Bělá pod Pradědem – Domašov – Mariin pramen

Historie poutního místa pod svahem Jeřábu není obzvláště dlouhá. Letopočet 1879 napovídá, že místo vzniklo spíš jako lokální reakce na relativně čerstvé zjevení Panny Marie ve francouzských Lurdech. Jak známo, v roce 1858 se měla v městečku v podhůří Pyrenejí Bernadettě Soubirusové několikrát zjevit Bohorodička. Na faktu pramene „zázračné“ vody pak vyrostla poutní bazilika a k tomu se připojily i lázně.

Popularita Lurd brzy přesáhla do ciziny, takže se kult Lurdské Panny Marie brzy objevil i v našich končinách. A právě v horách nebo v podhůří se kult šířil o to více, prostě i v horách musí být zázračná voda.

Obyvatelé nedalekého Domašova (dnes součást spojené Bělé pod Pradědem) si našli tu svoji studánku právě pod Jeřábem. Původně byl na kamenné zdi umístěn obraz Matky Boží. K prameni se pořádaly malé poutě většinou lokálního významu. My ateisté můžeme tak trošku říci, že si lidi po obědě vyrazili na piknik v lese.

Poutní místo je tvořeno plošinou se opěrnou zdí, z které prýští voda zázračného pramene. Nižší zídka je u kamenné stavby umělé jeskyňky se sochou Panny Marie. Ta zde přibyla v roce 1938 a je dílem Paula Stadlera.

Díky poloze na úpatí hor je mariánský pramen vcelku snadno dostupný (žlutá TZ od Drátovny) a je možno spekulovat nad tím, že si vlastně věřící z jesenické strany hor tak trošku ušetřili náročný výstup na druhou stranu hor. Na mysli mám samozřejmě Vřesovou studánku pod nedalekou Červenou horou. Ta byla v té době samozřejmě zavedeným poutním místem vybaveným kostelíkem i chatou. Na Vřesovku to měli přeci jen obyvatelé severní strany hor poněkud dál.

Poutní místa v lesním prostředí mají svůj půvab a přestože minulý režim příliš pobožnostem neholdoval, některá taková místa se dochovala a dnes opět slouží svému účelu.

Místo k modlitbám je upraveno jako plošina s lavičkami, před výklenkem se sochou Panny Marie je vyveden z kamene oltářní stůl, kde kněz provádí obřady s kultem spojené.