Cejpův palác v Hradci Králové

Tento valeně sklenutý dvoupatrový měšťanský palácový dům se sedlovou střechou, s dvorním objektem a vjezdovou bránou z Dlouhé ulice se starým čp. 136 je z roku 1571 a postaven byl Václavem Cejpem v renesančním slohu a až počátkem 19. století bylo klasicistně upraveno jeho průčelí, nejspíše v roce 1818, z něhož pochází vjezdový klasicistní portál.

V tomto právovárečném domě, vybudovaném na původním gotickém objektu, jehož půdorys dodnes dodržuje, bydlel také významný královéhradecký primas Martin Cejp z Peclinovce, od čehož se někdy nazývá jako palác Martina Cejpa z Peclinovce. V roce 1668 měli dům v držení dědicové Jan, Jiří a Samuel Cejpové z Peclinovce a s nimi též sestry Dorota Kameníková a Ludmila Františková-Stříbrná. Z jedné strany tehdy sousedil s lázněmi Doroty Weberové a z druhé strany s domem Kateřiny Tychlerové. Do této doby se nazýval jako Cejpovský. Už 28. srpna 1668 však dům za 2 000 zlatých koupil podkomoří ovdovělé císařovny, podkomoří královských věnných měst Johan Coenens z Coenensu (spolu s pivovarskou částí čp. 128, památkáři udávají, že se tak stalo již v předchozím roce). Roku 1672 držel čp. 127 jeho stejnojmenný syn. V roce 1711 ho odkoupil smiřický purkrabí Tomáš Braun spolu s manželkou Marií Magdalenou, tehdy psanou jako Marií Majdalénou. Roku 1737 byl dům nazýván Kočovským a v květnu 1737 ho zakoupila Kurthusia Valtická. V roce 1740 náležel dům Anně Cejpové a ta ho roku 1744 prodala Inocenci Švendovi. V letech 1747 a 1762 objekt vyhořel. V roce 1763 byli vlastníky této nemovitosti František a Klára Švendovi, ale roku 1764 ji prodali Janu a Františce Křížovým (Zdeněk Doubek s Ing. Helenou Rezkovou uvádějí, že se tak mělo stát až v roce 1784).

Ti dům roku 1792 prodali městu za 5 500 zlatých a 12 dukátů pro krajský úřad, který byl do té doby v Hořiněvsi. Vedle něj v domě nakonec sídlily ještě cejchovní úřad, okresní hejtmanství a soud. V roce 1870 byl do tohoto domu přeložen z čp. 33 Učitelský ústav, a to ještě předtím, než se přestěhoval do vlastní budovy. Roku 1869 zde byla zřízena jednotřídní vyšší dívčí škola (měšťanská), která se v roce 1872 přestěhovala do domu čp. 230 v Zieglerově ulici. V letech 1899-1900 proběhla adaptace nemovitosti. Koncem roku 1904 byla vyzvána městská technická kancelář, aby podala návrh na úpravu místností 1. poschodí pro obecnou kuchyň. V témže roce byla sepsána smlouva o pronájmu místností v čp. 127 c. k. cejchovnímu úřadu, počínajícím 15. lednem 1904. Ta byla o rok později doplněna o podmínku, že tyto místnosti budou pronajaty úřadu na šestileté období s půlroční výpovědní lhůtou v případě přestavby tohoto domu. 10. června 1906 se zde uskutečnilo veřejné cvičení místního SDH. Tehdy jeho členové provedli požární útok levým i pravým křídlem, hájili sousední domy a lokalizovali hořící budovu, do níž posléze vnikli a zachránili zde bydlící smýkací plachtou. Zároveň využili posunovací žebřík a při vnitřním hašení nové ochranné kukly. Veškeré výlohy s tímto cvičením byly uhrazeny z hasičského fondu. Nesmíme opomenout rovněž to, že tady bydlel i František Žaloudek, v letech 1894-1907 městský strážník, později spolupracovník městského tajemníka Ludvíka Domečky, laborant a kustod zdejšího muzea, archeologický terénní technik a tvůrce modelu města, na němž pracoval v letech 1908-1916. Právě v roce 1908 bylo přízemí po bývalé tržnici řemeslných výrobků upraveno pro sbírky městského průmyslového muzea, předtím tu byla krátce jeho čítárna.

Výše zmíněné dosvědčuje také to, co o domě napsal Jiří Vladimír Tolman ve svém díle "Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové": "Dům 127 jest obecní. Zde bývalo okresní hejtmanství, cejchovní úřad, bydlíval zde úřední sluha Cernstein, bubeník Janko, ohlašující bubnem veřejné úřední vyhlášky. V úřední kanceláři byl raněn mrtvicí Jiří Dr. Eiselt. Když profesor gymnasia, poslanec za naší volební skupinu a deklarant Kristian Stefan byl ze státní služby co osoba vládě zjevně nepohodlná suspendován, z liché pohnutky, že včas nesložil předepsaných zkoušek, zřídila obec vyšší dívčí školu po příkladu pražské ve Vodičkově ulici a tutéž zde umístila po přestěhování hejtmanství okresního na dnešní místo. Stefan jmenován z vděčnosti městem ředitelem a byl vskutku organisátorem mladého ústavu. Byl to ušlechtilý, vzorně pracovitý muž, spisovatel, plamenný řečník a politik, jeden z pořadatelů zakázaného tábora na Chlumu r. 1868 Plecháčem, V. F. Červeným, J. A. Komárkem, JUC. Lorencem proti Giskrovi. Stefan spoluzakládal a byl prvým jednatelem Živnostensko-čtenářské jednoty, spoluzakládal Záložnu, překládal ze španělštiny a pro své vlastenecké cítění a pedagogickou vzornou činnost byl velice oblíben. Vyšší dívčí škola, později přeměněna v měšť. dívčí, na níž po jeho smrti řediteloval J. Kulíř, známý pomolog, v nové pak budově v Pospíšilově třídě Boh. Ryba. Profesory, jak se tehda učitelům této školy říkalo, byli Jos. Krejčí, známý kartograf, později ředitel měšťanské školy v Rychnově nad Kněžnou, Fischer, Kulíř, Šeda. V dolením traktu byla prvá svépomocná živnostenská akce, tržnice, jež však pro nevraživost členů, hlavně konkurentů, asi za dva roky vzala za své. Zakládali ji Jarka Hájek, Halounek, Vlačiha, Hradecký, Knypl a jiní. Měl zde později krám klempíř Hlávka, po něm Vinduška. Ve dvoře míval dílnu čalouník Kreischer, bydlel zde laborant musea, původně policajt Žaloudek, jenž se nemálo o obec zasloužil četnými fotografiemi, hlavně pak modelem Hradce, kde všechny domy přesně jsou na miniatuře vyznačeny co do velikosti, výšky i objemu. Týž se oženil s dcerou lampáře Rozvařila."

Podle tehdy hojně vydávaných městských adresářů můžeme dohledat, kdo tu žil nebo měl svoji provozovnu. V roce 1911 jimi byli: vdova po policejním strážníkovi Aloisie Andrová, studující obchodní školy Ludmila Capoušková, studující obchodní akademie František Cibuš, úředník Záložního úvěrního ústavu Josef Dyntera, studující obchodní akademie Josef Faltejsek, studující obchodní akademie Václav Hubatý, úředník Záložního úvěrního ústavu Josef Hudský, studující obchodní akademie Antonín Láska, studující c. k. průmyslové školy a posléze stavitelský praktikant Josef Majer, elektromontér Rudolf Majer, vdova po policejním strážníku a stravovatelka Aloisie Majerová, švadlena Marie Majerová, studující obchodní akademie Jiří Němec, studující obchodní akademie Miroslav Pácalt, městský policejní strážník Karel Pecold, studující c. k. reálky Karel Pecold, studující obchodní akademie Emil Provazník, studující obchodní akademie Adolf Seidl, studující c. k. odborné školy zámečnické Vilém Skořepa, studující c. k. reálky František Špalek, studující obchodní akademie Josef Špetla, studující obchodní školy Anna Turnovská a již zmíněný muzejní laborant František Žaloudek. Dále měl v objektu svou dílnu instalatér František Hlávka a kanceláře C. k. cejchovní úřad v Hradci Králové, jenž tehdy úřadoval pouze v pátek a v sobotu. Jeho přednostou byl Jan Šukal, c. k. listovní ve výslužbě a cejchmistrem František Melichar. Stejně bohaté a různorodé bylo osazenstvo domu o 20 let později: stravovatelka Aloisie Andrová, obchodní příručí Josef Kolátor, dělnice Marie Kudrnová, stravovatelka Aloisie Majerová, švadlena Marie Majerová, úředník Karel Pecold, vdova Anna Pecoldová a kustod František Žaloudek.

Roku 1936 byly do přízemí po cejchovním úřadu umístěny učňovské školy, aby o 2 roky později proběhla adaptace domu. V roce 1945 sem byla umístěna samostatná Učňovská škola č. 2 (obchodní a drogistická), z níž se později stalo SOU místního hospodářství. 14. ledna 1964 byl dům zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-zv-cejpuv-palac-12540390). 5. května 1965 nechalo SOU služeb odhalit ve 2. patře pamětní desku žákům školy, přičemž prostředky věnovalo Sdružení rodičů a přátel školy. Text na ní zní: „ČEST JEJICH PAMÁTCE! FRANTIŠEK LÁN UMUČEN V DACHAU 4. ÚNORA 1943, MIROSLAV NĚMEC POPRAVEN V DRÁŽĎANECH 4. BŘEZNA 1944, KVĚTA ČEJKOVÁ ZASTŘELENA V HOŘICÍCH 6. KVĚTNA 1945, LADISLAV KUBÍN ZÁKEŘNĚ ZASTŘELEN 10. ČERVNA 1945.“ Střední škola služeb, obchodu a gastronomie přestala objekt, náležející do majetku Královéhradeckého kraje, zásadně užívat v roce 2020 a o 6 let později se město rozhodlo, že když objekt nemá využití, tak se ho zbaví prodejem (viz https://hradecky.denik.cz/zpravy_region/hradec-kralove-chce-prodat-renesancni-cejpuv-palac-20260603.html).