Kostel sv. Jiljí, opata v Bezdězu

Původní stavba v románském stylu vznikla nejspíše koncem 12. století, avšak poprvé je připomínán v roce 1293 (tehdy byl plebánem Albert), kdy byly od něj odděleny dosavadní filiálky v Kuřívodech, Krupé a Chlumu (viz https://farnostbela.webnode.cz/kostely/bezdez-kostel-sv-jilji/), za což kostel obdržel od krále Václava II. obdržel dvůr Zbiny (Ludwigsdorf), což potvrdil král Jan Lucemburský roku 1336 (tehdejším plebánem byl Habard) a učinil bezdězského plebána zároveň písařem královské berně na Litoměřicku a Boleslavsku. Podle popisu pražské diecéze z let 1344-1350 náležel pod kamenecký dekanát a boleslavský archidiakonát a zdejší plebán byl nejbohatším v celém širém okolí, protože odváděl 2 kopy grošů českých, přitom třeba ze Mšena bylo odváděno pouhých 30 grošů. Roku 1366 císař Karel IV. odevzdal hradní kapli sv. Michala a kostel sv. Jiljí pražským augustiniánům (někde se uvádí, že se tak stalo již v roce 1348; z nich známe tyto plebány - roku 1358 Šimona, v roce 1363 Havla, roku 1363 Radcslava, kolem roku 1380 Mikuláše, v roce 1380 Martina a roku 1407 Jana Kříže čili Cruxe), kteří zde působili až do roku 1784. V roce 1410 potvrdil arcibiskup Zbinko podací kostela se vším příslušenstvím, do něhož náležely vsi: Radkovice, Vojetín, Zbiny, Luky s domy, polnostmi, lukami, platy a desátky, které opat Mikuláš a senior Jan roku 1551 nechali zapsat do zemských desek jako dávný majetek kláštera. V témže roce změnil týž opat dvůr Vojetín za dvůr Porzcze (Boreč) s Janem Vtelenským ze Vtelna. Za husitských válek se tu vystřídali kněží římskokatoličtí i podobojí (kolem roku 1423), aby později převzali správu utrakvisté, jež odsud odešli po Bílé hoře. Prvním z římskokatolických správců kostela byl P. Václav Augustin Hibel v roce 1638. Roku 1737 byl opatřen na hlavní oltář tabernákl. V roce 1752 hrozil kostel spadnutím (administrátor P. Adolf Antonín Veber předložil nerealizovaný plán novostavby) a roku 1762 při kázání administrátora P. Augustina Jana Paukrta přišla skrz zbořenou hřbitovní zeď do kostela prasnice, což vyvolalo velké pohoršení, což vyvolalo velkou snahu o obnovu kostela i přilehlého hřbitova. V letech 1764-1769 byl chrám Páně přestavěn v barokním slohu a byla k němu přistavěna věž, jež nahradila dosavadní samostatnou zvonici. Po zrušení karlovského kláštera vykonával podací náboženský fond (prvním světským farářem byl od roku 1801 P. Jan Hájek) a po něm vlastník panství Doksy, resp. hrabě z Waldsteina (Valdštejna). V roce 1835 došlo k výměně šindelové střechy. Roku 1840 byla položena nová dlažba. V roce 1921 byla opět vyměněna střešní krytina. Roku 1935 došlo k obnově fasád (viz https://www.mestaotakarova.cz/cs/fenomen-mest/profily-mest/bezdez/kostel/). V roce 1951 byla vyměněna střešní krytina. 20. ledna 1965 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jilji-17991062). Roku 2004 byla zřízena nová elektrická přípojka. V letech 2013-2014 byl zrestaurován hlavní oltář (viz https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/oltar-v-kostele-sv-jilji-pod-hradem-bezdez.A140901_124147_liberec-zpravy_tm).

Jedná se o jednolodní obdélnou stavbu s půlkruhovým presbytářem se čtvercovou sakristií, nad níž asi bývala panská oratoř, patrně původně spojená s dvorcem, po severní straně a s hranolovou věží z roku 1764 před západním průčelím. Z původního chrámu Páně dochovaná apsida je členěna původními románskými lizénami, obloučkovým vlysem a zubořezem, roku 1765 probouraná okna jsou vysoká a uzavřená půlkruhem. V 1. patře věže je zazděný portál. Apsida je sklenutá konchou, triumfální oblouk je stlačený, loď plochostropá, podvěží sklenuté plackou a v západní části situovaná kruchta spočívá na dvou pilířích a je konvexně prohnutá do lodi.

Zařízení je jak barokní, tak rokokové, něco pochází i z pozdějších let. Hlavní oltář je rokokový a vznikl po roce 1765. Je rámový s obrazem sv. Jiljí asi z téže doby, po stranách jsou situovány dvě velké sochy sv. Barbory a Kateřiny, u nichž se soudí, že pocházejí snad z 1. poloviny 18. století a měly sem být převezeny z pražského Karlova. Po stranách hlavního oltáře a obou bočních oltářů jsou sochy andělů světlonošů ze 60. let 18. století. Pravý boční oltář Panny Marie Karlovské byl znovu zřízen roku 1737 s kopií obrazu z období kolem roku 1700; levý boční oltář sv. Vendelína má obraz ze 2. poloviny 18. století. Pozdně rokoková kazatelna se zpovědnicí pod ní byla postavena v roce 1766. Za hlavním oltářem je obraz Sv. Rodiny se sv. Kateřinou z 2. poloviny 18. století. Stará cínová křtitelnice se soškou Panny Marie Karlovské, opatským znakem a nápisem: "Fons baptizmalis beneficii regularis et ecclesiae parochialis sancti Aegidii Abbatis Conf: sumonte Bezik in Boemia, cujus jus patronatus a primae, va fundatione e mensa abbatiali dotale Caesareae et Regiae Canoniae sacri apostolico - canonici et exempli ordinis canonicorum regul. Lateranensium s. Augustini. Neo Pragae in Carlov pleno jure appertineno esse dignoscitur, transfusus anno Domini 1735. sub abbatiali regimine reverendissimi D. D. Thomae Brinke electi archiabbatis Carloviensis et decanatu A. R. ac Vener Dmi Augustini Thomae Štička C. R. L. et Decani electi Capituli Carloviensis, Boemi Pragensis ac admodum Rdo ac Vener. Do. Bernardo Sandmann C. R. L. Curato installato in Bezik, Boemo Pragnnsi et admodum Rdo. Do Antonio Meruna, Capellano ibidem, impensio praefati D. Decani Carloviensis." byla přelita roku 1735 cínařem Josefem Hulčínským (též Hulzinkerem) z Prahy. Sedm mariánských obrazů od J. J. Reinische z období kolem roku 1704 se nezachovalo. V roce 2015 za kulturní památku prohlášené varhany z roku 1760 pochází z dílny Johanna Gottlieba Tamitia a Leonharda Balthasara Schmahla a opravou prošly v letech 1794 (Prokop Goldhammer), 1840 (Václav Adalbert Mrázek), 1863, 1870 a 1908 (Josef Kobrle; viz https://www.varhany.net/cardheader.php?lok=12).

Nejpamátnějším zvonem měl být velký, 430 liber těžký zvon, který slili v roce 1757 (uvádí se i rok 1758) bratři Jan, Vít a František Dittrichové, a to ze zvonoviny po ohni roku 1755 v Praze na Karlově. Opatem P. Josefem Poklopem byl posvěcen na "sv. Josefa a sv. Václava" a v roce 1775 byl opatem P. Augustinem Janem Paukrtem byl darován bezdězskému kostelu. Jeho latinský nápis zněl: "En reparat Joseph qVoD Lente ConCreMat IonIs." Dnes má ve zvonici viset pouze malý zvon z 15. století s gotickým a těžko čitelným českým textem, jenž má průměr 54 cm (viz http://www.archiv.prirodniskola.cz/expedice/ralsko2012/zvony-2012.pdf).