Malý Bezděz

Když zavítáme do dokesko-bezdězské části Ralské pahorkatiny, tak můžeme vidět ze všech stran dominantu bezdězského dvojvrší v podobě jakýchsi vysokých kupek sena, které se však neliší pouze opticky od okolní krajiny, nýbrž také geologicky, protože zatímco celou širou krajinu zaujímají turonské křemenné pískovce, tak uzší okolí je složeno z turonsko-koniackých vápnitých jílovců, slínovců a vápnitých prachovců, jež ve svazích obou kopců přecházejí v pestré kvartérní kamenité až hlinitokamenité sedimenty a nad nimi na vrcholech "trůní" terciérní sodalitické fonolity, což jsou vyvřelé horniny, které jsou nenasycené oxidem křemičitým a místo křemene obsahují foidy (živce), přičemž kromě sodalitu obsahují často alkalické živce (sanidin, anortoklas), nefelín a tmavé minerály, jako je egirín nebo amfiboly (viz https://lokality.geology.cz/867).

Co do jména, tak se celému dvojvrší říká Bezděz (něm. Bösig, Schlossberg; viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BOL041018420), zatímco vyšší část s hradem o nadmořské výšce 606,3 m n. m. nosila původně název Velký Bezděz (nyní pouze Bezděz), tak druhé nižší bylo od dávných dob přezdíváno Malý Bezděz (něm. Klein-Bösig, Neuberg, Teufelsberg). Ten dosahuje nadmořské výšky 577,3 m n. m. a byl osídlen již v době kamenné, přičemž později tu vzniklo opevnění, jež mělo sloužit jako opora hradu na Velkém Bezdězu (viz https://www.hrady-zriceniny.cz/hrad_maly_bezdez.htm), pokrytém vedle hradu zejména kamením a místy skalisky, mezi nimiž pak rostou zejména listnaté dřeviny. Více zalesněný - zejména duby, buky a jilmy - je však právě Malý Bezděz, který zůstává většinou ve stínu svého vyššího "bratra". Nedivme se tedy, že je prof. August Sedláček popisuje takto:

"U málokterého hradu můžeme si představiti obtíže jich vysoké polohy jako u Bezděze. Rozsáhlá vyhlídka, jíž se pobaví zrak toho, kdo s Bezděze shlíží, odpovídá také těm mnohým místům, z nichž se Bezděz spatřuje, a to jsou většinou místa v nižších krajích severních Čech, pokud se Bezděz nějakou horou nebo výšinou nezakrývá. Zdálí již objevuje se tato hora zvláštní podoby, vybíhající ve dva vrchy, kteréž tvarem svým na kupy senné upomínají. Hory ty se nazývají Velký a Malý Bezděz. Podstavcem jich jest lesnatá výšina severozápadně od města Bělé, nad níž se vypínají do znamenité výšky, onen do 605, tento do 577 m. Z blízka objevují se obě hory jako obrovské pitvorné hmoty, skládajíce se ze skal zubatých. Strmý a skalnatý jest zvláště Velký Bezděz, jehož vrchol vybíhá v skalnaté a vysoké bradlo, na němž hrad stojí. Bradlo to táhne se od severovýchodu k jihozápadu takovým způsobem, že se na straně jižní a východní neobyčejnou svou příkrostí stěně podobá, kdežto severní boky sice jsou příkré, ale proti oněm mnohem volnější, pročež se tu aspoň tolik země uchytilo, aby tu vyrostla suchá tráva. Na Velkém Bezdězi jest také něco křoví a lipového a bukového stromoví, tak že jest způsoby veselejší, nežli býval před lety. Malý Bezděz jest skorem všechen obrostlý pěkným stromovím, buky, duby, jilmy, lipami atd., tak že barvitosť jeho za doby podzimku jest velice rozmanitá, přecházejíc od sivozelené barvy boroví a zelené a žluté živého lesa až do červené a rudé barvy listí na třešních a bukoví odumírajícího. Jest hora tato tvaru homolovitého, ač na vrchu zakulacená, a jak již řečeno, jest všude obrostlá kromě západní části, kdež bok její se velmi příkře sráží. Na východním úbočí jde se na ni širokou a pohodlnou pěšinou. Na vrchu spatřují se skrovné zbytky starodávného opevnění. Ačkoliv se udává, že to jsou začátky a základy pevnosti, kterou tu stavěti obmýšlel kníže Frýdlantský, přece tomu není tak. Byloť zvykem u všech hradů, které měly v blízkém okolí hory nebo výšiny, postaviti tu buď věže nebo bašty, dílem aby se bránilo nepřátelům tu se usazovati, dílem aby také viděti bylo do kraje v tu stranu, na kterou se hledícím ze hradu vyhlídka zavírala.

Vrchol Malého Bezděze, jak již řečeno, poskytoval místa k založení hrádku, který však nebyl samostatným opevněním, nýbrž takořka venkovskou pevností Bezděze. Pro svůj velmi příkrý sklon byl na západní straně nedostupný, a poněvadž se vrchol od severu k jihu v podobě pecky táhne, obrácena byla všechna opevnění k východní a nejslabší straně. Asi uprostřed západní, skorem rovné čáry vrcholu leží temeno s mírným sklonem na tři strany, odkud jest neobyčejně krásná vyhlídka, zvláště na Velký Bezděz. Zbytků tu není žádných a lze za to míti, že buď úplně vzaly za své nebo že tu bylo nějaké stavení ze dřeva. Jižně odtud jsou základy okrouhlé zděné bašty, k níž přiléhá hrubá zeď jdoucí podlé západního srázu, ale jsou již tak sešlé, že ani nad zemi nevynikají. Ostatek vrcholu východně od těchto zdí a od temene jest buď rovinkou nebo mírným sklonem, ale byl na všech stranách (kromě strmé západní) zavřen zdí sdělanou z pouhého kamene bez malty, tedy vlastně valem způsobeným z narovnaného kamení, jaký se nachází na příklad také na Valdece a Choustníce. Opevnění toto zřízeno bylo bezpochyby teprve za Vácslava IV., když se ukázalo, že není radno nechati Malý Bezděz bez opevnění. Opevnění tomu říkalo se Nový hrad, od Němců Neuschloss, a odtud také pochází německé pojmenování hory, totiž Neuberg, které by samo sebou nemělo smyslu, poněvadž hora přece není nová. Také na sedle, které spojuje obě hory a odkud jde pěšina na Malý Bezděz, nacházejí se dvě hradby jdoucí od hory k hoře, jež lid švédskými šancemi nazývá. Hradba výše položená jest nižší, druhá výše vyčnívá a jest na stranu Kurovodskou chráněna hlubokým příkopem. Patrný byl u nich účel, v čas nebezpečí obsazování sedla od nepřátel zabraňovati a snad i spojení mezi oběma horami umožniti."

Oba vrcholy však od dávných dob přitahovaly pohledy různých spisovatelů a pohádkářů, kteří jim přisoudili čertovský původ, jenž nalezneme v řadě zdejších pověstí a vyprávěnek. Za nimi sem mířili rovněž různí výtvarní umělci, z nichž je třeba zmínit silničního inženýra Carla Brantla, jinak významného topografa a autora vedut z 19. století, který ve své tvorbě zachytil právě např. hrad Bezděz a Malému Bezdězu přisoudil v roce 1831 něm. název "Neuberg", jenž byl pak tradován dalšími autory.

Zatímco z neolitického či mezolitického osídlení Malého Bezdězu se nedochovalo prakticky nic, pokud nebylo v dobách minulých jaksi "vycucáno z prstu" nebo díky špatné katalogizaci bylo přiřazeno k jiným lokalitám, takže můžeme o tomto vrchu říci pouze to, že někdy na přelomu 14. a 15. století na něm vzniklo předsunuté opevnění, přičemž z této polohy víme o 2 nálezových souborech, přičemž první získal výzkum Společnosti pro pravěký výzkum severních Čech v Jablonci, který byl proveden v roce 1934. Díky dalším pozdějším povrchovým sběrům tak víme, že bylo vybudováno z nasucho kladeného čediče, využívalo terénní konfigurace poměrně členitého a nepravidelného vrcholu a vzniklo zejména z toho důvodu, že přes Malý Bezděz bylo špatně vidět po okolí Doks, což byla značně důležitá část tehdejšího osídlení, mnohdy ohrožovaného právě zpoza hranice království Českého. Samy stavby uvnitř opevnění se nezachovaly z toho důvodu, že byly v převážné většině ze dřeva.

Podruhé se tu opevnili švédští vojáci za třicetileté války a nevadilo jim ani to, že horu místní nazývali Čertovým vrchem, poněvadž podle rozličných pověstí ji musel nasypat čert. Jedna pověst hovořila o trojici čertů z Ještědu, z nichž nejmladší se vsadil s neznámým jezdcem, že postaví zeď od Ještědu k Bezdězu rychleji než on pojede, nedohoní-li ho jezdec dříve, než kohout zakokrhá, prohraje jezdec svou duši, ten ho však v místě Malého Bezdězu dohnal a čert, když viděl, že prohrál, vysypal kamení na hromadu. Jiná pověst hovoří o sázce čerta s Pannou Marií, kdo z nich postaví vyšší horu. Čert vozil kamení na trakaři a Matka Boží ho nosila v klíně, přesto nakonec vyhrála právě ona. A podobných povídaček a jejich verzí bylo mnohem více.

Jak se počátkem 19. století zvětšil turistický zájem o hrad Bezděz, tak mnozí mířili právě i na Malý Bezděz. Později se o obě hory začali zajímat různí přírodovědci, což vyvrcholilo tím, že 12. listopadu 1949 byla na Malém Bezděze zřízena přírodní rezervace ve výměře 11 ha, a to se souhlasem Čs. obce sokolské, ústředí turistiky v Praze jakožto vlastníkem uvedených pozemků, jež se dostaly do jeho rukou koupí od Adolfa Arnošta z Waldstein-Wartenbergu. Nebyla to však první taková ochrana Malého Bezdězu, protože Velký a Malý Bezděz o ploše 28,2054 ha byly od roku 1923 trvale zabezpečeny jako chráněné území a jako rezervace byly uváděny v hospodářských plánech již v 19. století. To bylo potvrzeno také výnosem ministerstva školství a národní osvěty o ochraně přírodních památek z 31. prosince 1933 a 29. listopadu 1988 byla vyhlášena státní přírodní rezervace Malý Bezděz. Ke sloučení obou vrchů došlo 1. ledna 1994, kdy vznikla přírodní rezervace Malý a Velký Bezděz, z níž se k 1. říjnu 2009 stala národní přírodní památka (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=235), kde jsou předmětem ochrany "přirozené lesní porosty na vrcholech Velkého a Malého Bezdězu tvořené především acidofilními a květnatými bučinami, hercinskými dubohabřinami a suťovými lesy; společenstva skalní stepi, které tvoří biotop řady vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, včetně populace tesaříka alpského (Rosalia alpina); geomorfologicky ojedinělý útvar sestávající ze dvou vulkanických kup tvořených sodalitickým fonolitem s typickou deskovitou a sloupcovitou odlučností podmiňující tvorbu četných suťových proudů a osypů a typy přírodních stanovišť a druhy, pro které byla jiným právním předpisem vyhlášena EVL Velký a Malý Bezděz a které se nacházejí na území NPR." Z předem zmíněného tedy vidíme, že v současnosti není Malý Bezděz všeobecně a volně přístupný, takže se na něj můžeme dívat pouze z dálky.