U vzniku Církve československé stáli katoličtí reformní kněží, kteří na sebe upozornili o vánočních svátcích roku 1919, kdy konali půlnoční mši v češtině a ne v povinné do té doby latině. Již v té době začali přemýšlet o založení nové církve, jež by byla absolutně samostatná na dosavadní římskokatolické a v níž by uplatnili své reformní názory a postoje, s nimiž se nedokázali v rámci předchozí církve prosadit. 8. ledna 1920 se tak uskutečnil v Praze jejich sjezd a vznik nové církve byl oznámen provoláním „Národu československému“ z 10. ledna téhož roku.
I v Pardubicích se našli příznivci nového učení. O bližší seznámení s ním se zasloužil řídící učitel Karel Horák, jenž uskutečnil 26. února 1921 v sále hotelu „Veselka“ přednášku československého kněze Pokorného-Dlouhého z Prahy, po níž byla zvolena prozatímní rada starších, jejímž předsedou se stal již zmíněný Karel Horák, jednatelem František Frejberk, továrník, a pokladníkem Antonín Čížek, ředitel Občanské záložny. Prvním zdejším knězem byl stvrzen 9. března 1921 Hynek Povolný, který působil nejprve jako katecheta občanské školy v Pelhřimově a poté byl úředníkem na místním ředitelství pošt. Právě jeho zásluhou se uskutečnila první československá mše v zámecké kapli, kterou k tomuto účelu dočasně půjčil Musejní spolek.
Když byl vznik posvěcen 31. května 1922 rovněž státem, rozhodla se místní náboženská obec pod správou Františka Frejberka a faráře Stanislava Rykrta, že bude nejlépe nehledat nějaký objekt ke svým náboženským účelům, nýbrž postavit úplně nový. Byla vyhlášena sbírka, ve prospěch Husova domu směřovala řada čistých výnosů z rozličných akcí různých pokrokových spolků a korporací a začalo se rovněž hledat vhodné místo, kde by nový svatostánek mohl stát. Sehnat potřebné množství peněz však trvalo několik let. Sama fara byla do výstavby sboru umístěna na Pernštýnském náměstí čp. 59.
Teprve v březnu 1926 byla vyhlášena soutěž na stavbu Husova sboru, stavba s obloukovou sloupovou předsíní, nad níž je hmota rozevřené budovy, byla zahájena 17. května téhož roku a 13. června 1926 byl na západním okraji Olšinek, tehdy ještě prázdného a nezastavěného místa, slavnostně položen základní kámen k této stavbě, který pocházel z Kunětické hory a měl se stát jakýmsi symbolickým spojením nové církve s husitským hnutím. Pamětní spis k této slavnosti byl pro radu starších redigován řídícím učitelem Františkem Karlem Potěšilem. Ten byl uložen do měděné schránky za mramorovou desku před modlitební síní Karla Farského. Došlo k tomu 27. května 1928 při slavnostním otevření Husova sboru, jehož projektantem byl místní stavitel Ferdinand Potůček (plány pocházejí z roku 1925), který tuto stavbu rovněž spolu s Karlem Kohoutem realizoval. Této slavnosti se osobně zúčastnil také patriarcha Církve československé Gustav Procházka.
Nebyla to však první slavnostní událost, k níž v této dvoukřídlé nárožní budově došlo, neboť již 18. září 1927 se uskutečnila v sále Jana z Milheimu tehdy ještě rozestavěného sboru první bohoslužba. Dokončená stavba se však nestala pouhým kostelem, nýbrž víceúčelovým objektem, který sloužil nejen kulturní činnosti, ale též společenskému životu a vůbec propagaci nově vzniklé a pro mnohé tehdy ještě nepříliš známé církve. V přízemí byl situován divadelní sál, kde vystupoval církevní pěvecký sbor i divadelní ochotníci, k jejichž ustavení došlo již roku 1923 (o této ochotnické scéně se lze více dočíst zde:
https://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&id=16543). Mnohé akce byly uspořádány i jinými subjekty, např. jubilejní koncert J. B. Foerstra v Pardubicích v roce 1930 byl zorganizován pěveckým sdružením „Suk“, Městským osvětovým sborem v Pardubicích a zpěváclým spolkem „J. B. Foerster“ v Přelouči. Varhan se však chrám dočkal až roku 1933. Tyto pneumatické varhany se 2 manuály a pedálem, 16 hlasy a 28 pomocnými rejstříky zhotovila firma Jan Tuček z Kutné Hory a poprvé na ně zahrál František Michálek, jeden z nejvážnějších kandidátů profesury varhanní hry na brněnské konzervatoři. O 2 roky později byla zmodernizována divadelní scéna.
Takto sbor fungoval i během německé okupace, kdy mezi jeho divadelní ochotníky nastoupila řada lidí z tehdy zakázaných souborů (Dramatický odbor Husova sboru v Pardubicích). Později byl využit rovněž pro účely profesionálních souborů. Sál byl od konce 50. let 20. století působištěm Komorní scény Východočeského divadla v Pardubicích a v letech 1969-1990 zde měl sídlo Východočeský státní komorní orchestr, jenž tu měl 1. oficiální koncert 24. října 1969. Někdy během tohoto období byly původní varhany rozebrány a odvezeny neznámo kam. Nejspíše posloužily k opravě jiných. Od té doby byly využívány různé náhrady. Roku 1976 došlo k diskuzím ohledně přebudování sboru na hudební sál. K zapsání Husova sboru do státního seznamu kulturních památek došlo 31. ledna 1977. V roce 1994 byly bývalé divadelní prostory pronajaty firmě BISON Trading CZ, spol. s r. o. pro prodej sportovního oblečení. Roku 2007 přišla nabídka od diecézního organologa Královéhradecké diecéze Římskokatolické církve a koncertního varhaníka Václava Uhlíře na zakoupení varhan ze zrušené nemocniční kaple v německémStraubingu a s tím spojenou instalaci varhanářem Janem Karlem ze Sázavy. Rada starších náboženské obce se rozhodla nabídku schválit a realizovat, a tak mohlo 4. června 2008 dojít v pardubickém kostele ke kolaudaci obnovených varhan, jež byly původně zhotoveny v roce 1965 Michaelem Weisem z Plattlingu. V poslední době dochází rovněž k dalším opravám objektu, např. byla provedena obnova oken a jejich nátěrů. Více informací o tomto objektu lze nalézt na webu památkářů:
https://www.pamatkovykatalog.cz/sbor-husuv-17828232.