Dům čp. 407 v ulici Bratří Čapků v Hradci Králové

Tento dvoupatrový činžovní dům, o němž nalezneme v knize "Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové" od Jiřího Vladimíra Tolmana poze krátkou zmínku ("Dům čp. 407 náleží Matějčkovi, čp. 408 F. Šrámkové, čp. 409 jest Kotěrova přístavba Grand-hotelu, z níž kanceláře Okresního výboru se právě stěhovaly do domu sociální péče."), byl postaven v letech 1904-1905 zdejším stavitelem Františkem Černým a uvažuje se, že jeho projekt náleží mezi raná tvůrčí díla architekta Josefa Gočára, který projektoval i oba vedlejší domy (Marie Benešová a autoři knihy "Salón republiky", viz https://www.hkinfo.cz/files/broura_web_final.pdf). Některé zdroje však hovoří o tom, že autorem plánů byl ve skutečnosti stavitel František Černý, případně pouze pochybují o Gočárově autorství (Jakub Potůček). Všechny tyto budovy měly původně sgrafitovou fasádu se secesními prvky, jež byla doplněna vstupními dveřmi a kovovými zábradlími v témže stylu. Objekt byl od svých počátků originální také svými romantizujícími malbami na stěnách a v zrcadlech klášterní klenby přízemního vstupního vestibulu, jež zaznamenávaly nejen pohledy na Hradec Králové, nýbrž také různá přírodní zákoutí z jeho okolí, přičemž vše bylo upraveno podle fantazie jejich autora. Na klenbě se navíc dochovaly 3 menší obdélná pole se štukovým rámováním a malbou vlašťovek na modrém pozadí.

Ve výčtu zkolaudovaných domů v zápise městské pamětní knihy za rok 1905 však chybí, a tak ke kolaudaci muselo dojít až o rok později, nejspíše právě kvůli změnám v původním projektu (20. března 1905 byla městskou radou schválena žádost o změnu fasády) a své mohla přinést také vichřice z 31. prosince 1904 na 1. ledna 1905, která způsobila po městě řadu škod. Rozpory se objevují i kolem prvního vlastníka domu, protože někteří autoři uvádějí, že si ho postavil zednický mistr František Černý sám pro sebe, ale objevují se též zmínky, že původně měl vzniknout pro černilovského kupce Karla Růžičku, ale pravděpodobnější je první možnost, což podporuje i zápis z mimořádné schůze městského zastupitelstva z 23. září 1904, kdy byla Františku Černému schválena stavba domu s tou podmínkou, že do 3 let zaveze vlastním nákladem jižní část ulice podél této parcely. 3. července 1905 mu bylo městskou radou zakázáno zřízení mozaikového chodníku před jeho novostavbou. V té době byl již do domu zaveden vodovod. Samo zřízení chodníku u jeho domu mu bylo schváleno městskou radou až 25. června 1906. Z tehdejších zápisů také zjistíme, že původně byl objekt pouze o 1 poschodí. Teprve 23. března 1909 bylo městskou radou vyhověno staviteli Černému, aby mohl objekt zvýšit o 1 poschodí, jehož obývání mu městská rada povolila 15. listopadu 1909 téhož roku. Spolu s ním takto změnil i svůj dosavadní dům čp. 350.

V roce 1911 v domě, jenž náležel Františku a Kateřině Černým, žili: soukromnice Marie Barešová, kočí Antonín Bartoš, studující reálky Josef Brosche, vdova po řediteli výp. úřadů c. k. krajského soudu ve výslužbě Anna Čámská, úředně oprávněný mistr zednický František Černý, soukromník Jan Černý, služka Anna Hlavová, c. k. auskultant okresního soudu JUDr. Karel Klimeš, posluhovačka Františka Komárková, švadlena Marie Komárková, služka Marie Králíková, obchodní účetní Gustav Langer, švadlena šněrovaček Olga Langrová, inženýr Středolabského komitétu při exposituře Rady zemědělské Václav Pánek, kočí Jindřich Semerák, praktikant v materiálním obchodě Karel Schamann, studující obchodní školy Anna Schamannová, hospitantka mateřského kursu v opatrovně Marie Schamannová, vdova po c. k. vrchním soudním oficiálu Marie Schamannová, učitel obecné školy chlapecké Rudolf Sixta, vdova a soukromnice Františka Sixtová, soukromnice Antonie Viktorová. Kromě toho bylo v objektu několik provozoven - krejčovská dílna Felixe Matese, krejčovský salon a šití šněrovaček Olgy Langrové, krejčovský salon Marie Komárkové, zámečnická dílna Františka Křikavy a vlastník domu Frant. Jar. Černý v něm měl umístěnou svoji stavitelskou kancelář. Ještě téhož roku byl dům prodán Antonínu Koutníkovi.

Později se dům dostal do černých kronik, protože v noci z 2. na 3. května 1913 kdosi silně bušil do přízemních oken domů čp. 379 a 407 a domovnice z čp. 379 dokázala vyskočit z okna a oné skupince vyčinit a druhého dne oznámila vše spolumajiteli domu Vojtěchu Valáškovi, co se jen stalo. Ten podal na onu veselou a alkoholem posilněnou společnost (prokuristu Františka Čámského, úředníka Záložního úvěrního ústavu Jar. Havelku a Čámského neteře Marii a Aloisii Nykysové) udání na policii. Tímto se cítil být uražen prvý obviněný, takže 19. května 1913 podal na Vojtěcha Valáška žalobu pro urážku na cti, aby byl 24. června 1913 obviněný Vojtěch Valášek zproštěn obžaloby, takže prokurista Čámský měl z ostudy ještě větší kabát. Roku 1931 náleželi mezi zdejší nájemníky: vrchní soudní oficiál Alois Čáp, učitelka Ludmila Čápová, dělník Jar. Debelka, náměstek přednosty Arnold Mareš, soukromnice Marie Matějíčková, úřednice Anna Schamanová, vdova Marie Schamanová, úřednice Jarmila Šimonová a vdova Marie Šimonová. V té době náležela budova Ladislavě Lankašové. V té době se již zde nenacházely žádné dílny nebo jiné provozy, protože vše bylo přestavěno na čistě bytové účely.

Po únoru 1948 obhospodařoval zdejší bytový fond městský bytový podnik. O objekt se dlouhá desetiletí nikdo příliš nestaral, takže se stal i jádrem krátkého fejetonu "Hradeckých novin", jež vyšly 20. ledna 1993:

"BROUK V HLAVĚ

Domy v socialistické péči nájemníků nadále vzkvétají. Alespoň mnoho z nich se v Hradci Králové tímto vřelým vztahem stále honosí. Nemálo domů podle toho vypadá.

V ulici bratří Čapků mě zaujalo č.p. 407. Tabulkou o socialistické péči se sice nehonosí, ale v jeho případě vzala veškerá péče za své jednou provždy. Pohled z ulice je alespoň skličující.

Nájemníci (majitel?) ale zůstali v jádru charakterními a dobrými lidmi. Namísto tabulky, v čí péči dům vlastně je, pověsili na barák oznámení - Pozor! Padá omítka.

Díky Bohu, všiml jsem si jí, stačil přečíst a přežít. Obávám se ale, že kdosi jiný bude mít štěstí méně. Avízo, že z domu cosi padá (zanedlouho možná i balkón) totiž nelze vzít na vědomí in memoriam...

(vf)"

Ale tento neblahý stav se neměnil ještě řadu let poté a de facto stále trvá. Nejprve došlo k výměně dřevěných oken za plastová, v roce 2012 proběhly stavební úpravy v přízemí budovy (mj. zazděny jedny z dveří na straně k čp. 379), ale na novou fasádu, kterou získalo např. sousední čp. 350, si stále ještě musí počkat a vzhledem k současným finančním nárokům se jí v dohledné době asi nedočká. Dnes je majitelem domu Miloslav Hofman z Hradce Králové a další informace o něm lze nalézt na tomto webovém odkazu: https://kam.hradcekralove.cz/objekt/105-cinzovni-dum-f-j-cerneho-ii.