Lubno (Nechanice)

O původu pojmenování této vsi nám tvrdí prof. Antonín Profous ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. II. díl. CH-L" toto:

"3. Lubno (lid. v Lubně, do Lubna, lubenskej), ves nad potokem Bystřicí 1 km vých. od Nechanic: 1401 hered. in Lubna, DD. 14/18; 1415 in bonis et villis Gehlicz, Nerossow, Lvben, Dubenecz, in Libczan Joh. Homole de Luben, LEr. X, 52; 1457 Wanko Homole de Lubna, RT. II, 280; 1543 (1538) mčko Nechanicze - ves Kvncžicze s drem popl. s lukami, což k němu jest ve vsi Lubnie, - it. louky u Kunczicz i u Lubna, DZ. 43 H 2; 1790 Hft Sadowa: Lubno, Schaller XVI, 157; 1835 Lubno 1 1/2 St. ssw. von Sadowa - ist nach Nechanitz eingepf., Sommer III, 26.

V starých dokladech je nejdříve tvar jmenný Luben (t. potok n. dvůr), pak složený tvar Lubný (t.) a snad i Lubná (v. t.). Ale velmi brzo se ustaluje zpodstatnělý jmenný tvar rodu středního Lubno (t. místo). Ve významu srov. jm. Lubná!"

Podle lidové tradice měla ves získat své jméno od toho, že zdejší obyvatelé zhotovovali luby k sítům nebo ke mlýnům. Jiné prameny hovoří, že jeho základem mohlo být staroslovanské slovo lubiti– milovat či staroslovanský výraz pro stromovou kůru – lub, takže si můžeme opět vybrat, kde je ta příslovečná pravda.

První zmínka o této vsi pak pochází z roku 1401, a to v souvislosti se sousedními Nechanicemi, k nimž od nepaměti patřila, avšak podle různých nálezů zde bylo zaznamenáno již neolitické osídlení. Od dávných dob se tu měla nacházet tvrz, o čemž Moric Lüssner napsal: „Sotva půl hodiny východně Nechanic leží ves Lubno, (Pal. pop. 113), o které budiž proto krátká zmínka učiněna, že i tam zachovaly se památky po tvrzi rytířské a to na severovýchodním konci vsi v levo od cesty k Popovicům vedoucí. Tam leží nad pravým břehem Bystřice mezi rybníky, močály a pastvinami na pahrbku domek číslo 27. Pahrbek jest částečně vodou a hlubokými příkopy na 50 kroků z každé strany dlouhými obehnán a také valy dosti vysoké se ještě zachovaly, zvlášť na straně k Nechanicům obrácené. Majitel čís. 27. mně vypravoval, že dle podání tu stál zámeček, že před tím domek jeho s dvěma domky sousedícími tvořily jen jednu držebnosť, a že tato byla emfiteutická, tedy původně panská, vypravoval dále, že pahrbek, který v jeho zahrádce byl nejvyšší, sám snížil odkopáním, při čemž přišel na uhlí, střepiny a na věci železné.“ Poslední keramické nálezy pocházejí odtud z roku 2003. V roce 1415 měl v Lubně své majetky Václav z Libčan, protože z tohoto roku pochází zmínka o tom, že kostel v Dubenci má 6 kop úroku ze zboží tohoto zemana, a to z Jehlice, Nerošova a Lubna. V roce 1457 se uvádí Vaněk Homole de Lubna a roku 1477 Václav Homole z Lubna, který byl s Markvartem z Rychmburka a Hertvikem z Mnětic poručníkem Alžběty, dcery Vavřince z Nechanic. Tato trojice odprodala Nechanice pro dluhy, proto ji pohnala Alžběta před komorní soud, kde bylo v roce 1477 rozhodnuto, že po zaplacení dluhu má uvedená trojice zbývající peníze navrátit. Před rokem 1521 se Lubno dostalo do rukou Mikuláše Pecingara z Bydžína, protože 15. února 1538 došlo k rozdělení jeho majetků (zemřel již před rokem 1529, ale do plnoletosti potomků spravovala nechanické zboží vdova Markéta Kokořínská z Klinšteina), přičemž jeho syn Bedřich získal jeho jednu část a syn Vilém druhou. Roku 1621 žili v obci pouze 4 chalupníci a 1 sedlák, z ostatních hospodářství zůstala spáleniště a trosky. V roce 1643 odkázal Oldřich Světlík zdejší dvorec královéhradeckým jezuitům. Roku 1664 nechal Jan Arnošt Antonín hrabě Schaffgotsch vybudovat nový panský dvůr. Obnova zdejších polností trvala až do roku 1690. V roce 1830 byl zbořen panský špýchar a materiál z něj byl využit při stavbě zámku Hrádku u Nechanic. Do zrušení poddanství a přijetí prozatímního zřízení obecního bylo Lubno součástí panství Sadová. Roku 1843 zde bylo 402 obyvatel a 62 domů.

V roce 1849 se Lubno stalo samostatnou politickou obcí. Farou, poštou i školou však náleželo do Nechanic. Prvním zvoleným obecním starostou byl mlynář Jan Berger, který v tomto úřadě působil do roku 1871 (1871-1875 Josef Etrych z čp. 65, 1875-1878 Karel Novák z čp. 10, 1878-1884 František Novák z čp. 9, 1884-1888 Jiří Marek, 1888-1907 František Rybář z čp. 18, 1907-1914 František Novotný a od roku 1914 František Kůžel). Během prusko-rakouské války roku 1866 byla obec obsazena saským vojskem, jež se prakticky bez boje stáhlo na návrší u Probluze a Horního Přímu. O rok později byla obcí pořízena první přenosná stříkačka. Roku 1883 prodal Jan Berger zdejší mlýn. Z tohoto obchodu však později nejspíše sešlo, protože mlýn zůstal majetkem rodiny Bergerovy. O 3 roky později vyhořela 4 stavení. V témže roce byl zrušen hostinec Josefa Etrycha a otevřen hostinec Antonína Háka. Zároveň byla důkladně upravena cesta k Sobětuši. 18. července 1889 vyhořelo zdejší hospodářství nechanického purkmistra Karla Boka, jemuž vznikla škoda 2 400 zlatých, která byla zčásti kryta pojistkou banky „Slavia“ ve výši 1 000 zlatých. Tento oheň byl založen nádeníkem Josefem Kopeckým, protože mu sedlák upřel na mzdě 4 zlaté 25 krejcarů. Za tento zločin byl odsouzen k 6 letům těžkého žaláře, který byl navíc zostřen postem v den požáru. Roku 1897 byl postaven obecní domek a koupena nová čtyřkolová hasičská stříkačka. 12. července 1897 byly schváleny stanovy SDH, jehož ustavující valná hromada se uskutečnila 8. ledna 1898. Jeho prvním předsedou byl František Rybář. V roce 1903 byl postaven obecní most přes Bystřici. Roku 1905 byl podél okresní silnice zřízen chodník. Roku 1906 byla na stráni v lokalitě "Chrast", patřící staviteli Josefu Hyskovi z Nechanic, zřízena okresní ovocná zahrada, jež byla podporovaná českým odborem Zemědělské rady pro království České. 20. května 1908 byl v Lubně přivítán královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava při jeho návštěvě Nechanic. V roce 1908 vznikla místní agrárnická organizace. O 2 roky později hrál její dorost ochotnické divadlo. Nejzdařilejším bylo jeho představení veselohry Růžová pouta“ od Antonína Lokaye, jež se uskutečnilo 16. května 1910. V té době došlo též k vodoprávním úpravám v katastru obce. Roku 1911 byl otevřen společný hřbitov pro Lubno a Sobětuš, který vznikl za obcí při cestě na Popovice. V roce 1914 bylo na hřbitově vysázeno lipové stromořadí. Téhož roku byl vybudován první transformátor, aby mohl být v následujícím roce zaveden elektrický proud do mlýna Justina Bergra, jenž zemřel 12. prosince 1919. Podle jedněch pramenů se z front 1. světové války nevrátilo 7 místních mužů, na pomníku padlým je jich však uvedeno 11, k nimž po 2. světové válce přibyla další 2 jména (Jar. Groll a František Chvojka).

Roku 1919 měl katastr obce 536,70 ha, z toho bylo: 306,65 ha rolí, 81,80 ha luk, 10,99 ha zahrad, 4,70 ha pastvin, 106,22 ha lesů, 0,56 ha vod, 5,38 ha soukromých cest, 13,91 ha veřejných cest, 0,51 ha neplodné půdy, 4,91 ha zastavěné půdy, 3,07 ha ostatní plochy. V roce 1924 byl ustaven Spořitelní a záložní spolek. Roku 1927 došlo k elektrifikaci obce. 15. června 1930 se v obci uskutečnila pod protektorátem krajské organizace republikánské strany v Hradci Králové velká manifestace zemědělského lidu, které se zúčastnil ministr zemědělství Bohumír Bradáč. Roku 1931 byla ustavena místní organizace sociální demokracie. V noci na 20. května 1933 došlo k vloupání do hostince Josefa Andrleho, odkud zmizelo 610 Kč a kuřivo v hodnotě 492 Kč. O 6 let později na sebe obec upozornila díky svému válečnému invalidovi, o němž se napsalo v „Poledním listu“ 22. července 1939 toto: „Válečný slepec u hrobu Neznámého vojína. Dojemnou episodu zažili v těchto dnech návštěvníci Staroměstské radnice. Prostý slepec, vedený ženou, s velkou, vkusnou kyticí v ruce, domáhal se přístupu do starobylé kaple Staroměstské radnice. Bylo mu samozřejmě okamžitě vyhověno, když přednesl přání položiti kytici za sebe a všechny své kamarády-válečné slepce u hrobu Neznámého vojína, aby tak vyjádřil úctu a vděčnost za jeho obětování se pro český národ. Jak jsme později zjistili, přijel tento prostý muž, jménem Alois Havlíček, až z Lubna u Hradce Králové, aby osobně vzdal čest památce Neznámého vojína a se stejnou pietou položil k sarkofágu své květy, jak to jindy činí vynikající návštěvy na Staroměstské radnici.“ Za německé okupace nesla obec pojmenování Lubno, protože neexistoval žádný speciální německý název. V roce 1940 zde žilo 308 obyvatel v 84 domech. Při posvícenské zábavě v září 1944 vypadl z houpačky 40letý J. Maťátko a zlomil si vaz. V roce 1955 vzniklo JZD, jež bylo k 1. lednu 1961 připojeno k JZD Nechanice. Od 14. června 1964 je Lubno součástí Nechanic. Roku 1969 byla dokončena nová hasičská zbrojnice a v roce 1974 samoobsluha. V letech 1999-2000 došlo k plynofikaci obce (Stavoka Kosice). Roku 2000 proběhla generální oprava veřejného osvětlení. 1. srpna 2003 - 31. října 2004 byla provedena nová kanalizace a s tím spojená rekonstrukce místních komunikací. Roku 2009 bylo v rámci SDH založeno družstvo žen a o rok později družstvo dětí. V roce 2009 došlo rovněž k rekonstrukci silnice mezi Lubnem a Nechanicemi, u níž vznikla samostatná stezka pro chodce a cyklisty. Roku 2016 vznikl spolek Vejměnek, jenž o rok později založil mobilní knihovnu.

Zajímavostí je, že v lese zvaném jako Lubenský vrch dal v letech 1834-1854 František Arnošt hrabě z Harrachu vystavět podle plánu londýnského architekta Lamba zámek Hrádek u Nechanic, v němž byla za prusko-rakouské války roku 1866 vojenská nemocnice a od 22. ledna 1964 je památkově chráněn (od 1. ledna 2002 jako národní kulturní památka). Nestojí tedy na katastru obce Hrádek u Nechanic, jak by se z jeho pojmenování zdálo. Za zmínku stojí také od 22. ledna 1964 památkově chráněná barokní pískovcová socha sv. Jana Křtitele s beránkem po pravém boku, dodatečně opatřená o něco starší zděnou kašnou, která se nachází před bývalou Andrlovou hospodou, pochází ze 2. poloviny 18. století a opravena byla v roce 1847. Původně stávala v zámeckém parku v Sadové, odkud byla přemístěna právě sem. Dále ještě jmenujme: zaniklou cihlovou zvoničku (v roce 2019 rozhodnuto o podání žádosti o dotaci na její obnovu z příslušného dotačního programu ministerstva pro místní rozvoj) s přilehlým kamenným křížem ze 2. poloviny 19. století (zřízen v roce 1864, na současném místě postaven roku 1880); pískovcovou typovou pyramidu jako pomník všeobecného věnování z prusko rakouské války; kapličku pod zámkem z roku 1898; hřbitovní kapli z roku 1911; pomník padlým v 1. světové válce z roku 1928 u vchodu do hřbitova a pomníček nacisty 9. května 1945 zastřeleného Františka Chvojky u odbočky k Jehlici. Škoda, že zmizela nebo byla přestavěna většina z tradičních roubenek, jichž zde bylo v roce 1926 ještě 9. Zdejším rodákem je římskokatolický kněz P. Václav Novotný (11. prosince 1834 Lubno - 19. února 1871 Solopisky), který byl v srpnu 1858 ustanoven kaplanem ve Smidarech, odkud byl kvůli špatnému zdravotnímu stavu přeložen do Solopisk, kde o 2 roky později zemřel. Místní obecní starosta a mlynář Jan Berger byl v letech 1865-1875 rovněž členem okresního zastupitelstva v Nechanicích, stejně tak František Rybář v letech 1899-1903, ale tyto dvě výrazné osobnosti bychom našli též v jiných úřadech, spolcích a korporacích. Lubnu věnuje velkou pozornost spisovatel Jaroslav Durych ve svém díle „Kouzelný kočár“ a jeho syn Václav v knize „Vzpomínky na mého otce. Životopis Jaroslava Durycha“.