Kaplička sv. Marie Lurdské se zázračným pramenem pod Mžany

Ke vzniku kapličky v lokalitě „Za Humny“ při cestě z Mžan na Dohaličky se vztahuje krásná pověst, kterou zpracoval František Ladislav Sál ve svém díle „Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje“ z roku 1919 takto:

„Utěšený kraj.

Pán Ježíš chodil se svatým Petrem po světě a pomáhal ubohým, chudým, nemocným a trpícím. Přišli také do Čech a zastavili se na vrše nad Mžany u Hájku a rozhlíželi se. Ježíš stál zamlklý a s úsměvem, zračícím uspokojení, hleděl po rovinách, vrších i horách. Petr obrátil se ke Kristovi a zvolal pln nadšení: „Pane, ale je ta Česká země krásná a veselá – plná polí, luk, řek, potoků i lesů! Všude všeho hojnost; zaslouží si jí opravdu ten dobrý a přičinlivý český lid!“

Kristus mlčky pokyvoval hlavou.

Oba hleděli na hořické chlumy, na krkonošské velikány se Sněžkou, na potok Bystřici, mlhavé dálavy Orlických hor, na tvrze a kostelíčky s domky v rámci jasně zelených luk a tmavých hvozdů.

„Utěšený kraj!“ řekl Kristus, „ale žízním!“

Šli tedy hledati pramen. Nedařilo se jim však, neboť všechno bylo slunečním žárem vypráhlé. Po dlouhém pátrání nalezli hlubinku s troškou narezavělé vody. Kristus zahleděl se na ni, vztáhl ruku, pohleděl k nebi a ze země vyrazil mocný pramen, vytlačil zrezavělou vodu a hnal se vesele korytkem do údolí. Studánka naplnila se až po vrch křišťálovou vodou, Ježíš nabral několikráte dlaní a pil. Po něm rovněž tak Petr a liboval si, jak se občerstvil, neboť tak chutné a studené vody nepil jaktěživ. Pán Ježíš se usmál, požehnal studánce a řekl: „Nechť má zdroj tento vždycky hojnost zdravé vody, pramen v žádném čase nevyschne, i když jinde bude vody nedostatek!“

Lidé všimli si neznámých mužů v nezvyklém ústroji, hleděli za nimi, dokud nezmizeli s dohledu, ale udiveni pozorovali hojnost vody, tekoucí od studánky. Nabírali, pili a nosili domů k mytí, pití i vaření. Nemohli pochopiti, odkud tolik vody bez deště ve vypráhlém kraji. „To není samo sebou!“ – říkali si. Když však vody ve studánce neubývalo, a lidé posíleni a ozdravěni šli do práce jako znovuzrození, nebylo divení konce, zvláště když děvče, mnoho let nevidomé, najednou prohlédlo, oči mu zjasněly a úplně ozdravěly.

Hotový zázrak, o němž mluvilo se hned daleko široko, a lid putoval ke studánce, aby si nabral domů zázračné vody. Studánka ukázala svoji moc: zaháněla nemoci vnitřní i zevní, staré i nové, těžké i lehké, každou i nejúpornější, proti níž nebylo rady ani léku.

O zázračné studánce zvěděla bohatá vdova z hor, která již kolik let ležela jako Lazar, nemohouc se ani postaviti. Museli ji přenášeti, oblékati a krmiti. Dala se tedy dovézti ke studánce, kdež jí zřídili přístřešek a k lůžku postavili jako ochránkyni dřevěnou sošku Panny Marie. Stal se nový zázrak: v týdnu odcházela úplně zdráva jako mladice, aby velebila studánku, zázračnou moc její vody. Přístřešek u studánky zůstal i se soškou dlouhá léta, a domácí lidé pečovali, jen aby se studánka neznečistila.

Nebylo roku, aby studánka hojným pramenem léčivé vody někoho neuzdravila. Přišel rok strašného sucha. Pršelo na velký pátek a od toho dne nesprchlo již celé jaro a celé léto. Mračna honila se po obloze, ale jediné kapky nepadlo na mžanská žíznící pole. Prameny, stružky a potůčky vyschly nadobro; v Bystřici nebylo ani kapky vody, tak že lekly v ní ryby a vyhynuli ostatní vodní živočichové, neboť bahnité dno řeky ztvrdlo na kámen a do veliké hloubky rozpraskalo. Nebýti zázračné studánky, byli by žízní zahynuli lidé ve Mžanech i v nejbližším okolí.

Ve všech studnách ztratila se voda úplně, tak že by byl lid neměl z čeho vařiti pro sebe a pro dobytek, kdyby čarovná studánka nebyla měla hojnost studené vody. Celá ves zásobovala se z ní, za celý čas v Mžanech nikdo nezemřel a zvířena také nehynula. I lnulo k ní obyvatelstvo vděčnou láskou.

Na památku záchrany sadil tam jeden občan kolem sošky a studánky pět lip, kteréž rychle vzrostly a jejich květ šířil sladce opojnou vůni po celém okolí. Rozpadávala se stařičká dřevěná soška, pročež nahražena kamenným křížem, později postavila zde vděčná obec kapličku.

Tak vzniklo u Mžan památné a půvabné místečko, jež jest útočištěm zbožných duší a kdež se v příjemném stínu lip osvěží čerstvým pramenem studánky domácí lidé i cizinci, kteří milují krásné pohledy krajinné.–“

K této pověsti jen dodejme, že tento pramen, jenž poskytoval vodu i v dobách největšího sucha, se nacházel na pozemku Václava Jahelky z čp. 39, který byl v letech 1862-1865 obecním starostou. Ještě v roce 1841 zde nic nestálo, na stromě byl zavěšen pouze obrázek Panny Marie, jenž sem byl přinesen z pouti do Vambeřic. Tento stav můžeme vidět v císařském otisku stabilního katastru z téhož roku, který byl vyhotoven adjunktem 2. třídy Juliem Kapaunem a geometrem 4. třídy Johannem Kapaunem.

Kamenný kříž zde byl vztyčen v roce 1856 a zděná kaplička byla postavena teprve roku 1905. Stejně jako kaplička sv. Jiří v Kopaninách a kaplička Panny Marie Bolestné v Hořeních Dohalicích byla pořízena z dobrovolných příspěvků a posvěcena v roce 1907 dohalickým farářem P. Františkem Doudou. Velkou dobročinnost tehdy projevil Jan hrabě z Harrachu, který ke stavbě jedné kaple věnoval stavební místo a větší obnos peněz daroval ke zřízení fondu na její udržování a navíc pro stavbu dalších 2 kaplí přispěl spolu s místním duchovním správcem největším peněžním obnosem. Krásné sochy a inventář pro ony kaple a půvabný betlém, gotický lustr a sochy Srdce P. Ježíše a Panny Marie pro kostel v Dohaličkách pořídili: Jiří Bělohoubek z Kopanin, Aloisie Jahelková ze Mžan, Ludmila Hejtmánková z Dohaliček, Anna Zámečníková ze Mžan čp. 14, Františka Jahelková ze Mžan čp. 19, Anna Rybová z Dohalic čp. 11 a Josef Tobolka ze Mžan čp. 12.

Od té doby se sem pravidelně konala procesí. Jedno z nejvýznamnějších se uskutečnilo 9. září 1945, kdy jeho účastníci zavzpomínali 40. výročí posvěcení této mariánské kaple, děkovali Matce Boží za vysvobození z válečných nebezpečí a hrůz a prosili vroucně za další ochranu. Po únoru 1948 přestala být kaplička centrem zájmu, neboť nový režim začal postupně křesťanskou víru potírat. Na skutečnou opravu objektu došlo až po listopadu 1989, později byla provedena též úprava jeho okolí. 28. října 2009 došlo k výsadbě lipové aleje ze Mžan ke kapličce, a to v počtu 42 stromů. Ty vhodně doplnily dvojici od 23. srpna 1983 památkově chráněných lip.