Zřícenina hradu Šumburk (Šumná)

Zřícenina hradu Šumburk - nebo také nese název Šumná.

Nedaleko Klášterce nad Ohří se nachází mohutná Zřícenina hradu Šumburk, ke které jsme se rozjeli po zdolání hradu Perštejna.

Byl to ve své době kdysi velmi významný pohraniční hrad s obrannou hranolovou věží a zabudovanými baštami. Původně se jmenoval Nový Šumburk.

Hrad vystrkuje již do daleka ze zalesněné Klášterecké Hory svoje zubaté zbytky zdí a tak jsme s orientací neměli problém, jen nalézt tu správnou cestu k němu.

Najeli jsme na polní cestu, v dáli se nám ukazovaly stromy v rozsáhlém oploceném ovocném sadu, okolo něj jsme projeli a za chvíli jsme se ocitli v ruinách bývalé tvrze Schönburg, přes kterou vedla cestu ke hradu. Jeli jsme dál a již jsme viděli ukazatele. Zaparkovali jsme vůz a dále pokračovali krásnou trochu zarostlou alejí stromů směrem ke hradu.

Barevnost listí na stromech nám zase nabízela svoji paletu barev, cesta byla oproti stoupání na hrad Perštejn nádherná, široká, stromy po obou stranách cesty, vskutku to jsem nečekala a přemýšlela jsem, když jsme byli na hradě Pernštejn, proč se tam také nedá udělat nějaká úprava, aby se tam dalo dobře dostat. Vždyť ta zřícenina je mohutná, rozsáhlá a přitažlivá pro milovníky památek a jistě by byla více navštěvována, ale krkolomný výstup k ní mnohé odradí, zvlášť když mají už nějaký ten křížek na bedrech.

Hrad Šumburk byl založen okolo 14 -15.století Vilémem ze Šumburka a byl pojmenován podle původního rodového sídla v Německu. Přestavěn byl na počátku 16.století. Kolem r.1550 jej skoro celý zachvátil požár a majiteli nebyl již znovu obnoven. Na počátku 17.století se vyznačuje již jako pustý. Hrad byl postaven na protáhlém lichoběžníku.

Do hradu jsme vstoupili po rozeklaném mostě přes hradní příkop, vyspraveném kládami i kmeny stromů volně položenými a protože se protáčely, museli jsme si dávat pozor a jít jen po jeho okraji, kde to bylo pevnější.

Branou za příkopem jsme se dostali do jeho nitra a viděli pozůstatky hradu – obytných budov, různě roztroušené zbytky zdí, dále zbytky věže a palác. Všechno jsme si prohlédli a nafotili. Zřícenina hradu byla dost rozsáhlá...

Výhledy by byly krásné, nebýt mlhy, která se válela okolo. Bohužel, ta je někdy na překážku v rozhledu. A že by bylo vidět široko daleko… ale bohužel na to jsme štěstí neměli.

Všechno okolí bylo jak ve vatě a jen někde bílé skvrny domů nám dávaly tušit svoji existenci bytí.

A tak jsme po prohlídce hradu nastoupili na zpáteční cestu, na které nás doprovázel můj nový psí kamarád pudlík Max, kterého jsme chvílemi nesli a chvílemi capkal sám po cestě. Je to ještě štěňátko, takže se teprve učí slušnému chování a správně chodit.

Cestou dolů z hradu jsme potkali dva turisty, kteří zase kráčeli nahoru na hrad. Sešli jsme k autu, nasedli a pokračovali dál směrem k dalšímu hradu Egerberg, který se nachází nad obcí Lestkov a je vidět hned za kolejemi nádraží v Klášterci nad Ohří.

Ale protože se čas již nachýlil a za chvíli by se začalo šeřit, tak jsme to vzdali a necháme si to na příště. Ale později při dojezdu domů jsme litovali, že jsme ho přece jen možná mohli zdolat, že bychom to do setmění zvládli.

No, už se stalo a tak se máme zase na příště na co těšit. Neboť nejen hrad Egerberk, ale jsou ještě další zříceniny hradů od Klášterce směrem na Karlovy Vary, které čekají na naše zdolání…