Loading...
Světoznámý Lví památník je považován za nejsmutnější a nejdojemnější „kus skály“ na světě. Jedná se o sochu smrtelně zraněného, umírajícího lva, umístěnou do umělé skalní jeskyně v půvabném městském parku. Tento památník byl odhalen v roce 1821 a lucernský lev, který byl vytesán přímo z „živého útesu“, má navždy připomínat švýcarské gardisty, kteří zemřeli v roce 1792 během Francouzské revoluce. Pozoruhodný kamenný lev je v tomto případě označován současně jako pomník, památník, umělecké dílo i dějinný monument.
Celý pískovcový jeskynní památník nad jezírkem má rozměry přibližně 6 x 10 metrů a je smutnou připomínkou tisícovky gardistů, kteří 10. srpna 1792 v pařížských Tuilerijských zahradách do poslední chvíle statečně bránili život francouzského krále Ludvíka XVI. Od roku 2006 se jedná o švýcarskou národní památku.
Ležící a umírající lev je zde zpodobněn s kusem kopí trčícím ze zad. Hlava a pravá přední tlapa mu spočívají na francouzském erbu, švýcarský erb je opřen vedle něj. Lev je částečně sochou a částečně reliéfem. Nad sochou je vytesán latinský nápis (Věrnosti a statečnosti Švýcarů) a pod lvem jména 26 padlých důstojníků i 16 přeživších důstojníků (u vojáků Švýcarské gardy jsou římskými číslicemi uvedeny pouze přibližné počty padlých a přeživších). Součástí památníku je také jezírko zvané Studna přání a pamětní kaple u vchodu do parku, jejíž podobu navrhl Louis Pfyffer von Wyher (podle jiných zdrojů to byl Karl Pfyffer von Altishofen). Tento důstojník, který byl v době masakru gardistů doma na dovolené, také inicioval vznik památnáku.
Památník byl vytvořen díky finančním darům z celé Evropy; mezi dárci byli např. ruský car, pruský král, francouzská královská rodina (tady by se to předpokládalo automaticky), dánský princ nebo švýcarská šlechta. Ale příběh jeho vzniku byl velmi zajímavý a poměrně složitý.
Jako místo pro pomník si Pfyffer vybral skalní stěnu za městskými hradbami, kde si v roce 1805 od město pronajal pozemek, takže lucernský lev vlastně vznikl na jeho zahradě. Myšlenku na polozabitého lva na hromadě zbraní mu prý vnukl jeho přítel, zdejší básník a malíř Johann M. Usteri. Pfyffer nakonec pro svůj projekt získal slavného dánského – a v Římě žijícího - sochaře Bertela Thorvaldsena. Vyhledávaný Thorvaldsen si však účtoval za provedení sochy takovou sumu, že si nakonec Pfyffer vyžádal pouze výrobu sádrového modelu a jeho zaslání do Lucernu.
Původně se počítalo s tím, že lev bude bronzový, ale curyšský sochař Heinrich Keller navrhl „přírodní“ skalní variantu, což Thorvaldsen nadšeně uivítal. Koncem října roku 1819 tak do Lucernu dorazily dva sádrové modely a mohlo se začít. Práce na pomníku původně vedl sochař Urs P. Eggenschwiller, kterého později vystřídal Lukas Ahorn. 10. srpna 1821 – tedy přesně 29 let po dobytí Tuilerijského paláce – byl památník slavnostně odhalen.
Lví památník je dnes považován za jeden z nejnavštěvovanějších turistických cílů v Lucernu a ročně jej prý navštíví téměř 1,5 milionů lidí. Jeho popularitě údajně paradoxně nejvíce pomohl fakt, že téměř nikomu nebylo zcela jasné, co přesně vlastně představuje. A aby si mohli návštěvníci úchvatného lva prohlédli zblízka, byli k romantickému památníku přepravováni gondolou. Jakékoliv zpodobnění umírajícího lva dnes v Lucernu patří k nejprodávanějším suvenýrům.
V každém případě se ovšem také jedná o památník velmi kontroverzní. Mnozí tvrdí, že slavný lucernský lev siluetou připomíná spíše kance – údajně proto, že sochař, který do skály tesal, dostal za svou práci špatné zaplaceno. Navíc po celou dobu své existence zůstává tento památník stálým tématem politických sporů. Lví památník prý jakoby oslavoval konzervativní, kontrarevoluční Švýcarsko, což liberálové v době jeho vzniku považovali za úmyslnou provokaci a pomník později poškozovali. U památnku se také (ne)pravidelně schází příznivci extremistických hnutí z obou stran politického spektra. A mohou si zde rovnou zaskočit i na veřejné záchody ...