Bršť

V kontextu okolí vlastně nevýznamný kopec, spíše návrší. Nicméně i díky faktu, že je většina kopce zbavena lesního porostu, poskytuje pár zajímavých výhledů „zdola“ na blízké i relativně vzdálenější okolí. To blízké okolí představují hlavně blízké vrcholy západní části Hrubého Jeseníku, tedy Keprnické klenby.

Přímo nad blízkými Filipovicemi tak přitahuje zrak výrazně k severu vystrčený Točník (1143 m), další výraznou dominantou je Keprník. K němu na vrchol ale nedohlédneme, protože jeho odlesněný vrchol je poněkud zakryt severovýchodním předvrcholem Žalostný (1351 m).

Z dalších zajímavých vrcholů nesmíme zapomenout na Šerák (rovněž 1351 m). z toho vidíme spíše část, ale jak po kolemjdoucí polní cestě postupujeme dál od Brště, není problém objevit Jiřího chatu.

Pozorovatele jistě zaujme lavinový svah a skoro alpínsky bezlesý vrchol Červené hory. Malý remízek brání ve výhledu na východnější části Hrubého Jeseníku, tedy Pradědskou klenbu (poutník by musel lesík obejít).

Pokračujeme-li dál k severu, otevírá se výhled na krásné údolí řeky Bělé, na východě sem padají svahy Medvědí hornatiny, severně se táhne hřbet Zlatohorské vrchoviny od Zlatého Chlumu, přes Bílé kameny, který se táhne dál k Rejvízu.

A poněkud více na severozápad se pro změnu zvedají vrchy Sokolského hřbetu, tedy části hor Rychlebských. Zhruba nejvyšší viditelný bod tohoto masivu je Studniční vrch (992 m) v jehož svahu můžeme objevit budovy lázní na Gräfenberku. Poněkud osaměl působí vrch Křemenáč (735 m), který je posledním vyšším kopcem této částí Rychleb.

Přes Bršť sice nevede žádní značená turistická cesta, ale je vcelku snadno dostupný polní cestou mezi Domašovam (od hotelu Běla) k Filipovicím. A protože od Filipovic je vzdálený sotva půl kilometr, může to být i námět na krátkou vycházku pro návštěvníky této rekreační části spojené obce Bělá pod Pradědem.
Poněkud zarážející je název kopce. Většina odkazů poukazuje na invazivní rostlinu bolševník, který jak známo je u nás nepůvodní a dokonce nežádoucí. Ve starší měpě můžeme najít německý název Bartschhüschel, což by mohla být nějaká odvozenina od holení či vousů. Ale pokud bychom se přidrželi i o slovanském původů názvu, došli bychom pro starodávný výraz pro hořkost (vrsk), a odvozenými výrazy k pololskému barszcz a ruskému boršč.