Loading...
Farní kostel sv. Leodegara v lucernské čtvrti Hof je považován - spolu s Kapličkovým mostem a městským opevněnín - za nejvýraznější i nejvýznamnější památku tohoto půvabného a turisticky oblíbeného švýcarského města. Kostel, postavený na základech klášterní baziliky, se tyčí na mírné vyvýšenině nad Lucernským jezerem a je centrem nejstarší zdejší farnosti.
Kostel sv. Leodegara zaujme hned na první pohled svým impozantním západním průčelím, jehož součástí je socha Archanděla Michaela porážejícího ďábelskou bestii. Tento svatostánek však „proslavily“ také používané moderní technologie, varhanní koncerty nebo bohoslužby konané např. v rytmu funky. Možná i proto se o sv. Leodegarovi občas říká, že se jedná o světský kostel.
Hofkirche byl postaven v letech 1633 až 1639 na základech románské baziliky, která v roce 1633 vyhořela. Jedná se svým způsobem o unikát, protože to je jedna z mála velkých církevních budov postavených severně od Alp během Třicetileté války a jeden z největších - i umělecky a historicky nejcennějších - kostelů německé pozdní renesance. Je proto pochopitelné, že se jedná o národní kulturní památku, tedy o pamětihodnost kategorie A.
O nejstarší historii svatostánku se toho moc neví, Předpokládá se, že zde mohl nějaký kostelík stát již okolo roku 735. ale první písemný doklad o něm pochází až z II. poloviny 9. století. Ve II. polovině 12. století zde byla postavena dvojvěžová románská bazilika, která pak byla postupně rozšířována a prodlužována. V březnu roku 1633 bazilika shořela a následně byl jezuita Jakob Kurrer pověřen výstavbou nového Hofkirche. První bohoslužba se v něm konala o Velikonocích roku 1638.
Hofkirche se pyšní dvojicí středověkých věží o výšce 69 m a čtvercovém půdorysu. Věžní chrliče mají podobu dračích hlav. Ve věžích je dohromady osm zvonů (700 kg až 5,25 t) a další čtyři zvony se nacházejí v chórové věži. Střední část průčelí byla po požáru v roce 1633 přestavěna a nad jejím obloukem můžeme vidět erb obklopený sv. Lodegarem a sv. Mořicem. Součástí průčelí je také rozeta a vstupní prostor s křížovou klenbou. Celé průčelí spojuje tři architektonické slohy – gotiku (věže), renesanci (střední část) a baroko (štít).
Podobu bazilikálního interiéru s velkým chórem a mohutným hlavním oltářem vtiskl sochař Niklaus Geisler. Hlavní oltář je vrcholně barokní architekturou z černého kamene. Oltářní obraz s Ježíšem na Olivetské hoře namaloval Giovanni Lanfranco. Kovanou sborovou zástěnu vytvořil Johann Reiffel v letech 1641 až 1643. Oltář Smrti Panny Marie pochází z 16. století a byl zachráněn před požárem v roce 1633. Reliéfní oltář Duší byl vytvořen kolem roku 1640 a jeho součástí je starší Pieta. Chórové lavice jsou řezbářským dílem Niklause Geislera a jeho dílny z let 1639 až 1641. Z roku 2001 pochází nová podoba kněžiště od Kurta Sigrista (podstavec z červeného anhydritu a krychlový oltář z černého čediče). Součástí interiéru jsou také troje varhany – tzv. Velké dvorní varhany jsou umístěny v původní Geislerově skříni z roku 1648.
Na jižní straně kostela se nachází sakristie, na té severní pak klenotnice lucernského opatství. Jedná se o klenutou místnost se dvěma toskánskými sloupy uprostřed, která byla v letech 1930 až 1933 přestavěna a následně vymalována Alfredem Schmidigerem ve stylu art deco. Klenotem pokladnice jsou velkolepý procesní kříž z 12. století a stříbrná vazba misálu z 15. století. Většina zdejších pokladů však pochází ze 17. a 18. století. Klenotnici lze navštívit pouze s průvodcem.
Hofkirche je obklopen ambitem s hrobkami (skvělá ukázka funerálního umění) a kanovnickými domy, z nichž některé pocházejí ze 17. století.