Tento objekt pochází z roku 1686 a vztyčen byl podle lidové tradice na památku osvobození Budína od Turků. Nachází se na rozcestí proti bývalým zeměbraneckým kasárnám v Palackého ulici, i když třeba v I. vojenském mapování nalézt nejdou, alespoň na tomto místě (viz
https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/12862/?view=-53.85686658278138,65.78068409333868,7), takže musíme uvažovat, že se tady tato Boží muka původně nenalézala, ale byla sem přenesena počátkem 19. století, neboť v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 ve svém současném umístění již jsou (viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA169018400).
Na základovém stupni je sokl s reliéfy sv. Jana Křtitele, Jana Nepomuckého a sv. Floriána a nápis: „RE.A.1794|L. P. 1686|SLIB . MV|G . VICONA|WAM . V|ROKV . V KTEREM|KRZEST|ANE TVR|CVM . BVD|IN. BRAL|I . SNACL|ADEM|P . C . S|S . A . B . S|RE . A . 1859.“ Nahoře je štíhlý vysoký sloup válcového tvaru dole s patkou, nahoře s pseudokorintskou hlavicí. Zcela nahoře samotná Boží muka (hranol, který přechází v jehlan s koulí a dvojitým křížem) s postranními reliéfy Ecce homo, P. Marie, sv. Josefa a sv. Šebestiána. Na podstavci je navíc vyryt text: „OBNOVENO 1890.“
Za napoleonských válek se u těchto Božích muk zastavili ruští vojáci, kteří si tu nejen odpočinuli, ale též sloužili mši, což dosvědčuje úryvek z „Knihy o Jaroměři“ od Jana Stanislava Polického z roku 1912:
„Ve válkách napoleonských to bylo. Dne 16. června r. 1813, z Pruska, z ležení svého vojska přijel car přes Náchod na Opočno, nazítří přibyl tam ministr Metternich, který, pozdržev se jenom den, odjel do Jičína k císaři Františkovi. Všichni tři zajeli pak do Ratibořic, kam přibyl i pruský král a zde, jsouce hosty vévody Kurlandského, smluvili „svatou allianci“ na obranu mocností proti Napoleonovi, jehož hvězda po strašné porážce v Rusku znovu začala zářit.
V Jaroměři a v celé krajině na cizí vojska ostatně již dost a dost uvyklé nastal zvýšený ruch a život. Byly to nejvíce pluky ruské, které táhly městem. Na konci města, na předměstí svatojakubském, u Božích muk, za Johnovými, slavili své letnice mší slouženou v ritu pravoslavném, kterážto událost přilákala diváky z celého okolí.“
27. června 1866 se zde zase sešlo na 300 občanů, kteří se odtud dívali na bitvu u Václavic a na kolony vozů s na bojiště mířícími vojáky a opačným směrem se zraněnými. Všichni se rozutekli, když zjistili, že rakouské vojsko ustupuje od Vysokova. Mnozí vzali nohy na ramena a došli až do Pardubic a k Heřmanovu Městci. Po prohrané bitvě na Chlumu se však začali vracet postupně zpět.
O 3 roky později byla Boží muka poražena vichřicí a dlouhá léta ležela rozbitá, zčásti před plotem zahrádky, částečně na dvoře před hostincem "U Johnů" (původně "Na poli Johna"). Na jejich místě byl pak vztyčen litinový kříž na pískovcovém soklu, a to na popud jaroměřského děkana Msgre. Jana Kulhavého, jenž k tomuto účelu vyhlásil sbírku. U příležitosti sňatku korunního prince Rudolfa pak byly u tohoto kříže, zaznamenaného v reambulaci stabilního katastru z roku 1877 (viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_2486_4), vysazeny lípy.
K obnově Božích muk došlo až v roce 1890, když většina městského zastupitelstva schválila návrh svého kolegy Františka Polického, který chtěl navrátit tento objekt na své místo. Kříž byl pak přenesen ke křižovatce cest k Hořenicím a k Heřmanicím, kde do té doby stával pouze dřevěný krucifix. Znovu byla opravena roku 1908, aby bylo později uvažováno o jejich odstranění z tohoto místa a maximálně k uložení do depozitáře. 28. února 1964 však byla zapsána do státního seznamu kulturních památek (viz
https://pamatkovykatalog.cz/bozi-muka-2314369), aby byla později v takovém stavu, že opětovně potřebovala různé opravy a renovace, protože ji několikrát poškodili vandalové a také její okolí bylo znešvařeno různými způsoby, např. dlouhodobým uskladněním stavebního materiálu, jak v roce 1988 napsal Jindřich Roubíček. Na opravu došlo až v následujícím desetiletí, ale vzhledem k jejich stavu to již není ani pomalu možné, aby vypadala jako nová, zub času za ta léta existence vykonal totiž své.