Loading...
Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů sice patří k méně známým lucernským svatostánkům,. ale to neznamenmá, že by nestál za pozornost nebo že by nebyl jistým obrazem části švýcarské historie. V roce 1684 byl vysvěcen jako klášterní kostel uršulinek, které se v Lucernu těšily velké oblibě. To platilo až do roku 1798, kdy byly pedagogicky zaměřené sestry z kláštera vyhozeny a nahrazeny vládou Helvétské republiky, která si z kostela udělala zasedačku. tedy – pardon – parlamentní sál.
Kostel pak byl v letech 1810 až 1815 znovuobnoven (v roce 1818 také opět vysvěcen) a uršulinky se do klášterních prostor vrátily. V roce 1843 byly znovu vyhnány a tentokrát nahrazeny městskou dívčí školou. Klášter se následně několikrát přestavoval, zatímco kostel Mariahilf paradoxně zůstával - jako majetek města Lucern – stále funkční. A i když se neustále mluví o jeho odsvěcení a jiném využití, zůstává nadále jednou z nejvýznamnějších památek města. Je dokonce zapsán ve Švýcarském seznamu památek národního významu.
Tříetapová stavba klášterního kostela byla zahájena roku 1676, a to současně s internátní školou a klášterním křídlem. Svého času zde sídlila např. učitelská kolej (v letech 1810 až 1841) nebo jesle a v současné době slouží náboženským účelům pouze kostel bývalého kláštera. Ten zvenku zaujme např. zaobleným koncem transeptu, zdůrazněným z obou stran kruhovým mezipatrem a věží.
Uršulinky po po svém příchodu do Lucernu v roce 1559 získaly pozemky na jižním svahu Museggu, tedy pod věžemi středověkého městského opevnění. Plány budoucího kláštera s kostelem pak vytvořil jezuita Heinrich Mayer. Ten vymyslel – ve strmě svažitém terénu – protáhlý barokní komplex ve tvaru písmene S s kostelem na východní straně.
Dvouvěžový kostel poutního typu je sice stavbou nevelkou, ale přesto bývá z hlediska vývoje označován za jednu z nejvýznamnějších staveb jihoněmeckého baroka. Je přitom zajímavé, že zde Heinrich Mayer opět postavil svůj oblíbený typ sálového kostela s pilastrovou galerií, nevyužil ale tentokrát vůbec štukové výzdoby. Dnes se jedná – alespoň interiérově – o střízlivou stavbu v neoklasicistním stylu a s dekorativními malbami z roku 1843. Původní je pouze rokoková mříž v předsíni (z roku 1766) a znovu instalované oltářní obrazy (např. mariánský obraz Caspara Wolfganga Muosse z roku 1680, jehož předlohou byl obraz Lucase Cranacha).
Budovy bývalého kláštera, internátu a školy nyní slouží výhradně účelům lucernské vyšší střední školy. Z někdejší stupňovité barokní zahrady byla vytvořena sportovní hřiště. Přesto všechno byla většinově zachována základní barokní struktura klášterního komplexu.