Einsideln – benediktinské opatství (Kloster)
Pro mnohé může být překvapením zjištění, že šestnáctitisícový Einsiedeln je nejen druhým největším městem kantonu Schwyz, ale díky benediktinskému opatství také hlavním centrem katolického Švýcarska. Nelze se tomu ovšem až tak moc divit, protože tento klášter se pyšní historií delší než jedno tisíciletí a je dokonce součástí poutní Svatojakubské cesty. Současná podoba kláštera je barokní a pochází z 18. století.
Místní se také rádi pochlubí, že jejich benediktinský klášter byl založen v roce 934 a že díky Černé Madoně patří již od středověku k nejvýznamnějším poutním místům v Evropě. Jen z většiny někdejších poutnických ubytoven se už staly hotely. Název města však stále připomíná I. polovinu 9. století, kdy si zde vybudoval poustevnu (německy Einsiedelei) – později svatořečený - mnich Meinrad. Toho v roce 961 kvůli domnělému pokladu ubila dvojicí lotrů, o které se pak pro změnu „postarali“ dva Meinradovi havrani.
Klášter si rychle získal značný věhlas díky ostatkům sv. Mořice, které mu daroval augsburský biskup i díky tomu, že se zdejší komunita stala vzorem pro okolní benediktinská společenství. A vrcholem pak byl moment, kdy biskupa, který měl vysvětit klášterní kostel. přepadlo vidění, kde chrám vysvětil sám Ježíš Kristus, sestoupivší z nebe. Toto vidění bylo prohlášeno za zázrak a klášter se stal poutním místem.
Klášter zasvěcený Panně Marii poustevníků později několikrát vyhořel a tím se také měnila jeho podoba i dispozice. Na dlouhé roky se však jeho středobodem stala románská trojlodní bazilika se dvěma zvonicemi (současné věže jsou vysoké 50 m), která byla postavena ve 30. letech 11. století. V roce 1226 byl kostel rozšířen a byla so něj začleněna kaple Spasitele.
V 16. století se opatství jakoby zázrakem nedotkla reformace, aby byl v letech 1704 až 1709 klášterní kostel přestavěn. Jeho barokní výzdoba pak byla dokončena v roce 1734, většinou se však uvádí, že současný barokní klášter byl postaven - ve třech etapách - v letech 1674 až 1735. Autorem projektu byl architekt Caspar Moosbrugger, fresky a štuky vytvořili bratři Asamové (zdejší stropní freska je největší v celém Švýcarsku). V roce 1798 bylo opatství na tři roky obsazeno francouzskými vojáky a v letech 1815 až 1817 došlo k přestavbě kaple Milosti s Černou Madonou.
V klášteře dnes žije asi 40 mnichů a jedná se o územní opatství, což znamená, že se nachází na území, které není součástí žádné diecéze. Součástí kláštera je cenná knihovna, která obsahuje přibližně 230.000 tištěných knih, 1.230 rukopisů a 1.040 prvotisků a starých tisků. Klášter měl již v polovině 10. století vlastní školu psaní a svou vlastní tiskárnu získal již v roce 1664. Zajímavé je, že klášter v současnosti provozuje soukromou střední školu, vinařství, pilu, restaurací, ubikace a několik dalších malých podniků.
Na závěr snad ještě několik zajímavostí a doplňujících informací:
Nejvýznamnější budovou kláštera je dvouvěžový kolegiátní kostel, který je všeobecně považován za nejvýznamnější barokní kostel ve Švýcarsku. Dominantním prostorovým prvkem je zde centrální oktagon s oltáři a kaplemi na diagonálních stranách. Uprostřed se tyčí dva konzolové pilíře, které podpírají klenbu. Na východní straně následují další dva kopulovité prostory, z nichž ten druhý vede do zapuštěného chóru zaklenutého valenou klenbou s lunetami.
Mnich Caspar Moosbrugger vystřídal ve vedení barokní přestavby kláštera Johanna Georga Kuena. Stropní malby a štuky vytvořili v letech 1724 až 1726 bratři Kosmas Daman a Egid Quiritn Asamové. Hlavní oltář postavil v letech 1749 až 1751 sochař Domenico Pozzi, a to podle návrhu Giuseppe Torricelliho a Giana A. Torricelliho. Olejomalby Smrt sv. Benedikta a Zjevení Panny Marie sv. Meinradovi jsou dílem Carla Carloneho, štukový mramor oltářů z roku 1730 Josefa A. Feuchtmayera. V letech 1730 až 1743 vytvořil Diego F. Carlone celkem 16 alegorických soch pro osm oltářů v hlavní lodi. V kostele opatství Einsiedeln se v současnosti nacházejí čtvery varhany pocházející z let 1754 až 1994. K tomu je potřeba přidat dvanáct zvonů, z nichž jsou údajně čtyři původní a ostatní novodobé.
Za pozornost jistě stojí také Klášterní náměstí (Klosterplatz), které svou současnou podobu získalo v letech 1745 až 1747, a to podle plánů milánského architekta Paola F. Bianchiho a stavitele Johannese Rueffa. Uprostřed náměstí se nachází tzv. Liebfrauenbrunnen, tedy fontána Panny Marie, z roku 1747. Jejím středobodem je – o pět let mladší - zlacená socha Panny Marie od milánského sochaře Domenica Pozziho. Po obou stranách náměstí se nacházejí půlkruhové arkády.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Einsiedeln
Půjčovna autPříspěvky z okolí Einsideln – benediktinské opatství (Kloster)
