Sedmdesát kilometrů v Severních Čechách

Rok 2015 byl naším prvním rokem, kdy jsme se odhodlali konat výzvy. Protože to byly naše počátky, nemůžete čekat zrovna výstup na Mt. Everest. Přesto nám tyto sedmdesáti kilometrové pochody přinesli velké zážitky, ale i hořké zkušenosti...

Dokument Sedmdesátka: Příběh jedné dlouhé cesty

Náš první pokus pokořit sedmdesát kilometrů za jeden den - přesněji do setmění. Protože každá minuta se počítá, vyrazili jsme brzy ráno v 5:25. Na cestu jsme neměli speciální obuv ani proteinové tyčinky. Naopak, Pavel měl jen plážovky. Do deset let starých batohů z půdy jsme narvali potraviny, které měli zrovna v Penny v akci a mohlo se vyrazit.

Trasa vedla z Lomnice nad Popelkou do Jablonce nad Nisou a zpět. Takto to zní jednoduše, jenže nám naprosto schází orientační smysl a inteligence - místo map v mobilu s lokací polohy jsme tiskli celý plán trasy, od rozcestníku k rozcestníku. Logické, že? Jak se dalo očekávat, ztratili jsme se v první vesnici za Lomnicí. A to byl jen začátek. Jistě si dovedete představit, jak jsme pronikali městkou džunglí Železného brodu a Jablonce nad Nisou.

Počasí nám nepřálo. Vybrali jsme si den, kdy skoro pořád pršelo a bylo mlhavo. Na druhou stranu musíme uznat, že takové počasí vás žene k větším výkonům než parné vedro. Takže je čas poděkovat dešti. Ale ne mlze - kvůli ní jsme přehlédli snad 100 turistických značek a nachodili zbytečné kilometry!

I když jsme náš plán nikde neroztrubovali, lidé si nás všímali více, než obvykle. Kdoví, zda za to mohlo nadlidské tempo, zpocené tváře nebo špinavé oblečení. Každopádně, když vám nabízí malou službičku v podobě odvozu o 10 kilometrů dál, je zkouškou vůle odolat a říci ne.

Dokument je spíše než o místech, která jsme navštívili, o našich pocitech a dojmech. Sledujte, jak se dva odhodlaní nadšenci postupně dostávají do hlubokých depresí. Jak Pavel zhubne na hranici anorexie a Vendy se stane invalidou! Ale hlavně, objevte, kolik kilometrů jsme nakonec ušli, a zda všechno proběhlo podle plánu.

Je to neuvěřitelné, ale nám to nestačilo. V dalších měsících jsme dávali nohám stále zabrat. Padesátky, šedesátky, sedmdesátky. Některé zážitky z nich jsou tak bizarní, že jsme si je prostě nemohli nechat pro sebe. To nejlepší z našich pochodů jsme smíchali do sebe v MIXu SEDMDESÁTEK:

Sedmdesátky skvěle ukazují, že i dnešní generace "počítačových" dětí stále dovede zatnout zuby a něco vydržet. Když se chce, všechno jde!