Sbor Páně Církve československé v České Skalici

K ustavení místní náboženské obce Církve československé došlo po přednášce studnického faráře Františka Fišery, jež se uskutečnila 25. února 1921 v hotelu Bartoníček a o 2 dny později byly v tělocvičně dívčí měšťanské školy odslouženy první bohoslužby. Tímto duchovním byla nově vzniklá náboženská obec se šestičlennou radou starších (ředitel a prokurista firmy Ladislav Bartoň v České Skalici Alois Dinter, člen výboru Občanské záložny v České Skalici Augustin Prokop, správce Občanské záložny v České Skalici František Cerman, Antonín Moravec, Růžena Jelínková a úředník Jiří Špetla) administrována až do roku 1936. V roce 1927 byla navíc ustavena Jednota mládeže.

Věřící však neměli vlastní modlitebnu, a tak se scházeli nejprve v tělocvičně dívčí školy, poté v zasedací síní tamního okresu a nakonec v sokolovně. Postupné zákazy využívat výše zmíněných místností k bohoslužebným účelům a touha po vlastním svatostánku však nakonec donutily českoskalické husity jednat a 20. února 1938 se zdejší náboženská obec církve československé usnesla, že oslaví 20. výročí založení ČSR ustavením jubilejního fondu pro stavbu sboru. Při zahájení stavby měl sbor hotovost ve výši 30 000 korun a sbírkou bylo získáno dalších 105 000 korun. Další finanční i hmotné dary a dobrovolné práce následovaly během celé stavby, jež vyšla celkem na 1 000 000 korun, který byl splacen během pouhých tří let.

O jeho výstavbě vyšla krátká zmínka i v "Národních listech", a to 24. září 1940: „STAVBA NOVÉHO CHRÁMU CÍRKVE ČESKOMORAVSKÉ V ČESKÉ Skalici. Náboženská obec církve českomoravské v České Skalici dokončuje stavbu svého nového chrámu, který slavnostně otevře na jaře příštího roku. Většinu prací nádenických vykonávají ochotně a nezištně příslušníci církve.“ Sám sbor byl postaven v letech 1939-1941 podle návrhu opočenského architekta a stavitele Václava Buchvalda (viz https://www.geni.com/people/Václav-Buchvald/6000000027167821814), ale některé zdroje hovoří o tom, že za těmito plány ve skutečnosti stál Ing. arch. Jindřich Freiwald z Prahy, přičemž stavba byla zahájena 1. října 1939, základní kámen ke stavbě sboru byl položen v červnu 1940, k jeho kolaudaci došlo 15. srpna 1941 a sbor byl slavnostně otevřen 17. srpna 1941 (stavba byla dokončena ještě v roce 1940, ale dostavba věže byla kvůli mrazům odložena na jaro následujícího roku), což bylo na válečnou dobu, všeobecný nedostatek materiálu, mechanizace i lidských sil až neuvěřitelný výkon, který byl možná způsoben velkým nadšením a elánem faráře Huberta Mikeše, jenž byl přijat do bohoslovecké koleje Církve československé 3. října 1932, ordinován na kněze v 24. června 1934 a přišel sem z Josefova, kde od svého vysvěcení vedl duchovní správu. Sám církevní obřad otevření nového chrámu vykonal v zastoupení patriarchy tehdejší Církve českomoravské ThDr. G. A. Procházky správce východočeské diecéze František Fišera. Jediným, co tehdy nebylo realizováno, byla farní budova, která byla navržena na místě 2 stodol po pravé straně sboru, k jejichž vykoupení však došlo až později.

Vznikl tak objekt, který kombinuje prvky neoklasicismu, purisu a minimalismu a na první pohled zaujme svojí 25,5 m vysokou a pilastry členěnou věží, předsazenou do hlavního průčelí, přičemž kalich na jejím vrcholku dosahuje 2,5 m. Hlavní průčelí je ještě zajímavé tím, že nemá okna, pouze 2 postranní obdélná pole s mnoha drobnými kulatými otvory. Vchod do sboru se pak nachází pod věží a je chráněn plochou, jakoby z podvěží vyrůstající stříškou, u níž však nenalezneme žádný podpůrný pilíř. Na bohoslužebný, velmi prostě zařízený sál s pěticí velkých obdélných oken na obou bočních stěnách (severní a jižní) navazuje pravoúhlé kněžiště, jež má zaoblené rohy. Jeho okna pak bočně osvětlují presbytář. Mezi kněžištěm a lodí se nachází triumfální oblouk, který je ozdoben oblými antickými sloupy s hlavicemi, jež jsou pokryté kanelurami. Kruchtu je pak ozdobena vlnovitě prohnutým zábradlím. Z předsíně v hlavním průčelí se nevchází pouze do lodi, ale nalezneme zde i schodiště do suterénu, kam byla původně situována spolková místnost se šatnou, sociální zařízení, sklad na uhlí a místnost pro ústřední topení. V těchto místech mělo vzniknout i kolumbárium. Jeho tvůrce Ing. arch. Jiří Jakub z Prahy však pro jeho vybudování nakonec využil svažitý terén při západním průčelí. Celkem se sem vejde 2 500 schránek, jejichž zakrytí tvoří suchomastský mramor, naopak obložení a lemování bylo provedeno z italského travertinu. Předem zmíněný autor také navrhl lavice "zvláštního tvaru" do bohoslužebného sálu. Za zmínku ještě stojí pokladnička v předsíni kolumbária a sboru a reliéf v přední síni "Služebníče věrný, vejdi...", obojí od akademického sochaře Josefa Kotyzy z Prahy. Varhany byly zakoupeny od náboženské obce Brno-Židenice a pocházejí ze 2. poloviny 19. století. Podle jedněch pramenů byly postaveny v roce 1857, podle druhých až roku 1866.

Svému účelu slouží objekt až do dnešní doby a jeho vlastníkem je stále Náboženská obec Církve československé husitské v České Skalici. Škodou je, že tato dominanta části České Skalice nebyla dosud zapsána do seznamu kulturních památek, protože by si to zasloužila. Dokud však bude sbor sloužit bohoslužbám a jiným účelům Církve československé husitské, můžeme si být jisti, že je o něj dobře postaráno. Navíc se zde konají různé koncerty, přednášky a další akce, tak je tento objekt stále "živým organismem", bez něhož by si člověk nedokázal veřejný život České Skalice představit, i když vše není úplně růžové, jak by se mohlo zdát, což můžeme vidět např. z toho, že v kolumbáriu byla v roce 2015 instalována kamera se záznamem. Více o sboru a nejen o něm lze najít zde: https://www.facebook.com/pages/category/Religious-organization/NO-CČSH-Česká-Skalice-2246321809021998/.