Hřbitov v Jezbinách

O počátcích zdejšího hřbitova, jenž zde vznikl tzv. "na zelené louce", hovoří nejlépe „Paměti evanjelického reformovaného sboru v Černilově“ od Justa Szalatnaye:

„V roce 1841 daroval kurátor strany Hořeňovské Jan Valášek z Jezbin č. d. 7 bezplatné místo pro evanj. hřbitov v Jezbinách na výšině naproti pevnosti Josefovské, začež mu listem z 12. listopadu 1841 čís. 154 senior obvodu Poděbradského d. p. Mojžíš z Tardy zvláštní díky a pochvalu vyjádřil. Hřbitov ten ihned společným nákladem evanjelíků Jezbinských byl ohrazen. První tam byl od dv. p. faráře J. Veselého dne 9. října 1842 pochován ½ roku starý syn Jana Vacka z Jezbin č. 6. Teprve dne 14. března 1843 byl tam pohřben první dospělý, Jan Vojtěch, výměník z Jezbin č. d. 19, jehož tam doprovodil dv. p. Josef Štorch, kooperátor z Černilova.“

Tento hřbitůvek byl svojí rozlohou velmi malý, takže postupem času přestával stačit. Jezbinští evangelíci tak museli stopnout pohřbívání těch, kteří nebyli přímo z Jezbin. Pohřby z jiných osad mimo Jezbiny tak byly dovoleny pouze do 1. července 1862. Z tohoto důvodu bylo jednáno o zřízení nového hřbitova, a to dokonce v Rožnově a v Semonicích. Nakonec byl vybudován pouze ten semonický, kde byla jako první pohřbena 6. prosince 1862 vdova Kateřina Čapková ze Semonic čp. 13. Jezbinský hřbitůvek tak zůstal pouze místním evangelíkům.

O zveřejnění tohoto hřbitova, kde byli pohřbíváni jen evangelíci, bylo jednáno od roku 1922, i když již před mnoha lety žádalo místní obyvatelstvo, aby na tento evangelický hřbitov byli pohřbíváni všichni, bez rozdílu náboženství. Výsledkem všech jednání bylo nakonec to, že bylo rozhodnuto zřídit obecní pohřebiště, kde by se nehledělo na národnost, víru či způsob smrti. S jeho budováním se začalo v květnu 1933 a již 6. července téhož roku byl předán obecním starostou k užívání. Téhož roku bylo zároveň rozhodnuto, že se nebude kvůli značnému nákladu zavádět na hřbitov vodovod a dojde jen k prohloubení dosavadní studny. Nakonec byla stavba vodovodu na hřbitov dokončena až v roce 1953, což byla asi největší věc, jež tu byla provedena, neboť od té doby zde probíhají maximálně různé udržovací práce a opravy.

Na závěr dodejme, že v rámci slavnostního předání hřbitova byl rovněž odhalen pomník padlým v 1. světové válce, jehož autorem je sochař František Bárta z Jaroměře. V horní části pylonu byl umístěn bronzový reliéf Presidenta Osvoboditele Tomáše Garrigue Masaryka, který přežil jak německou okupaci, tak období komunistického režimu. Snad proto, že nebyl tak na očích, když byl umístěn na hřbitově a ne na nějakém významném veřejném místě. Smrtelným pro jeho existenci byla teprve 90. léta 20. století, kdy ho odcizili zloději kovů. Jeho náhrada byla zhotovena Markétou Škopkovou z Jaroměře a slavnostně odhalena 17. června 2006.

Hřbitov v Jezbinách na mapě