Z Lidečka za jeskyněmi na Zámčisko ( retro 2001 )

Dneskaj je neděla. Protože je venku pěkně škaredě - šak je druhá půlka února a venku zas začál valit sněh - tož sa ně vůbec nechce, ale slib je slib a tož lezu na nádraží okolo 11.hodiny na vlak. Cestů si blahořečím, že mám na sobě vaťák, čepicu a aj šálu ( na zádoch baťoh ), protože venku je zima jak v ruském filmu nebo v morně !!! Na zastávce Lidečko ves si chvílku vyprávjám s moc krásnů a štíhlů cérečků, kerá sa ňa ptá, či su z Brumova. Tož to teda nevím, jak to poznala. Z Brumova pochodíja akoráť dvá slavní rodáci - fotbalista a raubíř Tom Řepkůj a spisovatel a fejetonista Ludva Vaculíkůj - ( moja maličkosť je tak negde uprostřed ...) Cérka ňa prý od vidění zná, prý sa k nám do Brumova provdala, ( škoda ) a čeká tady na zastávce na dědu s autem. Aj gdyž sa ně nechce, mosím sa s ňů rozlúčit - čas pádí jak jeleň do řitky střelen - a mašírovat na Čertovy skaly.

Tady pod skalami čekám víc jak půl hodiny na ogary ze Zděchova, ale nigde není vidět ani noha. Ani sa jim moc nedivím, když v takovém počasí nepřilézli ... Mezytým při čekání obědvám obloženú bagetu. Potom, abych sa zahříl, tož si oblézám Čerťáky pěkně dokola a na vrcholek Zámčiska či Kopců ( 699 m) lezu velikým oblúkem po lesní cestě a po modréj turistickéj značce. Tá mňa dovede až pod Krajčicu se skalů "Zelenů příšerů" a já sa pak vracám po hřebeni na vlastní vrcholek Zámčiska. Asi 100 m pod vrškem je na svahu veliké suťovisko a zesuv až dole do ráztoky Lomenska s říků Senicú. Napravo od sutí sú veliké a dlúhé příkopy a iné rozsedliny, menší skalky a skaly - ( téj nejvyšší hneď u lesní cesty říkám "Seda") - a pod zemňů sa ukrývajú tajemné sluje a ďůry. Gdyž sa podívám na hodinky, tož ně cesta sem trvala hodinu a 10 minut.

Hlavní vchod do téj největší jeskyně je zamřížovaný a na ní zámčisko jak Brno, eště že má jeskyňa víc vchodů, jak jich znám z doby svojého mládí ! Horší je, že je tady navrchu na kopci zima jak před další dobů ledovů, ale co už ně zbývá : ticho vzdychnu, vybalím baťoh a vyslékám sa do slipů a přeslékám do starých montérkových gatí, svetřiska a tenisek a eště si vyměňuju batérie v batérce. A potom už " Vzhůru dolů !!!" Napřeď si prolézám dvojjeskyňu a přitem sem si namohl pravé ručisko s rameněm a takéj ňa cosi divno bolí prsní sval. Zajímavé je, že v hlavním - ( tom mokřejším) - dómu je ve skalní stěně okno a gdyž tam člověk posvítí, tož je za ním další chodba, ale není tam kama vlézt ! Chce to nebyt tu sám a prozkúmat : 1. - chodbu vpravo dole ve sluji, gde včil stojím a kerá vede gdesi daleko do neznáma

2. - nízků chodbičku hneď u země ze zajímavým trojúhelníkovým profilem vlevo

3. - a pak sa spustit do asi 7 metrů hlubokéj propasti v chodbě hneď za druhým ( sušším ) dómem. Propasť je asi do poloviny svojéj hlúbky zlezitelná horolezecky, pak už by sa ale člověk mosél spustit po laně. Na dně je vidět pokračování chodeb, táto veliká jeskyňa má spodní patro...

Potem sa idu eště podívat na kraj jeskyně "Netopýrky" s velice dlúhů a zalamovaně klesající chodbů hluboko do nitra hory a do neznáméj menší ďůrky hneď vedle. (Dneska už vím, že těch slují je tady daleko víc - celkově 12 - a tá největší, kde jsem byl, má mít délku více jak 100 metrů. Podle speleologů se jmenuje "Naděje". Tato rozsedlinová jeskyně má horní patro nižší a prostory poněkud širší, spodní patro pod propastí je naopak tvořeno velice úzkými, dlouhými a až 9 m vysokými chodbami - připomíná to "Hladomornu" na Půlčinách - a je, tak jako ostatní sluje, významným zimovištěm chráněných netopýrů. Další větší jeskyně se nazývají Kolonie - s délkou 60 m, Ďáblova díra ( 40 m) a Krápníková s 33 m délky ... Ale Pozor !!! Tyto jeskyně jsou pseudokrasové, byly vytvořeny v pískovcích Karpatského flyšového pásma a proto v nich žádné staktity, stalagmity a jiné útvary známé z opravdového KRASU nenajdeme - název jeskyně Krápníková údajně vznikl podle malé hříčky přírody, krápníčku o délce pouhých tří centimetrů !!! Celý vrcholek Kopců je nyní chráněnou přírodní rezervací a kromě zmíněných rozsedlinových jeskyní a skalních výchozů a rozsáhlého suťoviska bychom zde mohli vidět také 3 pseudokrasové závrty, spoustu terénních valů a otevřených příkopových rozsedlin. Proto se ani nelze divit, že kdysi dávno tento velmi příhodný přírodní terén využili naši prapředkové ke stavbě pravěkého hradiska a že celá tato hora s tolika tajemnými a pozoruhodnými jevy byla opředena tolika lidovými pověstmi ...)

Gdyž vylézám z poslední ďůry ven na světlo boží a přeslékám sa do "civilu", tož začíná padat sněžisko - no nazdar - a za chvílečku začíná pořádná chumelenica !!! Po neznáméj cestě - gdysi v "turistickém pravěku" tadyma védla modrá značka k Čerťákom - lezu z hory po serpentýnách až dole k potoku a pak na silnicu a přes Lidečko směr Horní Lideč - nádraží.

Cestů dumám nad tým, že sem sa vlastně dopustíl hneď nekolika závážných prohřešků : lézl sem do jeskyní v době zimního spánku chráněných netopýrů a lézl sem tam sám a to je hazard ... Na takovéto akce majů byt dycky aspoň třé a jeden má byt furt navrchu ! A tož sa týmto kaju a hluboko lituju týchto "hříchů" a že sem tak učinil z mladické nerozvážnosti nebo su eště ve vývinu - ( stalo se před 10 lety ) - a enom co dospěju, tož už to nigdy neudělám ... Dúfám, že ně to ochránci odpustíja, šak sem žádného netopýrka neviděl a ani neobudíl a ruku na srdéčko, milí ochránci a speleologové - rozšiřovat a nově prokopávat chodbičky v přírodních jeskyňách je takéj jakýsi ten zásah do původních přírodních podmínek , jestli sa pletu, tož ně to prosím, promiňte ...

Takéj bych rád viděl svojého Andělíčka Strážníčka a chtěl bych mu poděkovat za to, jak sa o mňa stará a kolik to má enom se mňů práce - ( gde ale ten pacholek býl, gdyž sem sa poprvní ženíl, to by mňa zajímalo ) - a slibuju mu, že sa se mňů ani v době krízí a hospodářských recesí nestane NIKDY NEZAMĚSTANÝM ...

Venku sněží čím dál víc - ještě že má vatovaný kabát také kapuci ! V Lidečku v centru obce jdou rodiče s dětmi na dětský karneval a jedna malá holčička se na mne s úžasem zahledí : " Maminko, to je opravdický živý sněhulák ?!? "