Západní část republiky - 13. den: Ostrov-Dolní Žďár - pivovar Rudohor; Klášterec nad Ohří-Šumná - 5 km na zříceninu hradu Šumburk a zpět; Okounov - rozhledna Pastviště (Holý vrch)

Foukalo to celou noc, ale bylo až moc velké, naprosto nezvyklé teplo. Teplota v autě neklesla pod 19 stupňů. Je to další noc, kdy nepršelo. Vstáváme v půl deváté, spali jsme dobře. Je zataženo, špičky okolních kopců jsou v mracích. Stále fouká studený vítr, za větrem je teplo. Sluníčko na nás 2x vykouklo, ale během snídaně na nás spadlo pár kapek. Chceme na výlet, jsme zvědavi, zda zmokneme.

Než jsme se najedli a připravili k odjezdu, počasí se lepší. Sluníčko proráží, objevuje se dokonce i modrá obloha. Tak snad to počasí dnes vyjde.

Potřebujeme koupit chleba a pivo. V lednici máme teplo. Musíme se trochu projet, aby se vychladila. Vrátíme se proto kousek zpátky do Ostrova do Kauflandu a do pivovaru. Startujeme opět pomoci startovací powerbanky. Snad nám to tak bude ještě pár dnů fungovat.

Než jsme dojeli do pivovaru, je už zase zataženo. Včera jsme měli smůlu, tentokrát je otevřeno. Rodinný řemeslný pivovar Rudohor založil Michal Šneberger r. 2018 v 500 let staré historické budově bývalého poplužního dvora (má číslo popisné 1), který postavil šlechtický rod Šliků. Protože šlechta byla držitelem práva várečného, předpokládá se, že se v tomto objektu pivo vařilo už dřív. Název Rudohor je připomínkou starého názvu Krušných hor. Po staletí se nazývaly Rudnými horami, protože se zde těžily rudy. Doby dávno minulé připomínají i názvy piv - nesou označení po mincích, které tady Šlikové ze zde vytěžených rud razily. Např. desítka je Groš, jedenáctka Tolar, dvanáctka Dukát, třináctka Grešle. Vyrábí zde i svrchně kvašená piva, výběr mají veliký.

Ota si kupuje 8 litrovek různých piv, já jejich bezinkovou limonádu. S paní probíráme i dnešní počasí. Prý se ráno koukala na předpověď, mělo by být takhle celý den, ale pršet by nemělo. Tak to by bylo super.

Do Kauflandu už to máme kousek. Kupuji hlavně pečivo. K tomu nějaké drobnosti, ovoce a zeleninu. Jenže jsem tu zmatená. Nic nemohu najít. U kas je fronta, jdu k samoobslužným pokladnám. Doma jsem na ně zvyklá, navíc používám čtečku kódů. Tu tady nemají. Tady je všechno jinak. U nás se nakoupené zboží dává vlevo, to načtené vpravo. Tady je to opačně, takže to tady na mne neustále píská. Jsem tu prostě slušně řečeno za nešiku. Nakonec jsem to přece jen zvládla a jdu do auta. Venku leje. Ota se mnou nešel, teď mi jde s deštníkem naproti. Vše uklízím a odjíždíme za stálého deště na sever směrem na Chomutov. Ale až tam nejedeme. V Perštejně odbočujeme do části Černýš, pokračujeme vlevo po cyklotrase a po červené okolo chat. Když červená odbočuje z cyklotrasy vlevo, parkujeme na louce. Parkoviště tu není, ale je vidět, že tu neparkujeme jako první.

Ještě drobně prší, ale zjevně se vyjasňuje. Času máme dost, čekáme až přestane.

Je poledne, jdeme vařit oběd. Než jsme se najedli, je krásně, jen to sluníčko podezřele píchá. To nevěstí nic dobrého. Vyrážíme po červené. Na rozcestí Šumná jdeme po rovině, občas trosku z kopečka. Tady měníme barvu trasy. Z rozcestí pokračujeme po žluté. Nejdřív okolo kamenných polí do prudkého kopce. Některé kameny jsou porostlé mechem. Šplhám a kochám se. Je dusno. Ota, který vyrostl v lužních lesích, miluje listnaté lesy. Tady se mu moc líbí.

Po čase se cesta lehce rovná, jdeme do kopečka, ale mírného. Dusno však zůstává. Najednou začalo bouřit. Jsme v klidu, nad námi je modro. Bouřka se vzdálila, ale za chvíli opět hřmí. Stále však je nad námi jasná obloha. Bouřka se opět vzdálila, ale obloha se už zatahuje. To už odbočujeme z hlavní cesty ke hradu, opět do prudšího kopečka. Beru si deštník do ruky, jak říkám do pohotovostního režimu, na batoh dávám pláštěnku. Opět začíná bouřit, ale také drobně pršet. Ota oznamuje, že si zapomněl vzít pláštěnku, že nemá ani deštník. Naštěstí v batohu stabilně nosím tenoučkou pláštěnku. Teď se mu hodí.

Potkáváme jeden pár, který nám radí, ať se vrátíme, že se blíží pěkná buřina. To nás však neodradilo. Vždyť jsme už skoro nahoře. Přicházíme k jednomu chatrnému přístřešku. To už opravdu leje pořádně. Přímo před deštěm nás moc neochrání, ale je to lepší než nic. Přestává bouřit, trochu se to jasní. Moc už neprší. Vyrážíme. Ušli jsme snad 4 kroky, silně zahřmělo a začal opět liják. Honem se vracíme. Jsem přesvědčena, že před bouřkou jsme tam víc chráněni. V lese se totiž bouřky bojím. Naštěstí bouřka už netrvá dlouho, znovu se to jasní. Opět vyrážíme. Náhle se na cestě objevil proud vody, před sebou hrne hromadu listí. Nahoře musí být nějaká nádrž nebo obrovská louže, která se protrhla. Náhle je spousta vody i pod nohama. Skáčeme z jedné strany cesty na druhou, pod botami nám čvachtá. Konečně déšť slábne, slábne i proud vody na cestě. Prší však stále. Prší, i když jsme přišli ke hradu. Už však nebouří. Chvíli stojíme pod malým přístřeškem informační tabule. Konečně se jasní a déšť slábne. Vydáváme se do zříceniny.

Gotický hrad Šumburk na vrcholu čedičového kopce Šumburk, také Šumná (545 m) postavil Vilém ze Šumburka v letech 1431 - 1435. Z jihu ho obtéká řeka Ohře. Na přelomu 15. a 16. století byl přistavěn nový palác s kaplí. Od požáru r. 1560 areál chátrá. Do dnešního dne se dochovaly zbytky opevnění i mohutné obytné věže, hradby s baštami a část brány.

Do hradu vstupujeme původní branou po dřevěné lávce. Klouže to, musíme jít opatrně. To nejhorší nás čeká - dřevěná šikmá prkna. Naštěstí je tam zábradlí, ale stejně z toho mám hrůzu. Mám sice sportovní botasky, kdysi měli traktory, ale kde je jim konec. Už jsou pěkně prošlapané, dokonce jsem objevila nedávno v podrážce dírku. Teď už pěkně kloužou. Ale zvládla jsem i to a jsme v areálu hradu. Žasneme, jak byl veliký. Stále ještě občas sprchne, ale už ani deštník a pláštěnku nevytahujeme. Tady by nám spíš překážely. Cestičky jsou uzounké. Zkoumáme tady, co se dá. Výhledy jsou otevřené na dvě strany a jsou poměrně slušné.

Dokonce i Ota to tady prochází, i když ho zříceniny moc nelákají. Poslední dobou si však myslím, že už se mu začínají líbit. Také si užívá výhledy. Je tu jeden zbytek hradní místnosti, snad sklepní, kam to nefouká a kam neprší. Převlékám si zpocené triko a bereme si ještě jednu vrstvu. Docela se ochladilo. Dáváme si malou svačinku a jdeme zpátky. Konečně neprší.

Domlouváme si zpáteční trasu. Chtěli jsme se vracet po neznačené cestě přes zříceninu tvrze Šumburk. Je kousek v sedle pod hradem. Byla vybudována v 16. století jako nové sídlo, když původní hrad nebyl již obyvatelný. V 17. století ji Thunové přebudovali na poplužní dvůr a vlastnili ho až do konce 2. světové války, kdy jim byl znárodněn. Od té doby chátral, i když jeho část byla obývána ještě v 80. letech 20. století. Dnes tam jsou jen zbytky obvodových zdí a kleneb.

Kdyby bylo sucho, tak bychom neváhali. Teď se obáváme toho, že neznačená cesta bude travnatá a mokrá. Už teď máme vlhko v botách. Zvažujeme sejít jen k tvrzi a vrátit se pak po cestě, po které jsme přišli. Počasí za nás rozhodlo samo. Když jsme sešli na hlavní cestu, zase už prší. Rušíme všechny varianty a vracíme se cestou, kde víme, co nás čeká. I tato cesta je nyní silně podmáčená, vyhýbáme se obrovským kalužím, ale naštěstí jdeme poměrně v suchu. Tentokrát nás provází mírný déšť, ale zdá se, že bude vytrvalý. Zhruba v polovině cesty přestalo pršet, ale k autu přicházíme opět v dešti. A pak máme věřit předpovědi počasí.

Pod zadními dveřmi se přezouváme do suchých ponožek a bot. Tak hrozné to však není. Šli jsme v kraťasech, takže nohy máme pěkně zacákané. Snad nebude pršet věčně a zvládneme se večer u auta pořádně umýt. Dnes to bude víc než nutné.

Tím jsme dosáhli nejvzdálenějšího bodu. Už se vracíme zpátky k jihu. Jen nejedeme po hlavní, ale po druhé straně řeky Ohře. V Okounově byla r. 2023 otevřena nová rozhledna. Někdo říká Pastviště, jiný Holý vrch. Každopádně je jisté, že stojí na Holém kopci (440 m) uprostřed přírodní památky Pastviště. Tato oblast původně sloužila skutečně jako obecní pastviště. K tomuto účelu se přestala využívat v pol. 20. století. Vrch začal zarůstat listnatými stromy a křovinami. Proto se r. 2010 začalo s pravidelným kosením na jižním svahu, na vybraných místech byly vykáceny keře a stromy.

Z iniciativy místního obecního úřadu se tady během r. 2022 postavila rozhledna. Stojí na čtvercovém půdorysu 5 x 5 m s dřevěnými podpůrnými přírodními sloupy - akátovými kmeny na betonových patkách. Je vysoká 8,2 m a na dřevěnou vyhlídkovou plošinu s dřevěným ohrazením ve výši 7 m vede 35 točitých kovových schodů. Je volně přístupná. I když není vysoká, výhledy jsou za hezkého počasí nádherné. Jsou vidět Krušné hory - Pekelské skály, dvojvrchol Meluzína, Křížová hora, Vysoká seč, Mědník (910m) s kaplí, městys Perštejn s vrchem Hradiště, dále Šumburk (541m) se zříceninou i vzdálenější kopečky - Jelení hora, Mezihořský vrch, Medvědí skála a Loučná.

Parkujeme při silnici z Okounova na Oslovice. K rozhledně je to asi jen 200 m po polní cestě. Z hradu jsme se vraceli rychle, cítím nohy a jsem unavená. Když vidím ten kopec, odmítám tam šplhat. Momentálně sice neprší, zataženo je, kam se podíváme. Ota by tam šel, i kdyby trakaře padaly. Dávám mu svůj foťák, ať mi to vyfotí. Ještě se mi podařilo ho přesvědčit, aby si vzal deštník. Těch 200 m zvládl bez deště, nahoru už to však nestačil. Sice na rozhlednu vylezl, ale tekly takové proudy vody, že nic neviděl. Byl rád, že má aspoň ten deštník.

Tím jsme ukončili dnešní program a začínáme už směřovat domů. Potřebujeme na jihovýchod, jenže v cestě máme vojenský Újezd Hradiště, takže tamtudy to nejde. Musíme zpátky přes Stráž nad Ohří. Vracíme se k vysílači - na místo, odkud jsme ráno vyjeli. Ještě jednou trošku sprchlo, takže u chalupy dnes nikdo nesedí, možná jsou ještě v práci.

Ještě chleba k večeři mažu pod zvedacími dveřmi, když najednou se to vybralo a je hezky. Dokonce se nechá sedět i venku. Jen křesílka nevyndavám. Mraky se honí, moc nevěřím tomu, že to zase shora nespustí. Malá dřevěná skládací stolička stačí.

Kupodivu se dále vyjasňuje, na sluníčku nám dokonce proschly i boty. Jak však zapadlo, rychle se ochlazuje. Venku klesá teplota ke 14 stupňům, je půl 10, jdeme spát. Zítra se zase má ochladit, to jsme se moc neohřáli. Odpoledne má opět pršet. Domlouváme se, že zítřejší program upravíme dle počasí.

Západní část republiky - 13. den: Ostrov-Dolní Žďár - pivovar Rudohor; Klášterec nad Ohří-Šumná - 5 km na zříceninu hradu Šumburk a zpět; Okounov - rozhledna Pastviště (Holý vrch) na mapě