Z Javorníků přes Přerov domů - 3. den - okruh cca 8 km: Tesák - Kyčera - U Tří kamenů - Holý vrch - Klapinov - Machova studánka - Tesák

Spali jsme dobře, i když já si k ránu raději vzala špunty do uší. Už ve 4 hodiny někdo přijel pro kvalitní vodu do studánky Kopaná. Ota hůř slyší, toho nerušila ani projíždějící auta. Já se s tím vypořádala po svém a spali jsme do oblíbené půl deváté. To už tu byla fronta na vodu. Stála zde 3 auta. Takový ruch tady minule nebyl.

V noci bylo teplo, teplota se pohybovala mezi 15 a 16 stupni, to bylo příjemné. Ráno je mlhavo, ale než jsme se nasnídali, vylezlo sluníčko. Já se cítím dobře a po včerejším odpočinkovém dni se už zase těším na výlet do lesů. Samozřejmě bez ranní kávy to nejde.

 

 

Jedeme na Tesák, kde chceme zůstat na noc. Je tu spousta chat, spíš penzionů, ale byla tu od r. 1924 ikonická chata Na Tesáku, která r. 2022 vyhořela. Dokonce jsme spolu před 9 lety byli i uvnitř, když jsme šli na rozhlednu Kelčský Javorník. To jsme tam čekali až přestane pršet. Její shoření bylo neštěstím nejen pro majitele. Všichni to zde milovali. Najednou nebylo kde posedět. Do dnešního dne jsou její ohořelé zbytky oplocené. Dnes jsme však mile překvapeni. V těsném sousedství byla postavena dřevěná bouda s provozem od 9 do 19 hodin denně. K našemu dalšímu překvapení je uvnitř obrovské množství vlaječek - stejně jako v původní chatě. Však také vyhlásili sbírku. Dokonce i Heda, Otova sestra, jim poslala větší množství, které doma opečovávala. Vedle chaty je i kiosek, dnes zavřený. Ale v sezóně to tady určitě žije. Je tady i spousta různorodých míst k sezení. Vypadá to, že je sem lidé dovezli.

Ota toho samozřejmě využil a dává si pivo - prvně na našem výjezdu přerovského Zubra. Potkali jsme se zde i s majitelkou, která říká, že stále je v plánu postavit repliku původní chaty, ale že to tak rychle nejde, jak si představovali. Proto zde postavili alespoň toto jako provizorium. Tak to je od nich skutečně milé.

Počasí nám přeje. Svítí sluníčko, ale horko není. Takže na výlet je ideálně. Možná budou růst konečně i houby. Přecházíme hlavní silnici a pokračujeme přes parkoviště Ski areálu Tesák po zelené. Ota sem jezdíval dost často - hlavně v zimně na lyže. Před časem tady řádila vichřice. Přesto je překvapený, jak jsou tu najednou holé kopce. Díky tomu jsou i daleké výhledy. Je vidět i bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Hostýně. Tam jsme také před lety byli, ráda bych tam zase vyrazila, ale letos to už nebude.

Téměř po rovině přicházíme na rozcestí Pod Kyčerou. Přišli jsme sem mimo jiné po naučné stezce Tesák, která má tady 22. zastavení, a odbočuje vlevo. Je to nejdelší naučná stezka v regionu, vede sem ze Vsetína. Informační tabule na 23 zastavení jsou zaměřeny hlavně na historii Valašska a jeho přírodní památky. Celá měří 28 km. Její část jsme si před 3 lety prošli.

Ráda bych si prošla další její část, ale dnes to určitě nebude. To musím být zdravá a doufat, že tu dřívější kondičku snad ještě budu mít.

Naše plánovaná trasa vede rovně po zelené. Ta vede okolo vrcholu a vyhlídky téměř po rovině. My jsme se domluvili, že musíme zdolat vrchol Kyčeru (757 m). Když jsme ho ve čtvrtek zvládli v Javorníkách, musíme si na něj vyšlápnout dnes i tady v Hostýnsko - vsetínské hornatině. A to jsme ještě před týdnem nevěděli, že vrcholy s tímto jménem existují.

Že to bude do kopce, to bylo jasné, však jsme kopec před sebou viděli. Je to sotva 0,5 km, tak to musíme zvládnout. Jenže když jsme došli cca přibližně doprostřed kopce, kde byla krátká skoro rovina, a viděli to závěrečné stoupání, skoro jsem to chtěla vzdát. I hůlky po tom svahu klouzaly. Ale vydržela jsem, zvládli jsme to. Na úplný vrchol už nás čekalo jen stoupání pozvolné. Úžasné výhledy nám byly odměnou. Byly vidět asi 4 hřebeny za sebou. Javorníky, Bilé Karpaty a slovenské hory. Zase byla výhoda, že tu řádila vichřice, výhledy byly krásné. Na vrcholu je nějaké stavení, ale netušíme, koho to je, co to je. Podle zde umístěné pamětní desky (Martin Tupý 1985 - 2017) soudíme, že to je zdejšího Sokola.

Sejít na značenou cestu už bylo jednoduché. Pokračujeme po zelené z mírného kopečka na rozcestí U Tří kamenů. Zde je přístřešek, ale kousek před tím vpravo od cesty jsou v trávě umístěné tři hraniční kameny z konce 18. století, které označují tehdejší hranice kelčského, bystřického a lukovského panství. Mezi nimi je umístěn pomník Alence Bábkové, absolventce reálky v Kroměříži, která zde 13. 2. 1947 zabloudila a umrzla.

Zelené značky se stále držíme. Skoro po rovině přecházíme přes vrchol U Tří kamenů (748 m), rozcestí Holý vrch a vrchol Holý vrch (729 m) a začínáme klesat až na rozcestí Klapinov (659 m). Celou dobu jsme se prakticky kochali nádhernými výhledy. Tady je zajímavé, soukromé místo. To soudím podle jednoduché dřevěné ohrady. Uvnitř je dřevěná bouda s nápisem Čarták, okolo jsou stolky lavičky a tomu všemu uprostřed louky vévodí dřevěná socha Portáše. Myslím, že by nikomu nevadilo, kdybychom tam vlezli a posadili se, ale není to nutné. O kousek dál mimo jejich oplocenku je další přístřešek. Tam se dozvídáme, že tudy krajinou mezi Svatým Hostýnem a Rajnochovicemi vede 18 km naučná stezka Hostýnské vrchy. Na 11 zastavení jsou informace o přírodě i historii této části Hostýnských vrchů. Tady je 3. zastavení o zde žijících ptácích. Je tu tedy další naučná stezka, která by nás lákala. Snad někdy příště. I část této stezky jsme si prošli, už je to však 9 let. To je hrozné, jak ten čas letí.

My už nyní musíme myslet na návrat. Do údolí bezejmenného potoka scházíme po neznačené cestě. Je to široká cesta, trochu kamenitá, později to vypadá, že tam snad kdysi byl asfalt. Ale jde se po ní dobře.

Za potokem přicházíme na žlutou turistickou značku a začínáme stoupat. Trochu se toho děsím. Stoupání na závěr trasy nemám ráda. Bylo to však lepší, než jsem čekala. Horší bylo, že cesta byla pokrytá vrstvou kamení. Občas jsme šli po kraji, ale ne vždy to šlo. Naštěstí to nebylo na celé cestě. Jak jsme se později dozvěděli, mají v plánu tady udělat asfaltovou cyklostezku. Tak to jsou její začátky. Myslím však, že jsou lepší ty kameny než asfalt. Na této části naší trasy nejsou tak krásné výhledy, ale bylo tu krásně. Jen ty houby jsme nenašli žádné. Je sucho, nerostou ani prašivky.

Cesta vede moc hezkým bukovým lesem. Vyrostla jsem v Plzni, tedy v jehličnatých lesích. Tvrdila jsem vždy, že ty se mi líbí nejvíc. Ale dnes mne tento les nadchl. Jsou tu krásné vysoké rovné stromy. Nádhera.

Ota si pamatoval, že tady někde se jako děti učili lyžovat. Tehdy to nebylo jako teď, kdy se přijde na upravený svah s vlekem. Tehdy si děti musely svah ušlapat, ujezdit a nahoru pěkně šlapat po svých. Je pravda, že tehdy také nebyly přeskáče, V těch by se nahoru chodilo špatně. Inu časy se mění. Viděli jsme dvě takové proluky mezi lesy. U té jedné měl Ota pocit, že by to tu mohlo být. Dnes je to samozřejmě už zarostlé nálety,  už dávno se zde nelyžuje.

Přicházíme k hezky upravené Machově studánce. Sochařská úprava je dílem rajnochovického rodáka, akademického sochaře Josefa Antka. Voda by měla být pitná, ale je sucho, dnes tady nic neteče.

To už jsme skoro na nám známém rozcestí Pod Kyčerou. Šlo se mi dobře, že se divím, že už to máme skoro za sebou. K autu už to máme kousek. Platí to, co jsme se ráno domluvili. Tady na vrcholu přespíme. Jen kousek přeparkováváme na vhodnější místo. Tady nevařím, jdeme se najíst na chatu Tesák, kde si ráno Ota dal pivo. Tentokrát jdeme dovnitř. Překvapivě se zde nechá najíst za 180 - 220,- Kč. Na hory je to docela slušná cena. Dobře jsme se najedli. Ota dává opět Zubra, já zjišťuji, že tu točí i nealkoholickou Holbu. To jsem uvítala. Je tu pěkně, ale sedět tu stále nemůžeme. Jdeme k autu. Ota se jde ještě podívat na kopeček - říká na cvičiště, protože i tam se kdysi dávno učili lyžovat. Zajímají ho i další výhledy. Já s ním nejdu, i když by mne to také zajímalo. Ale jsem ráda, že jsem došla v pořádku a další kilometry do kopce už přidávat nechci. Nic nesmím přehánět.

Já se aspoň u auta umyla. Je to tu zcela opuštěné. Když se Ota vrátil, jsem hotova. Je nadšený, že viděl i Radhošť, že tam zítra před odjezdem spolu zajdeme. Uvidíme, v noci má začít pršet a má pršet celý den. Podle toho to vypadá, že zítra už dojedeme do Přerova. Ale třeba nás počasí ještě mile překvapí.

Zatím neprší, je skoro jasno, je vidět měsíček a je docela teplo. Sedíme už v kabině jako každý večer, posloucháme rádio a luštíme si.

V devět jdeme spát. Je to dilema. Je teplo, ale tvrdí, že má teplota během noci klesnout na 11 stupňů. Přemýšlím, zda je lepší se teple obléct a v noci svlékat nebo naopak. Volím první variantu. Je to příjemnější, když se leze do studené postele.

Z Javorníků přes Přerov domů - 3. den - okruh cca 8 km: Tesák - Kyčera - U Tří kamenů - Holý vrch - Klapinov - Machova studánka - Tesák na mapě