Dům čp. 13 na Malém náměstí v Hradci Králové

I v těchto místech bývala původně gotická zástavba. Památkou na ni jsou dvoupatrové sklepy a části kleneb. Ve 2. polovině 16. století došlo k jeho renesanční přestavbě (z této doby pocházejí zbytky 2 kamenných portálů v přízemí) a v 1. polovině 19. století byl upraven do klasicistní podoby, aby byl v roce 1880 opětovně přestavěn, takže navždy zmizelo jeho podloubí součást tzv. Máselné podsíně, která šla celou domovní frontou až k lékárně "U Zlatého lva" a končila u domu "U Zlatého beránka".

Roku 1790 byl majitelem domu Václav Kohout, který ho v roce 1826 prodal mydláři Josefu Špulákovi. 7. září 1835 vypukl v objektu požár, který postupně zachvátil domy čp. 11, 12, 14, 21 a 22. V hašení pomáhali vojáci královéhradecké posádky, kteří strhli střechy domů od čp. 22 až k domu čp. 26, čímž bylo zabráněno rozšíření požáru do větších rozměrů. Právě po tomto požáru byly tyto domy přestavěny do klasicistní podoby. V roce 1846 byl majitelem Josef Kohout a po jeho smrti vdova, a to až do roku 1867.

O tom, že dům náležel rodině Kohoutů, hovoří i Jiří Vladimír Tolman ve své knize "Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové": "Dům čp. 13, nyní Pardubská pivnice, patřil Kohoutům, z kteréžto rodiny byl setník 18. pluku Kohout, náramný fešák a švihák. Sestra jeho byla paní Patschová, choť inspektora dráhy, dcery se vdaly, starší za poštovního úředníka Skřivánka, druhá Mína, kráska, chodila se synem místodržitelského rady, Jiřím Šoltou. Sestra pí Patschové byla Pilnáčková, vdova po zámečníku. V domě tomto sídlila Živnostensko-čtenářská jednota, než se přestěhovala do bývalého divadelního domu "u Zlatého orla" vedle radnice, po ní v těchže místnostech povstala zbytečně snad založená, vždy silně živořící Řemeslnická Beseda, jež později s Jednotou splynula. Bydlíval zde též krajský inž. Fischer, jehož krásná choť byla obletována četnými adoratery. V krámě byl obchod Voitův, závod galanterní, po něm zde byl kupec Vincenc Rind, otec holiče, později přesídlivší na podsíň na Malé náměstí. V krámě obchodoval cukrář Vachek, známý z pojišťovací aféry drogisty Dixe, pojišťujícího zdravé za polomrtvé osoby, od zakoupení domu tohoto řezníkem Kleinerem je zde uzenářství. V zadním traktu domu bydlela po smrti již zmíněného krejčího Redla jeho vdova s dcerami, pozdější pí Nekovaříkovou, Areltovou a Russovou, dále bydlel tu švec a ponocný Schnitr, známý svým krakonošským vousem, u nějž se obuvnictví vyučil Karel Mašta, zvaný "sumec", nyní zaměstnaný na obecní váze. Mašta jest jedním z nejstarších sokolů, jenž se pilně súčastní v kroji všech sletů a zájezdů."

Ve výše zmíněné citaci je uvedena Zdenka Patschová, jež zdědila čp. 13 v roce 1894. Ta prodala dům R. Špalkové, která jej prodala 1. května 1910 Františku Xaveru Skřivánkovi, c. k. oficiálovi z Prahy, který za něj zaplatil odhadní cenu ve výši 59 000 K. V přízemí domu býval od nepaměti krám, v němž se obchodníci často střídali. Po zakoupení domu O. Kleinerem zde byla vybudována výrobna uzenářského zboží, z níž byla později upravena „Lidová jídelna“ a z ní Pardubická pivnice, jejímž nájemcem byl Alois Přibyl.

Za zvláštní zmínku stojí osoba výše zmíněného Karla Mašty, o němž píše Dr. Václav Řezníček ve svých "Královéhradeckých vzpomínkách" toto:

"Když se na podsíni a na náměstí před domem smutku nejvíce obecenstva kupilo a hemžilo, vynořila se z davu komická figurka. Malý mužík ve dlouhém umazaném burnuse, s nepokrytou, jako koleno holou hlavou, ve tváři zarostlý nepořádným plnovousem, z něhož jako z roští vyčníval dlouhý, pitím kořalky zamodralý nos. Mužík ten několikráte se zastavil, pokaždé potom jakoby poskočil, zdvihl ukazováček pravé ruky, pohodil hlavou a náhle vyjekl na doprovázející ho nezbednou mládež: "brr ňaf!"

Když to provedl, poklekl na náměstí na dlažbu, pokřižoval se a jal se nahlas modliti "otčenáš", ze kteréžto pobožnosti, která v této chvíli působila ovšem jen pohoršení, vytrhl ho pan revisor Volák, jenž ho svou španělkou ihned k povstání přinutil a hnal ho pryč na Janské náměstí.

Byl to hradecký typ Mašta, který, dověděv se o smrti rady Klaudyho, přišel se za něho modliti. To bývalo totiž jeho obyčejem, hlavně při pohřbech v Hradci, že se dostavil před dům smutku a třebas do bláta nebo do sněhu na náměstí nebo na ulici klekl, hlasitě se modle a potom šel ve shromážděném obecenstvu, jak se říkávalo, "vybírati na pana Fraenkla". Žebral totiž krejcárky, jež ihned potom kalupem, drže je v hrsti, běžel na Janské náměstí do Fraenklovy kořalny propiti.

Mašta byl prý blázen, ale spíše dělal dojem lenocha a pijana, který jsa kořalkou napařen, tropil po městě výtržnosti, s povykem honě doprovázející ho mládež, jež na něho pokřikovala "Mašta puj"!

Své obvyklé "brr ňaf" vybafl na každého, kdo na něm zrakem svým utkvěl a pak škemral na uleknutém o krejcárek.

Kdekoliv a kdykoliv se něco v Hradci dělo, Mašta se pokaždé ke všemu nachomejtl a prováděl komedie s chlapci a menšími studenty, kteří v jeho škádlení nacházeli zvláštní oblibu, jež patřívala mezi královéhradecké dětské nemoce."

V roce 1911, kdy byla nemovitost rozdělena mezi několik vlastníků (Kamila Skřivánková 2/5, MUDr. Jaromír Kohout 1/25, Božena Landtnerová 1/25, Josef Kohout 1/25, potomci po zemřelém Otokaru Kohoutovi 1/25, Marie Boukalová 1/25, Josef Patsch 1/5, Růžena Špačková 1/5), zde bydleli nebo měli svoji živnost: obuvník Josef Beckrt, studující reálky Otokar Bejkovský, studující reálky Vilém Bejkovský, vdova po obchodníkovi a majitelka střížního obchodu Eleonora Bejkovská, kuchařka Anna Bekerová, obchodní příručí Viktor Bříza, služka Antonie Cittová, obchodní příručí Josef Čepek, lakýrnický pomocník Václav Čichovský, žákyně obchodní školy Růžena Dolanská, soukromník Moric Edelstein, klempířský pomocník Jan Hejkrlík, cukrářský pomocník František Hofmann, pozlacovačský pomocník Adolf Horák, žákyně obchodní školy Marie Horáková, posluhovačka Marie Horká, obchodní příručí Rudolf Choustka, cukrář a pernikář Jan Kokrda, kloboučnický pomocník Antonín Kolhofer, studující reálky Václav Kopic, c. k. dozorce vězňů Antonín Krejčí, studující dívčího lycea Marie Krušinová, manipulantka v obchodě Helena Lavičková, služka Marie Luňáčková, učeň v obchodě Václav Macháček, cukrářský pomocník Vilém Máka, zedník Josef Merkl, zámečnický pomocník Jaroslav Němec, hostinský Alois Přibyl, typograf Karel Schönpflug, služka Kateřina Součková, učeň v obchodě Jan Strnad, dělník Josef Strouhal, švadlena Filomena Šimková, posluhovačka a švadlena Anna Šmídová, šička Růžena Šmídová, zámečnický učeň Josef Šmidt, řezník Jindřich Šolc a řezbářský pomocník Karel Tošovský. Kromě toho se v domě nacházel sekretariát národně sociální strany. Ještě téhož roku se stala majitelkou domu Arnoštka Kleinerová. O 20 let později v domě bydleli nebo podnikali: obchodvedoucí Zdena Derechová, řezník Otakar Kleiner, majitelka hostince "U Kleinerů" i domu Arnoštka Kleinerová, polír Antonín Krahulec, řezník Adolf Lukášek, kuchařka Františka Nováková, soukromnice Antonie Pomezná, holič a kadeřník Josef Štolovský, materialista Vojtěch Švec a řezník Josef Vošoust.

Roku 1939 byla ve dvoře postavena prádelna. Manželé Kleinerovi se stali oběťmi šoa, protože v prosinci 1942 byli deportováni do terezínského ghetta a v lednu následujícího roku do Osvětimi, kde skončili v plynových komorách. Jejich jména můžeme vidět na památníku obětem holocaustu na pouchovském židovském hřbitově. V roce 1951 bylo provedeno restituční řízení u majetku Vojtěcha Kleinera a spol. Tehdy se tu již nevyskytoval hostinec, nýbrž závodní vyvařovna s jídelnou a skladem a byla v prozatímní správě Sdružení komunálních podniků. Roku 1957 byl zbourán nádvorní domek a o 3 roky později byla v přední části domu upravena mlékárenská prodejna. 14. ledna 1964 bylo čp. 13 zapsáno do státního seznamu kulturních památek. V roce 1969 byl objekt spravován Bytovým podnikem Hradec Králové. Roku 1975 byla nařízena oprava přední fasády, při níž byla nalezena renesanční ostění. V 80. letech 20. století došlo ke generální rekonstrukci čp. 13 a v jeho přízemí vznikly reprezentační prostory n. p. Stavby silnic a železnic. V současné době jsou vlastníky domu Ing. arch. Iva Tušlová a Petra Tušlová a v přízemí se nachází pobočka Vojenské zdravotní pojišťovny. Více informací o objektu lze dohledat na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/mestsky-dum-963422.