První myšlenky na zřízení pomníku padlým se objevily 5. prosince 1918 při pohřbu syna zřízence dráhy Brožka, který zemřel na následky válečných útrap. 15. ledna 1920 se zase vrátil domů ze Sibiře přes Terst legionář Josef Balogh, takže tyto myšlenky znovu přišly na přetřes, ale opět nic, i když místní legionářská jednota, v jejímž čele stál Jan Perný, byla velmi aktivní. Snad v tom byl strach z velkých výdajů a nedostatku peněz, možná se předměřičtí legionáři báli i případné ostudy z neúspěchu nebo dokonce špatného provedení sochařského díla. Dnes se už sotva dozvíme, proč tomu tak bylo, že se zprvu jen mluvilo a mluvilo, ale jinak "skutek utek". Avšak 13. srpna 1922 byl odhalen pomník v sousedních Plotištích nad Labem, což teprve dokázalo místní vyprovokovat k akci, neboť vzájemná řevnivost obou obcí bývala pověstná. 26. srpna téhož roku navrhl člen obecního zastupitelstva Jan Rosůlek, aby byl postaven pomník padlým. Nakonec bylo usneseno, aby obecní úřad svolal schůzi všech spolků a korporací za účelem utvoření komité, které by se ujalo všech přípravných prací.
Slavnost odhalení pomníku padlým v 1. světové válce uspořádal Výbor pro postavení pomníku padlým v Předměřicích nad Labem pod protektorátem obecního zastupitelstva ve dnech 14. a 15. července 1923. V oba uvedené dny bylo v hostinci na Nové sehráno divadelní představení „Exulantů“ od Jaroslava Vrchlického. Prvního dne večer byla dopravena do Knejpova statku čp. 53 dvojice vozů, jež byla alegoricky vyzdobena. Na první vůz bylo dáno tablo s fotografiemi všech místních padlých, které neslo nápis: „Památce padlých za světové války v Předměřicích n./L.“ 19 15./VII.1923. Druhý vůz byl ozdoben podobně jako první v státních barvách. Uprostřed byla umístěna figura „Vlasti“ v podání Boženy Šrámkové.
Slavnostní průvod vyšel 15. července ve 13.45 hod. z nádvoří Knejpova statku. Jako první vyrazilo banderium, které bylo sestaveno z 19 jezdců z Předměřic nad Labem a
Lochenic, kteří byli ustrojeni do uherskohradišťských a ostravských krojů. Za nimi šla hudba, legionáři, sokolové, příslušníci DTJ, SDH a skauti. Následoval první alegorický vůz se skupinou družiček, za nímž šli ve smutku pozůstalí po padlých. Na druhém alegorickém voze doprovázela figuru „Vlasti“ trojice legionářů, každý v uniformě z jednotlivých bojišť – ruské, francouzské a italské. Za tímto vozem šlo poté obecní zastupitelstvo a ostatní obyvatelé i návštěvníci. Průvod došel k pomníku, který byl umístěn ve školní zahradě. Hudba zahrála, Anna Morávková zarecitovala báseň „Panichyda“. Poté z balkonu Česákova domu uvítal účastníky slavnosti náměstek starosty Josef Bartoš, který poté udělil slovo slavnostnímu řečníku legionáři Františku Tomáškovi z Hradce Králové. Následně pěvecký sbor přednesl Novákův sbor „Vlasti“ a poté promluvil onen legionář, který měl za úkol vylíčit význam tohoto slavnostního dne a na závěr provolal slávu prezidentu T. G. Masarykovi. Poté žákyně Růžena Hájková přednesla Mužíkovu báseň „Památce padlým“. Po doslovu náměstka Bartoše byl pomník odhalen, přičemž následně bylo vždy přečteno jméno padlého a drůžička vždy položila kytici k pomníku. Slavnost byla ukončena zahráním obou národních hymen. Celý průvod se potom vydal za doprovodu hudby do parku mlýna Budína, kde byl uspořádán koncert. Celkový příjem slavnosti činil 15 609 Kč, vydání dosáhla 13 553,75 Kč, takže ve prospěch sirotků zbylo 2 055,25 Kč.
Pomník byl zhotoven z hořického pískovce sochařem Jaroslavem Samkem z Hradce Králové, který patřil v této oblasti k jedněm z nejvýznamnějších místních tvůrců, přičemž vyšel na 6 120 Kč. Na desce byl vyryt tento nápis: „1914. 1918. ADAMÍRA JOS. BARTOŠ KAR. BOUČEK FR. BROŽEK EMIL, BROŽEK FR. ČERNÝ FR. ČESÁK JOS. DOLEŽAL FR. DVOŘÁK JAN FRANCEK FR. FRANCEK JAN HAMPL JOS. HOLEČEK FR. HRONEŠ FR. HYLŠER FR. KÁBRLE JOS. KECLÍK JOS. KERHART VÁCL. KŘOVÁK FR. MORÁVEK JOS. OPLT VÁCL. PRÁŠIL FR. PULTAR JAN RAICH JOS. RAŠÍN JAN SKÁKAL VÁCL. SRBA JAR. STRUNA VÁCL. ŠOLC VÁCL. ŠPAČEK JOS. VACHEK JAN VENCL JAR.“
Díky tomu, že se na něm nenacházel reliéf T. G. Masaryka nebo nějaké jiné výrazné symboly ČSR, tak se pomníku nic nestalo ani za německé okupace. I okupačními orgány byl brán za pietní místo. Po 2. světové válce bylo ještě dotesáno pokračování nápisu, které se týkalo obětí německé okupace: „1938 BROŽEK JOS. NOVOTNÝ FR. KÁRNÍK JOS. URBAN KAREL ZAHRÁDKO JAR. 1945“. 27. října 1945 v 19.00 hod. se totiž místní obyvatelé sešli u pomníku, aby vzpomenuli těch, kteří obětovali vlastní životy v boji s německými okupanty. U pomníku byl položen věnec a po krátkém projevu Josefa Cejnara ml. došlo k aktu slavnostního odhalení nového nápisu, přičemž byl zhotoven z měděných písmen, jež připevnil opět sochař Jaroslav Samek z Hradce Králové. Po skončení této vzpomínky došlo k oslavě v sále hostince u Bajerů, jež byla zahájena smíšeným sborem Otakara Zicha „Modlitba na Řípu“, který byl přednesen místními pěvci za řízení sbormistra Josefa Česáka. Slavnostní projev o významu 28. října pronesl profesor MUDr. Jaroslav Procházka z Hradce Králové. Recitace a hudební vložka byly v rukou místního Svazu české mládeže a čistý výnos z oslavy byl využit ve prospěch válkou postižených.
Předem zmíněná výhoda byla skvělá i v období komunistického režimu, kdy se u pomníku konaly různé slavnostní a pietní akce, jež byly spojeny s pokládáním květin a věnců. Pomník byl přesto poprvé zásadněji zrekonstruován až v souvislosti se 40. výročím osvobození naší vlasti.