Lhota (Lužany)

V těchto místech se nacházelo stejně jako v sousedních Lužanech osídlení již v době kamenné. Nálezy odsud se však v průběhu staletí ztratily. Sama víska, jejíž původní jméno bylo Lhotka, je poprvé zmíněna 7. září 1495, kdy Hašek Střízek z Lužan ve své poslední vůli odkázal veškerý svůj majetek, v jehož rámci byla i ves Lužany s dvorem, mlýnem, s platem, co tu měl ve Lhotce s poplužím, s rybníky, lesy, lukami, potoky a dvory kmetcími manželce Lidmiboře z Valečova, jež ho v témže roce připsala svým sestrám Kateřině, Johance, Alžbětě a Lidmile z Valečova. 26. října 1496 prodala Kateřina svůj díl svým švagrům Čeňkovi Míčanovi z Klinštejna, Janovi Rájeckému z Mírova a Zikmnundovi Pětipeskému z Krásného dvora, kteří téhož dne převzali od svým manželek i jejich podíly. O 2 roky později se celý statek dostal do rukou Mikuláše Trčky mladšího z Lípy a z Lichtenburka, čímž se stal součástí smiřického panství, v jehož rámci setrval do událostí, jež následovaly po revolučním roce 1848. V berní rule z roku 1654 nebyla Lhotka uváděna samostatně, ale nejspíše jako zvláštní grunt, k jehož rozparcelování došlo později. Tehdy měly Lužany i se Lhotkou 12 stavení. Z lhoteckých gruntů je znám ten, který náležel v roce 1713 sedláku Tomáši Jandíkovi. 20. ledna 1739 zakoupil čp. 1 Jan Pacalt. Do té doby náležel statek rodině Junkově, o níž je první zmínka roku 1666, kdy Pavel Junek převzal druhou polovinu statku. 21. ledna 1778 přenechal Prokop Pacalt čp. 1 svému zeti Václavu Huškovi. Roku 1780 měla Lhota 66 obyvatel a 5 domů. Ves Lhota je podrobně zmíněna až v josefinském katastru v roce 1785. V jejím I. položení, jež bylo zváno jako „Místní plac“, se nacházela domovní stavní čp. 1 Václava Huška, čp. 2 Jiřího Martina, čp. 3 Josefa Sekery, čp. 4 Martina Suchánka, čp. 5 Jana Prostředníka a velmi neužitečné obecní pastviště; ve II. položení, nazvaném jako „Fara“, byla jen pole a louky. Toto začínalo mezi cestou jdoucí od Lužan ke Kordelovskému rybníku až pod Zhoři a končilo cestou od Lužan k Hustířanům. Lužany měly celkem 228 parcel, z nichž č. 176-228 patřily k dnešní Lhotě, kde byla obecní louka o 1100 čtverečných sázích a u Kordelovského rybníka panské pole o 1 jitru 1246 čtverečných sázích. Ve stabilním katastru od adjunkta 2. třídy Karla Ružka a geometra 4. třídy Vinzenze Wildnera z roku 1840 se hovoří o půlsedlákovi Václavu Huškovi z čp. 1, chalupníku Janu Martinovi z čp. 2, půlsedlákovi Václavu Martinovi z čp. 3, půlsedlákovi Janu Vojtěchovi z čp. 4, chalupníku Petru Jonešovi z čp. 5, chalupníku Jiřím Sekerovi z čp. 6, chalupníku Janu Holečkovi z čp. 7 a chalupníku Václavu Štípkovi z čp. 8. Všechna zdejší stavení byla tehdy ještě roubená, maximálně s kamennou podezdívkou. Kamenné budovy začaly růst ve Lhotě až ve 2. polovině 19. století.

V roce 1849 se stala Lhota osadou Lužan, s nimiž byla od 1. ledna 1976 do 23. listopadu 1990 součástí Hoříněvse. Roku 1866 tudy procházelo pruské vojsko. Domy byly přečíslovány takto – čp. 1 zůstalo čp. 1, z čp. 2 se stalo čp. 3, z čp. 3 se stalo čp. 6, z čp. 4 se stalo čp. 5, z čp. 5 se stalo čp. 4, z čp. 6 se stalo čp. 2. 18. července 1890 sjel blesk do usedlosti domkáře Janečka, kterou zapálil. Shořela střecha obytného stavení a stodola. Vzniklá škoda byla vyčíslena na 600 zlatých, ale pohořelý byl pojištěn pouze na 100 zlatých. Roku 1900 bylo ve Lhotě 49 obyvatel v 9 domech. 12. září 1909 zasáhly osadu přívalové srážky a krupobití. Co nezničil proud bahna, to bylo zpustošené velkými kroupami.

Svůj název si Lhota udržela i za německé okupace, protože nevznikl žádný německý ekvivalent. V roce 1975 byla vybudována ve Lhotě příhradová transformační stanice. Od 1. července 1980 nebyla jako část obce udávána, a to podle rozhodnutí ONV v Hradci Králové. K tomu došlo až o 10 let později, když se Lužany 24. listopadu 1990 osamostatnily a Lhota byla prohlášena za jejich místní část. V letech 1993-1994 zde byl proveden v souvislosti s výkopem pro telefonní kabel archeologický výzkum, který však nepřinesl nic zásadního.

Ze zdejších pamětihodností musíme zmínit kamenný kříž, jenž byl vybudován nákladem osady Lhoty s přispěním občanů z Lužan v roce 1893, a sousední dřevěnou sloupovou zvoničku z roku 2012, která vyrostla na místě původní z 2. poloviny 19. století. Za vidění stojí rovněž zbytky lidové stavební architektury z 19. století, např. statek čp. 54 se štítovou nikou se světcem. Jinak tu nic zvláštního nehledejme. V jarním období, kdy vše kvete, je tudy čarokrásná cesta k Přírodní památce Hustířanský les a dále k Chotěborkám.