Bašnice

Ohledně původu názvu této vsi je třeba otevřít dílo prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A-H", v němž nalezneme následující vysvětlení:

"Bašnice (lid. v Bašnicích, z Bašnic, bašenskej), ves 4 km jjz. od Hořic: 1318 Petr de Bassnyewssy, RT. I, 41; 1396 Johanni dicto Kule de Bassnicz, AČ. 35/2 č. 1 d; 1437 de Bassnicz, RT. II, 186; 1499 z Bašnic, t. 508; 1521 děd. své v Bassniczich, vsi Bassnicz (gen.) - od Václava vzika (!) z Bassnicze - v Bassniczy a v Sukoradie, DZ. 84 D 18; 1542 prodal jest statek svůj a zboží Bassniczkee, tvrz pustou Bassnicze, DZ. 41 J 2; 1654 ves Bassnicze, BR. 11/65.

Původně se tato ves jmenovala Bašněves. Toto složené jméno mělo v prvním členu přivlastňovací adj. utvořené příponou -ja z os. jm. *Bašna (asi z *Bachьna; základní os. jm. Bach je vysvětleno u jm. Bášť, srov. příjmení v Praze Hoch a Hošna, v. Adr.). Obecné subst. ves se kladlo často před jm. Bašněves a proto jeho člen -ves cítěn jako zbytečný. I bylo podle četných MJ. na -ice utvořeno ze základního OJ. nové jm. Bašnice v plur. i sing."

Na místě této vsi se původně nacházely 2 poplužní dvory (Krtinovský a Duchoňovský) a při jednom z nich tvrz, která byla poprvé zmíněna v roce 1318. Zdejší osídlení je však mnohem staršího původu, čehož důkazem je 8-10 hliněných slovanských mohyl z 9. století s keramickými střepy, jež byly objeveny roku 1889 v Bašnickém lese, a zbytky popelnic a nádob z období kultury nálevkovitých pohárů. Původně byla ves nazývána jako Bašněves (podle osobního jména Bašna), později dokonce jako Bažnice (podle místních bažin a velkých rybníků). V roce 1412 Mikeš z Rýzmburka, sídlící v Studňanech, a Jarek z Robous a jiní z Robous založili kaplanství v Robousích, jehož nadání činilo 8 kop úroku z Bašnice, Robous a Úbislavic. Ve 14. století byla Bašnice zvláštním statkem, jenž náležel pánům z Bašnic, k nimž náležel roku 1415 připomínaný Uzík z Bašnic, který náležel k odpůrcům krále Zikmunda Lucemburského. Po jeho smrti se o tvrz, dvůr a ves rozdělili stejným dílem jeho synové Václav a Merkvart. Ti navíc vlastnili rovněž polovinu kmetcího dvora v Sukoradech a podacího kostelního v Milovicích. Oba tyto díly skoupil v roce 1499 Jan Krupý z Probluze, jenž k nim připojil bříšťanské zboží, jakož i vsi Petrovičky, Sukorady, Konice a Pšánky. To vše prodal roku 1521 Vojtěchovi z Pernštejna na Pardubicích za 6 000 kop českých grošů. Zmíněná šestice vesnic byla poté připojena na nějaký čas ke chlumeckému panství. Kvůli jejich odlehlosti byly tyto vsi v roce 1542 prodány Janem z Pernštejna Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic, a to za 5 000 kop českých grošů, čímž byly spojeny s hořickým panstvím. Tehdy již byla zdejší tvrz popisována jako pustá. Počátkem 17. století tu žilo 5 sedláků, 3 chalupníci a 4 zahradníci. Roku 1628 byla v čp. 6 výsadní krčma. Někdejší Bašnický dvůr byl v roce 1778 emfyteutizován. Díky raabizaci tak k dosavadním 24 selským usedlostem přibylo 17 nových gruntů, zvaných familiemi, se 600 měřicemi půdy. Vznikla tak čp. 1, 2, 30-44. Roku 1795 se činí zmínka o 3 kolovratech v pozůstalosti po sedlákovi V. Dubovi, což potvrzuje, že zdejší obyvatelé se vedle zemědělství živili tkalcovstvím. V roce 1807 byl na jih od vsi vystavěn na vysušeném rybníku poplužní dvůr „Hluboký“, jehož pozemky byly později většinou pronajaty a budova zanikla. V letech 1818-1860 obec několikrát vyhořela, a tak získala novou tvářnost v podobě kamenných budov namísto původních roubených. Roku 1830 byla ve vsi stanice státního hřebčince a o 13 let později zde bylo 45 domů a 324 obyvatel.

V roce 1849 se stala Bašnice samostatnou politickou obcí. Roku 1861 byl jmenován čestným občanem historik František Palacký. O 5 let později projela obcí část pruské jízdy, jinak se v obci tehdy nebojovalo, i když od 1. července 1866 zde probíhala linie postavení vojáků prince Bedřicha Karla. V roce 1872 byl postaven rolnický cukrovar (1871 1883 Hořická společná rolnická cukrovárna u Dobré Vody, 1883-1901 Cukrovar v Bašnicích Müller a spol., 1901-1947 Česká společnost pro průmysl cukerní, cukrovar v Bašnicích). O rok později se hrálo první ochotnické divadlo. Roku 1885 bylo ustaveno vodní družstvo. 11. května 1888 vyhořel kus panského lesa. V roce 1890 měla obec rozlohu 7,19 km2, 68 domů a 458 obyvatel, a to spolu se samotami Bystrý Mlýn a Zvinovská. O 7 let později byly schváleny c. k. místodržitelstvím stanovy Hospodářsko čtenářského spolku „Čech“. 31. července 1902 zasáhlo obec velké krupobití, jež zničilo většinu úrody na polích. 14. dubna 1903 došlo k vloupání do cukrovaru. Roku 1907 byla ustavena místní záložna. V roce 1911 vznikl SDH. 23. dubna 1912 bylo ve schůzi českého odboru zemské školní rady povoleno zřízení bašnické obecné školy a okresní školní rada v Nové Pace schválila místo k její stavbě. Roku 1913 byla vybudována jednotřídní obecná škola (do té doby byla Bašnice přiškolena do Milovic) a o rok později vzniklo Hospodářské družstvo pro vzájemné pojišťování dobytka. V roce 1914 byla obec i s nádražím Dolní Dobrá Voda-Bašnice přičleněna k nově vzniklému poštovnímu úřadu v Dolní Dobré Vodě. Z 1. světové války se nevrátilo 11 zdejších mužů.

V roce 1920 byla založena TJ Sokol, jež o 2 roky později ustavila dramatický odbor. Roku 1921 vystoupila celá obec až na 10 obyvatel z římskokatolické církve a v roce 1922 odstranila sochu sv. Jana Nepomuckého. Roku 1924 došlo k elektrifikaci obce a přestavbě cukrovaru. V roce 1928 došlo k výstavbě sokolovny, v níž byla následně umístěna kampelička a školní tělocvična. Za německé okupace nesla obec pojmenování Baschnitz. Roku 1947 nalezli dělníci při adaptačních pracích v bývalé sušárně čekanky zlaté a stříbrné rakousko-uherské koruny, jež si zde uschoval její majitel. V roce 1949 byl založen přípravný výbor JZD, jež bylo ustaveno podle usnesení Okresního národního výboru v Hořicích ze 7. srpna 1952 přetvořením Družstva pro rozvod elektřiny a mechanizaci zemědělství v Bašnicích. V roce 1960 byl dokončen nový družstevní kravín a o rok později byla zahájena výstavba čtveřice bytových jednotek pro zaměstnance JZD. Roku 1963 byla zrušena místní škola. 29. července 1964 došlo k požáru stodoly JZD, přičemž škoda činila 68 000 Kčs. Roku 1974 se uskutečnil 1. ročník místního turnaje ve volejbalu. V roce 1980 byla do zkušebního provozu uvedena družstevní sušárna. V roce 1990 byla vyhlášena přírodní památka „Bašnický les“. Roku 1999 byl zrušen cukrovar, který byl v letech 2004-2005 zbourán. 31. května 2005 získaly Bašnice své obecní symboly (viz https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/4009). V letech 2011-2013 byl vybudován vodovod. V roce 2013 bylo vystavěno dětské hřiště.

Ze zdejších pamětihodností jmenujme: kamenný kříž na sloupu s podstavcem, který byl postaven v roce 1767 nákladem Tobiáše Jaroše a jeho poslední obnova byla provedena roku 2009; pomník padlým v 1. světové válce z roku 1928 (viz https://www.obec-basnice.cz/o-obci/historie); památeční kámen k výročí 700 let obce, jenž byl slavnostně odhalen 26. května 2018. Nejvýznamnějším zdejším rodákem je architekt Václav Antonín Kolář (17. července 1841 Bašnice - 31. prosince 1900 Sofie), tvůrce prvního urbanistického plánu a několika významných staveb Sofie.