rathous neb dům radní uprostřed rynku, v něm všechny příležitosti, jak radní světnice, tak druhá pro servusa, sklep dobrý, masné krámy a maštale s komorou se vynacházely, pak za Jana Rudolfa z Morzinu do gruntu zkaziti a rozbořiti přinuceni byli a sešlou hospodu Krišt. Mencle za rathous koupenou spravovati museli (r. 1706)." Roku 1647 byla spolu s dalšími objekty vyrabována švédskými vojáky.

Avšak díky svému položení, zchátralosti a dalším věcem bylo rozhodnuto o výstavbě nové radnice v jejím současném položení. Na tomto místě však bývala zástavba nejspíše již v pozdním středověku, pokud ne mnohem dříve. Původní objekt náležel Zikmundu Mlynářovi, od něhož ho koupil Jiří Kvítek, jenž ho doplatil v roce 1589, pouhý rok před výše jmenovaným požárem města. Dům tak lehl popelem, ale vrchnost půjčila nešťastnému vlastníkovi o rok později 6 kop ze sirotčí pokladny, aby si mohl dům opětovně postavit, což se také následně stalo. Po jeho smrti ho převzal syn Jan Kvítek. Roku 1620 koupil dům s rolí, loukami a stodolou na podměstí Václav Kvítek (někde zapisovaný jako Václav Kuchař, ale podle Josefa Jana Fučíka šlo doopravdy o tutéž osobu), který za tento majetek zaplatil svému otci Janovi 125 kop grošů českých. V roce 1668 se rozhodl nemovitost zakoupit Václav Vokoun, a to za 120 kop míšeňských, přičemž primátor Lukáš Jiránek při tom ohlásil na ní odkaz Jana, syna Jana Kuchaře, ve výši 12 kop, 51 grošů a 3 denárů, který směřoval k lomnickému záduší. Netrvalo dlouho a dům opětovně změnil vlastníka, jímž se roku 1683 stal Krištof Mencl, který za něj dal 95 zlatých rýnských. Vedle toho si Václav Vokoun vymínil polovici zahrady k potoku pro vystavění chaloupky na věčnost, kus louky v tzv. Rybníčkách a kus role pod cestou do Rybníčků (1 korec na 8 let) a zároveň i všechno dříví ze zbořeného stavení. V roce 1706 byl Menclův dům s hospodou zakoupen vrchností za 300 zlatých rýnských pro obec, aby na místě tohoto objektu mohla být vystavěna nová kamenná radnice, v níž by se nacházel i nadále též šenk. Panstvo odpustilo obci 100 zlatých, neboť jí přenechalo Menclův dům za pouhých 200 zlatých, přičemž roční splátka činila 7 zlatých. Přesto mělo město se splácením této sumy problémy, což bylo vyřešeno roku 1709 tím, že Václav z Morzinu odpustil obci nedoplatek ve výši 172 zlatých, ale za tento krok si vymínil podmínku v podobě výstavby hodinové věžičky a šatlavy, obojí na náklady města.

Sám Menclův objekt nestačil, takže se začalo jednat s majiteli sousedících domů o tom, že by prodali svoje stavení městu, aby mohla být budoucí radnice mnohem větší a reprezentativnější než bývala ta původní. V roce 1721 se městská obec dohodla s Karlem Hallerem, vlastníkem výměnkářského domku čp. 7, aby domek zbořil, vzal si z něho a ze staré radnice dobré dřevo, z něhož by si jinde postavil nové stavení a místo po svém výměnku přenechal městu za 10 zlatých rýnských. Zpočátku se sice zdráhal, ale nakonec byl za svoji ochotu odměněn tím, že u svých 2 domků mohl mít a obhospodařovat dvojici špitálských polí, aniž by mu to někdo vyčítal nebo jej za to trestal. Nová kamenná radnice byla dostavěna roku 1724 nákladem 2 222 zlatých rýnských. Vznikl tak objekt z kamene a cihel se štítem a podloubím o 4 sloupech do náměstí, který byl zakončen čtverhrannou věží s hodinami na 3 strany. Vpředu byla situována velká radní místnost, při ní síň, po straně krám, komora a vzadu hostinec s kuchyní. Měštští radní však měli opětovně problém s tím, jak potřebný náklad uhradit, když dokázali do vrchnostenského důchodu splatit 1 222 zlatých a poté prosili panstvo, aby jim byl zbývající obnos odpuštěn nebo došlo k povolení splátek. Dlužná tisícovka zlatých pak byla splácena po 100 zlatých ročně, což bylo vrchností schváleno 1. června 1734.

Jako kdyby nestačily předchozí problémy, tak se objevily nové. V roce 1749 vyhořela radnice s trojicí sousedních domů ke kostelu. Znovuzřízení radniční budovy vyšlo na 707 zlatých a 52 krejcarů. Později se podařilo městu finančně zotavit tak, že již roku 1822 mohlo radnici opravit a pořídit nový hodinový stroj. Její stav i celého okolí nám přináší indikační skica stabilního katastru z roku 1842 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BYD237018420). V roce 1857 bylo v objektu zřízeno vězení a roku 1859 zde byla upravena dvojice krámů na podloubí, což vyšlo na 600 zlatých ročního čísla. Tato snaha však vyšla naprázdno, když 29. srpna 1862 vypukl požár v sousedním domě čp. 8, díky němuž vyhořela nejen radnice, ale celkem 41 domů. O to horší to bylo, že při požáru shořela řada starých knih, listin, obecních protokolů a navíc nové divadlo z roku 1859. Městským radním tak zůstaly oči pro pláč. Hledali totiž nejen finance, ale také někoho, kdo by navrhl plány nového objektu, jenž měl být podle tehdejšího purkmistra Vincence Mastného mnohem velkolepější než jeho předchůdce, když již neměl být pouze sídlem samosprávy, ale rovněž řemeslnické školy a divadelního sálu (pro tento účel vykoupil roku 1863 spáleniště čp. 6 za 1 600 zlatých ročního čísla a zdarma ho přenechal obci). V letech 1863-1864 byl osloven městem ředitel stavební kanceláře Kamila knížete Rohana Josef Pruvot (4. června 1807 Řepín - 1. března 1883 Sychrov), známý zejména od roku 1847 přestavbou zámku Sychrov, aby zpracoval projekt nové radniční budovy, která by se navíc rozšířila o místo vykoupeného sousedního domu čp. 6. Během zpracovávání plánů byly v roce 1863 vybudovány nové kolny pod radnicí pro hasičské stříkačky, stoličky a prkna pro arendátora (správce a výběrčího poplatků a jiných užitků) výročních trhů a obecní dříví. O rok později pak byla dokončena nová radnice o 2 poschodích, kterou realizoval stavitel Jan Šroubek a dohlížel na ni policejní dozorce František Šlechta. Celkem vyšla na 37 132 zlatých a 51 krejcarů ročního čísla. Dům, jehož základní kámen byl slavnostně položen 2. května 1864, získal podélnou orientaci a průčelí se rozšířilo z předchozích 3 na 7 os, přičemž do přízemí budovy se navíc později nastěhovaly místní peněžní instituce. Jinak tam sídlil městský úřad, průmyslová škola, v další části byly byty a obchody, knihovna s čítárnou, divadlo a muzeum. Tento stav nám zase přináší reambulace stabilního katastru z roku 1879 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_3901_4). Od 90. let 19. století zde navíc probíhaly různé přednášky a další podniky, 27. července 1897 zde byl Ing. Janem Janďourkem představen Edisonův fonograf a 26. února 1899 se v zasedací síni uskutečnila ustavující valná hromada spolku pro zbudování pomníku M. Janu Husovi v Lomnici nad Popelkou.

V roce 1903 byla budova opětovně přestavěna, nejspíše podle plánů lomnického stavitele Jaroslava Hrubého, který původní jednoduchou novogotickou fasádu výrazně zdobně zušlechtil o nové štíty, pilastry a malované erby, což nemohlo být později přehlédnuto i památkáři, takže 28. března 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/radnice-12857743). Další výrazné úpravy a opravy objektu proběhly v 50., 70. a 90. letech 20. století, přičemž cechovní znaky na budově byly zrestaurovány roku 1953. Novou fasádu obdržela v roce 1993, kdy byla též pořízena nová atypická okna od firmy SPOLO. Poslední kompletní obnova radnice byla dokončena roku 2010 (viz https://www.lomnicenadpopelkou.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=8675&id=7802&n=radnice). Na průčelí budovy můžeme vidět ještě vezděný městský znak z roku 1817 a pamětní desku o pobytu Bedřicha Smetany v Lomnici nad Popelkou v červenci 1871, která byla slavnostně odhalena 9. června 1912. Na závěr dodejme, že původně nesla čp. 7, aby po své přestavbě roku 1864 získala současné čp. 6 (po sousedním domku, o němž máme první zmínku z roku 1561), i když občas bývala označována čp. 6-7. Od svého vzniku se na ní mnohé měnilo, jedinou věcí, jež se nezměnila, je to, že zde sídlí vedení města i dnes a nejspíše tomu bude i nadále, neboť jde o velmi reprezentativní objekt, který je ozdobou nejen náměstí, nýbrž celého města.