Bašnice

Na místě této vsi se původně nacházely 2 poplužní dvory (Krtinovský a Duchoňovský) a při jednom z nich tvrz, která byla poprvé zmíněna v roce 1318. Zdejší osídlení je však mnohem staršího původu, čehož důkazem je 8-10 hliněných slovanských mohyl z 9. století s keramickými střepy, jež byly objeveny roku 1889 v Bašnickém lese, a zbytky popelnic a nádob z období kultury nálevkovitých pohárů. Původně byla ves nazývána jako Bašněves (podle osobního jména Bašna), později dokonce jako Bažnice (podle místních bažin a velkých rybníků). V roce 1412 Mikeš z Rýzmburka, sídlící v Studňanech, a Jarek z Robous a jiní z Robous založili kaplanství v Robousích, jehož nadání činilo 8 kop úroku z Bašnice, Robous a Úbislavic. Ve 14. století byla Bašnice zvláštním statkem, jenž náležel pánům z Bašnic, k nimž náležel roku 1415 připomínaný Uzík z Bašnic, který náležel k odpůrcům krále Zikmunda Lucemburského. Po jeho smrti se o tvrz, dvůr a ves rozdělili stejným dílem jeho synové Václav a Merkvart. Ti navíc vlastnili rovněž polovinu kmetcího dvora v Sukoradech a podacího kostelního v Milovicích. Oba tyto díly skoupil v roce 1499 Jan Krupý z Probluze, jenž k nim připojil bříšťanské zboží, jakož i vsi Petrovičky, Sukorady, Konice a Pšánky. To vše prodal roku 1521 Vojtěchovi z Pernštejna na Pardubicích za 6 000 kop českých grošů. Zmíněná šestice vesnic byla poté připojena na nějaký čas ke chlumeckému panství. Kvůli jejich odlehlosti byly tyto vsi v roce 1542 prodány Janem z Pernštejna Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic, a to za 5 000 kop českých grošů, čímž byly spojeny s hořickým panstvím. Tehdy již byla zdejší tvrz popisována jako pustá. Počátkem 17. století tu žilo 5 sedláků, 3 chalupníci a 4 zahradníci. Roku 1628 byla v čp. 6 výsadní krčma. Někdejší Bašnický dvůr byl v roce 1778 emfyteutizován. Díky raabizaci tak k dosavadním 24 selským usedlostem přibylo 17 nových gruntů, zvaných familiemi, se 600 měřicemi půdy. Vznikla tak čp. 1, 2, 30-44. Roku 1795 se činí zmínka o 3 kolovratech v pozůstalosti po sedlákovi V. Dubovi, což potvrzuje, že zdejší obyvatelé se vedle zemědělství živili tkalcovstvím. V roce 1807 byl na jih od vsi vystavěn na vysušeném rybníku poplužní dvůr „Hluboký“, jehož pozemky byly později většinou pronajaty a budova zanikla. V letech 1818-1860 obec několikrát vyhořela, a tak získala novou tvářnost v podobě kamenných budov namísto původních roubených. Roku 1830 byla ve vsi stanice státního hřebčince.

V roce 1849 se stala Bašnice samostatnou politickou obcí. Roku 1861 byl jmenován čestným občanem historik František Palacký. O 5 let později projela obcí část pruské jízdy, jinak se v obci tehdy nebojovalo. V roce 1872 byl postaven rolnický cukrovar (1871-1883 Hořická společná rolnická cukrovárna u Dobré Vody, 1883-1901 Cukrovar v Bašnicích Müller a spol., 1901-1947 Česká společnost pro průmysl cukerní, cukrovar v Bašnicích). O rok později se hrálo první ochotnické divadlo. Roku 1885 bylo ustaveno vodní družstvo. 11. května 1888 vyhořel kus panského lesa. V roce 1890 měla obec rozlohu 7,19 km2, 68 domů a 458 obyvatel, a to spolu se samotami Bystrý Mlýn a Zvinovská. O 7 let později byly schváleny c. k. místodržitelstvím stanovy Hospodářskočtenářského spolku „Čech“. 31. července 1902 zasáhlo obec velké krupobití, jež zničilo většinu úrody na polích. Roku 1907 došlo k ustavení místní záložny. V roce 1911 vznikl SDH. 23. dubna 1912 bylo ve schůzi českého odboru zemské školní rady povoleno zřízení bašnické obecné školy. Roku 1913 byla vybudována jednotřídní obecná škola (do té doby byla Bašnice přiškolena do Milovic) a o rok později vzniklo Hospodářské družstvo pro vzájemné pojišťování dobytka. Z 1. světové války se nevrátilo 11 zdejších mužů.

V roce 1920 byla založena TJ Sokol, jež o 2 roky později ustavila dramatický odbor. Roku 1921 vystoupila celá obec až na 10 obyvatel z římskokatolické církve a v roce 1922 odstranila sochu sv. Jana Nepomuckého. Roku 1924 došlo k elektrifikaci obce a přestavbě cukrovaru. V roce 1928 došlo k výstavbě sokolovny, v níž byla následně umístěna kampelička a školní tělocvična. Za německé okupace nesla obec pojmenování Baschnitz. Roku 1949 byl založen přípravný výbor JZD, jež bylo ustaveno podle usnesení Okresního národního výboru v Hořicích ze 7. srpna 1952 přetvořením Družstva pro rozvod elektřiny a mechanizaci zemědělství v Bašnicích. 29. července 1964 došlo k požáru stodoly JZD. V roce 1990 byla vyhlášena přírodní památka „Bašnický les“. Roku 1999 byl zrušen cukrovar, který byl v letech 2004-2005 zbourán. V letech 2011-2013 byl vybudován vodovod. V roce 2013 bylo vystavěno dětské hřiště.

Ze zdejších pamětihodností jmenujme: kamenný kříž na sloupu s podstavcem, který byl postaven v roce 1767 nákladem Tobiáše Jaroše a jeho poslední obnova byla provedena roku 2009; pomník padlým v 1. světové válce z roku 1928; památeční kámen k výročí 700 let obce, jenž byl slavnostně odhalen 26. května 2018. Nejvýznamnějším zdejším rodákem je architekt Václav Antonín Kolář (17. července 1841 Bašnice - 31. prosince 1900 Sofie), tvůrce prvního urbanistického plánu a několika významných staveb Sofie. Více o místním zemědělském družstvu zde: https://www.zdbasnice.cz.