Kostel sv. Vavřince, jáhna a mučedníka v Opatovicích nad Labem

V Opatovicích nad Labem měla být původně zřízena nejprve poustevna (poustka, cela), jejíž základy položil břevnovský mnich Mikulec. Tak zde začala historie benediktinského řádu a jeho významného kláštera, který svého času politicky i majetkově ovládal většinu Pardubicka i Hradecka. Král Vratislav v roce 1086 tuto budovu rozšířil a povýšil na samostatné opatství ke cti sv. Vavřince. Prvním opatem byl Oneš neboli Ondřej († 1107), který předtím býval dvorním kaplanem. Za opata Myslocha roku 1152 byly položeny základy k přestavbě kláštera. Ten byl slavně vysvěcen na den sv. Vavřince roku 1163. Nejznámějším opatem však býval Jan Neplach (1322-1371), rodák z Hořiněvse. Po smrti opata Hroznaty byl roku 1348 zvolen opatem. Za něho a jeho nástupce Jana z Orle dostoupil klášter svého duchovního i materiálního vrcholu. První husitský útok na Opatovice se uskutečnil v noci na Vše Svaté roku 1415, kdy došlo k umučení opata Petra Lazura. Další 2 útoky v prosinci 1420 a na Bílou sobotu 1421 byly odraženy, teprve v dubnu 1421 byl klášter dobyt Pražany, vypálen Divišem Bořkem z Miletínka a jeho majetky byly nenávratně rozchváceny, z nichž většiny se ujal již zmíněný husitský polní hejtman.

Současný jednolodní kostel s pravoúhlým presbytářem, jenž by měl být nejstarší částí objektu (patrně ze 30. let 14. století), a věží zakončenou gotickým kamenným jehlanem s cimbuřím má základy patrně z 2. poloviny 13. století a přestavěn byl po husitských nájezdech roku 1421. Patrně stojí na místě kaple Panny Marie, která stávala za klášterní ohradou a zmíněna byla roku 1397 v jedné z dochovaných papežských listin, v níž byly potvrzeny příjmy mnichům, kteří v ní každodenně zrána zpívali Mariánskou mši. Vedle Opatovic a Pohřebačky k němu patřily Plačice, Vlčkovice, Praskačka, Vysoká nad Labem a Roudnička. Na přelomu 15. a 16. století došlo k jeho přestavbě. V 1. polovině 16. století byla nad sakristií postavena věž zakončená atikou s cimbuřím a zděnou jehlancovou helmicí. Ve 2. polovině téhož století byla renesančně upravena loď, která dostala novou valenou klenbu. Tehdy byly navíc postaveny předsíně před jižním a západním vstupem. Ve 2. polovině 18. století byla loď kostela barokně přestavěna. Loď kostela byla tehdy prodloužena o 12 m k západu, okna získala barokní proporce, loď i presbytář nové štíty a kostel nové barokní fasády.

Když po bitvě na Bílé Hoře museli kněží pod obojí opustit své fary, stal se opatovický kostel filiálním kostela sv. Ducha v Hradci Králové, i když do roku 1633 zde sloužili ještě pardubičtí duchovní. Roku 1769 byla v Opatovicích zřízena lokálie (prvním lokalistou se stal P. Jan Nepomuk Funkner z Funkenu, jenž zastával tento úřad do roku 1778), která byla v roce 1857 povýšena na faru, přičemž prvofarářem se stal P. Josef Podhajský, poslední zdejší lokalista (1854-1857). Od té doby až do současnosti slouží kostel jako farní. V polovině 19. století byly nově upraveny omítky. V noci z 19. na 20. září 1911 došlo k vloupání do kostela. Pachatelé šli pouze po hotových penězích a nakonec si odnesli kolem 60 haléřů z kasičky za oltářem. 20. července 1913 měl v kostele svou primici P. Václav Falta, rodák z přifařených Libišan. 4. července 1929 došlo při všeobecně známé vichřici k poškození chrámu Páně, jež byla opravena téměř úplně ještě téhož roku. 16. března 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vavrince-16203226). Roku 1973 došlo k předělání fasády, při kterém bylo na venkovní východní stěně objeveno gotické okno a na té západní stopy 2 oken obdobného typu. V roce 2007 došlo ke zhotovení nové střechy nad oltářem a následujícího roku byla provedena oprava západního štítu lodě kostela. V roce 2013 objevil Jaromír Chudý s Josefem Matěáskem na zdi cimbuří výstupek, který se podobá soše císaře Karla IV., o kterého však nejspíše nemůže jít, protože tu není žádná historická souvislost mezi Opatovicemi a oním panovníkem. Může např. jít o vyobrazení Vladislava Jagellonského, jehož iniciály WG se nacházejí na dveřích do sakristie.

Jde o jednolodní stavbu s pravoúhlým presbytářem a s věží a sakristií na severní straně, přičemž věž o čtvercovém půdorysu je završena gotickým kamenným jehlancem s cimbuřím. Vnější zbytek objektu je pak členěn čistě barokně. 4,5 m dlouhý a 6,55 m široký presbytář je zaklenut polem křížové klenby se žebry, 4,65 m dlouhá a 4,8 m široká sakristie má křížovou hřebínkovou klenbu a vede do ní kamenný sedlový portál s bohatě profilovaným ostěním. Vítězný oblouk je hrotitý s náběžní římsou. V 21 m dlouhé a 6,5 m široké lodi nalezneme podle architekta B. Dvořáka nově malovanou valenou klenbu s lunetami a stěny jsou členěny pilastry. Barevná okna byla darovaná K. Hübnerovou z Pardubic.

Interiér a jeho vybavení pochází většinou z poloviny 18. století. Hlavní oltář je s hodnotnými zlacenými sochami sv. Jáchyma (podle některých zdrojů má jít o sv. Josefa) a sv. Anny a novodobým obrazem sv. Vavřince, který byl přemalován v roce 1853 Hynkem Ledererem z Prorub u Hořiček. Kromě hlavního oltáře jsou v lodi 3 postranní oltáře: sv. Václava z roku 1822 (podle některých autorů sv. Františka Serafinského, se sochami sv. Václava a Jana Nepomuckého), sv. Jana Nepomuckého z roku 1850 a Blahoslavené Panny Marie z roku 1809 se sochami sv. Fabiána a Šebestiána. Cínová křtitelnice s měděnou vložkou a trojnožkou na kamenném podstavci s nápisem: „Tato woda studnice ziwota gest, z nizto wierzici rodi se k ziwotu wiecznemu. Leta Panie MDLI.“ pochází z roku 1551. Barokní kazatelna je bohatě zdobená baldachýnem a je zakončena křížem a hostií s andělem a symboly evangelistů. Křížová cesta, sestávající ze 14 obrazů, je dílem malíře Kernera, který ji dokončil v roce 1822. Současné varhany zhotovil Josef Vanický starší z Třebechovic pod Orebem v roce 1896 a o 100 let později došlo k vestavbě nového nástroje do staré skříně, což měla na starosti společnost Organa (viz https://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2921).

Ve 23 m vysoké věži bývaly původně 4 zvony - arabeskami ozdobený velký zvon s křížem a pod ním stojícími postavami sv. Jana a Panny Marie, s dvojicí andělů s erbem Žaludovským a s textem:„Pokrzikujte Hospodinu wssickni obyvatele zemie sluzte Hospodinu, przistupugte przed obliczeg geho s prospiewowanim. Ž. I. Also hat Gott die Welt geliebet. Pan Walentin Zialud Geho Milosti Czisarzské Hegtman na Pardubicich leta 1601.“; prostřední s nápisem: „Tento zwon dielan gest ke czti Panu Bohu leta Panie MDLIX.“, Poledník s textem: „Ave Maria gratia plena, dominus tecum.“ a Umíráček bez nápisu. Dnes tu jsou díky válečným rekvizicím pouze 2 zvony, jeden z roku 1559 a druhý - Umíráček - z roku 1920.

Na závěr zmiňme, že kláštera i kostela se dotýká pověst o opatovickém pokladu, kterou ve svém díle zpracoval František Ladislav Sál. Dodejme ještě jako zajímavost, která se váže k tomuto kostelu, že za 40leté věrné služby obdržel záslužní medaili zdejší kostelník František Mrázek, který v roce 1903 dosáhl 79 let věku a 46 let kostelnické služby. Takto dlouho nikdo v této službě nepůsobil.