Evangelický kostel v Semonicích

17. října 1865 se uskutečnilo slavnostní svěcení zdejšího evangelického hřbitova, jež následovalo po vysvěcení místní školy. Obou akcí se zúčastnili oba superintendenti, Jan Veselý z Kláštera nad Dědinou a Jakub Beneš z Prahy. Samotný sbor však byl založen až 8. prosince 1867. Za prvního faráře byl zvolen 23. března 1868 Karel z Nagy, který se do obce přistěhoval 4. srpna téhož roku. Zasloužil se zejména o vybudování všech semonických evangelických budov. 28. června 1869 byla při církevní slavnosti položena dvojice základních kamenů k budoucímu chrámu, který byl budován podle návrhu významného libereckého architekta Gustava Sacherse. Zároveň byla budována i farní budova (ovšem podle plánů Josefa Valáška ze Smiřic), která byla dohotovena již roku 1870. V novém chrámu, který vyšel celkem na 21 132 zlatých, se první bohoslužby konaly až 28. ledna 1872.

Na další věci se muselo počkat několik let, protože tomu bránily finance. 22. října 1882 byly vytaženy na věž chrámu 3 zvony, z nichž 2 byly zrekvírovány v roce 1917. V září 1887 se v chrámu poprvé rozezněly varhany z konce 18. století, které Semonickým přenechal luterský sbor v těšínském Bílsku. O 2 roky později byly obstarány věžní hodiny. V roce 1925 byla provedena rekonstrukce objektu jaroměřským stavitelem Josefem Trnkou, ale již roku 1928 došlo k další opravě kostela, a to z toho důvodu, že sbor zakoupil 2 nové zvony do věže kostela, jež byly zavěšeny 21. října 1928. Tyto zvony však byly zabaveny německými okupanty v dubnu 1942. 6. dubna 2018 byl kostel prohlášen nemovitou kulturní památkou (viz https://pamatkovykatalog.cz/evangelicky-kostel-19819860).

Tento pseudorenesanční jednolodní kostel s hladkou okrovou fasádou je orientovaný ve směru severozápad - jihovýchod, kněžištěm je orientován k jihovýchodu. Na severozápadní vstupní straně je ukončen 33 m vysokou hranolovou věží s jehlancovou střechou, na jihovýchodní straně obloukovým odsazeným presbytářem. Hmota lodě je na nárožích zvýrazněná rizality se sedlovými stříškami orientovanými kolmo ke hřebeni hlavní sedlové střechy nad lodí. V severním a západním koutě mezi lodí a věží jsou hmotově nižší polygonální schodišťové rizality. Ve spodní části stavby je po celém jejím obvodu sokl vyzděný z pískovcových bloků završený profilovanou římsou. V přízemí jsou ve všech rizalitech ve zvýšené poloze vstupy s hranolovým kamenným ostěním. Ke vstupům vedou pískovcové schody, před některými jsou odbourány. V úrovni nadpraží vstupů a pod okenními parapety obíhá celý objekt profilovaná kordonová římsa z nažloutlého pískovce. Nad všemi vstupy je římsa obloukově vzedmutá, takže nad vstupy v rizalitech vytváří tympanony s dnes zaslepenými nadsvětlíky. Nad hlavním vstupem ve věži obíhá pískovcový portál s hladkou profilací. Nad tímto vstupem je na kordonové římse volutová konzola s kalichem. Nároží věže jsou zvýrazněna nárožními opěrnými pilíři završenými kamennými sedlovými stříškami. Všechna průčelí jsou završená břevnovím (kladím), které jej v přímé návaznosti obíhá. Násloupí kladí tvoří nízká pískovcová vyžlabená římsa s okapním nosem, vlys je hladký bez výzdoby, římsa kladí je zároveň korunní římsou. Nárožní rizality jsou nastaveny trojúhelnými štíty završenými rovněž korunními římsami, ve štítech jsou obloukově završené půdní větráky. Obloukově završená jsou i výškově obdélná okna do lodě s železnými rámy a olověnými vitrážemi – v každém průčelí včetně presbytáře tři. Nad vstupy jsou rozety vyplněné rovněž vitrážemi, lemované šambránami z nažloutlého pískovce. Výškově obdélnými obloukově završenými okny jsou osvětlená i schodiště v koutových rizalitech u věže. Věž je nad úrovní lodě kostela dvouposchoďová, završená pískovcovou korunní římsou a jehlancovou střechou. Obě poschodí jsou oddělené pravoúhle zalamovanou pískovcovou římsou. Ve spodní úrovni jsou čtvercová zrcadla s hodinovými ciferníky, v horní etáži obdélná zrcadla završená zubořezem a v nich jsou žaluziová zvonová okna.

Vnitřní prostor kostela je v kalvínském duchu velmi prostý, ale až obdivuhodně elegantní. Jeho nejvýraznějším prvkem je kazetový strop lodi. Dřevěné vnitřní vybavení pochází z většiny z období stavby kostela, jen část byla pořízena v následujícím století. Tvůrcem řady prací ze dřeva byl J. Lokvenc z České Skalice (1871). Varhany z roku 1887 dříve sloužily i k výcviku sbormistrů a varhaníků a tyto kursy pořádala Východočeská českobratrská evangelická pěvecká župa Blahoslavova. Uvnitř kostela se navíc nachází pamětní deska z roku 1928 se jmény členů semonického sboru, kteří padli v 1. světové válce nebo zemřeli na útrapy s ní spojené. 

Ve věži dnes visí díky válečným rekvizicím pouze 1 zvon z roku 1882 s hlavním nápisem na plášti: „POĎTE! NEB JIŽ PŘIPRAVENO JEST VŠECKO.“, jehož autorem je zvonař Peter Hilzer z Vídeňského Nového Města. Více o kostele i o sboru lze najít zde: https://semonice.webnode.cz. Ještě více se můžeme dozvědět z publikace „150 let Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Semonicích (1867- 2017)“, jež vyšla v roce 2017.