Z Brna přes Přerov do České Třebové a domů - 12. den - Česká Třebová: okruh 4,5 km: Na Horách - křížová cesta a kaple P. Marie Pomocné - Na Šklíbandě - Kozlov - pravěká osada Křivolík; Kočí - kostel sv. Bartoloměje s dřevěnou zvonicí a krytým mostem

Vstáváme v půl deváté, snídáme, balíme a odjíždíme. Miloš se s námi ještě přišel rozloučit. Byl to pro oba příjemný víkend.

Dnes daleko nejedeme. Zjistila jsem, že v části města Hory je křížová cesta s poutní kaplí Panny Marie Pomocné a se studánkou. Je to západně od centra města.
Parkujeme u restaurace Na horách. Jsme na místě, které podle staré legendy je nedaleko Pavlova pramene - studánky se zázračnou léčivou vodou, které už v 16. století bylo vyhledávaným lázeňským, poutním a výletním letoviskem. R. 1770 tady město postavilo dřevěný hostinec s velkým sálem a menší dřevěný objekt lázní, kde byly malé pokojíky. Návštěvníci v nich bydleli, ale současně měli i vodoléčbu. Právě v takovém pokojíčku bydlela od 4. do 21. září 1851 Božena Němcová se svými dětmi a služkou Marií. Tady se v té době setkávala i se členem Jednoty českomoravské českotřebovským rodákem Františkem Matoušem Klácelem, filozofem a novinářem.

Původní dřevěný dům shořel. R. 1868 byla postavena současná budova hostince s velkým sálem, na kterou byla r. 1932 umístěna pamětní deska se vzpomínkou na zdejší pobyt B. Němcové. Právě v této budově měl před 50. lety maturitní ples Ota a jeho spolužáci, se kterými včera oslavili 50. výročí maturity.

Hned naproti přes silnici je dřevěná budova, která již před těmi 50 lety byla zavřená a která možná pamatuje slavnou lázeňskou dobu. Nedaleko bývaly také lavičky, kam se Ota prý často chodil učit. Současně si vzpomíná na tu dobu a na spoustu zážitků. Nezvykle se rozpovídal.

Křížová cesta, pramen a kaple jsou po zelené o kousek dál. Na sluníčku je horko, my jdeme lesem, lehce to profukuje, je to příjemné. Nejdřív odbočujeme k pramenu Na Horách, údajně léčivému, nad kterým je postavena výklenková kaplička s panenkou Marií. Až po chvíli jsme si všimli, že sem je pramen stažen. Nad cestou nad kapličkou pramen asi vyvěrá.

Odtud vede od konce 19. století křížová cesta ke kapli. Na každé straně je 7 kamenných zastavení s výjevy křížové cesty.

Na kopečku je kaple Panny Marie Pomocné, dnes poutní kaple. Původně u léčivého pramene rostl strom, na který byl přidělán mariánský obrázek. R. 1744 tu byla postavena dřevěná šestiboká kaple, do které byl obrázek umístěn. Od té doby se sem vždy na svátek Panny Marie konala procesí. Když císař Josef II. nařídil likvidaci odlehlých kaplí, byl r. 1787 obrázek panenky Marie odnesen do farního kostela ve městě a kaple byla podpálena. Dnešní zděná empírová kaple byla postavena ve 30. letech 19. století. Vysvěcena byla až r. 1838.

Před kaplí stojí novodobý sloup se sochou Panny Marie.

My pokračujeme po zelené přes rozcestí Uhrovy doly na rozcestí Na Šklíbandě. Ten závěr byl tedy do ošklivého kopce. Ten mi dal zabrat. Jak jsme se včera večer dozvěděli, sem prý často chodí na procházku Miloš s manželkou. Věděli jsme, že zde nic zvláštního neuvidíme, ale proč se sem nezajít podívat. Navíc se k místu vztahují asi dvě pověsti.

Odtud pokračujeme vlevo stále po zelené na rozcestí Kozlov - bus. Jdeme již téměř po rovině jen s nepatrným převýšením - tím přecházíme dnešní nejvyšší bod. Závěr je po sluníčku, což jsme docela uvítali. V lese už nám začínalo být chladno.

Toto rozcestí známe, tudy vede silnice k rozhledně Kozlov a k chatě Maxe Švabinského, kde je restaurace. Dnes tam nejdeme, i když to není daleko. Stačí nám, že vrchol rozhledny vidíme mezi stožáry vysokého napětí. Tím jsme zkontrolovali, že rozhledna stále stojí.

My se stáčíme vlevo - kousek jdeme po silnici, kterou opouštíme po modré, ale po nepohodlné pěšince přes louku a pokračujeme lesem.

Cestou je několik studánek - pramenů - jak jsme se dočetli, jsou to prameny Křivolického potoka. My se zastavujeme u jedné z těchto studánek s názvem Dědova studánka. Tento pramen od r. 1987 hodně využívala trampská osada Jestřáb a je využíván dodnes. Dokonce asi v 80. letech 20. století v období sucha to byl jediný tekoucí pramen v okolí obce Kozlov. Tehdy si k ní místní pro vodu chodili.

Dostáváme se k pravěké osadě Křivolík, která je postupně budována od r. 2007 fanoušky historie a archeologie, kteří zde zkouší původní stavební technologie a způsob života našich předků - zkouší zde pravěké zemědělství, zpracovávání dřeva a kůží. Je zde několik staveb z různých období pravěku od dob lovců a sběračů, přes dobu bronzovou až k době železné. V sezoně je tady prý i výběh s domácími zvířaty. Osada je volně přístupná.

Samozřejmě to tady procházíme a prohlížíme si to.

Pokračujeme po modré na nám známé rozcestí Uhrovy doly a po zelené k autu na parkoviště. Ota bere pár lahví a jde pro vodu, ať máme na pití dobrou pramenitou. Moc jí nepotřebujeme, v úterý musíme být doma.

Shodli jsme se na tom, že jsme se pěkně prošli. Nebylo to ani 5 km, to není moc, ale mně to úplně stačí. Ota zavzpomínal na časy dávno minulé, to byl dalši bonus této procházky.

Je půl druhé, do restaurace jdeme na oběd. Uvnitř je zavřeno, je otevřeno jen venkovní posezení. Přesto se nám podařilo se do historického sálu podívat. Sedíme venku, vlastně v lese, stoly jsou od sebe poměrně vzdálené, není tu moc lidí. Je tu tedy perfektní klid. Ani se nám nechce odejít. Jenže co tady. Máme na dnešek ještě nějaký program a trochu se chceme přiblížit i k našemu domovu.

Platíme, odjíždíme. Bereme směr na Plzeň, samozřejmě mimo dálnici. V úterý musíme být doma. Zastavujeme v obci Kočí. Tam je úžasný starý kamenný kostel sv. Bartoloměje, s vysokou dřevěnou zvonicí a dřevěným krytým mostem.

První písemná zmínka o obci je z r. 1399. Byla však založena dřív - pravděpodobně r. 1263 - za vlády Přemysla Otakara II.. Tehdy zde bydlelo německé obyvatelstvo. Obec měla dědičnou a svobodnou rychtu. Počeštěno bylo obyvatelstvo v 15. století za husitského hnutí, kdy Němci obec opouštěli.

Nejstarší a nejcennější památkou kostel sv. Bartoloměje. Byl postaven uprostřed původní zástavby, a to do míst, kde bývala bažina s divokými topoly v okolí. Zakládající listina je z 28. února 1397. Stavba trvala od r. 1397 až do r. 1430. Po husitských válkách byl r. 1456 výrazně přestavěn.

V gotickém kostele je dřevěný malovaný strop, který pochází z let 1552 - 1553, na stěnách jsou zrestaurované renesanční a barokní nástěnné malby ze 14. a 16. století. R. 1666 byla ke kostelu přistavěna dřevěná pětiboká zvonice, zakončená osmihranným jehlanem. Celá zvonice je pokrytá šindelem. Je 29 metrů vysoká. Uvnitř jsou dva zvony - Bartoloměj z r. 1496 a Vavřinec z r. 1562. Kolem kostela s věží byl hřbitov. Dřevěná hradba má pískovcovou podezdívku a dřevěnou stříšku. Do kostela se vstupuje po mostě. Ten nynější barokní dřevěný nahradil r. 1721 starší most, který byl postaven po povodni r. 1689. Vede přes mokřiny a je dlouhý 18 m. Šindelovou střechu drží na každé straně 8 oblouků. Vrata při vstupu na most je možno uzamknout. Je to jeden z nejstarších zastřešených mostů v Evropě.

Je to krásné zvenku, podle obrázků i uvnitř. Vrata na mostě jsou uzamčena, takže ani na ten most se nedostaneme. Je to škoda. Aspoň si ho obcházíme.

Jsou 3 hodiny, ale nám se už nikam nechce, tedy hlavně mně. V autě je teplo, já mám co dělat, abych neusnula. V mé sekci noclehy, kterou mám v mapy.cz, vybíráme osvědčené místo u požární nádrže na severní straně obce Bousov. Už jsme tam spali 2x, minule tady dělali mostek pro auto, kterým by se dostali ke zdejší vodárně. Potůček, který zde teče, asi nadělal při deštích minulý týden docela dost škody. Jsou uvolněné betonové desky, kterými je břeh zpevněn. Dokonce o kousek dál - v místech, kde se potok stáčí vlevo, je vyhloubena malá tůňka.

Voda je čistá, jdeme se umýt. Voda však teče tak prudce, že jsem měla strach, zda mi nepodrazí nohy.

Naštěstí dnes už záplavy nehrozí a vždy tady byl klid. Dokud svítí sluníčko, sedíme venku. Jak zapadne, ochlazuje se. S večeři nespěcháme, měli jsme vydatný oběd, jíme tedy až v půl sedmé, ale to už sedíme v autě.

Když jsme se po 9. chystali do postele, dostali jsme návštěvu. Ota už byl v pyžamu. Byla tma, že jsme nejdřív ani netušili, že přijeli policajti. Vystoupili dva mladí - muž a žena a ani se neptali, co tu děláme. Hned sami řekli, že vidí, že jsme sem přijeli přespat na našich cestách. Dostali prý zprávu, že tady stojí dodávka a že se uvnitř svítí. Tak vás musíme zkontrolovat. Nejdřív chtěli doklady od obou, pak od řidiče, pak jim stačilo, že si v registru vozidel našli auto a zjistili, že není kradené a Ota není v registru hledaných osob. Byli příjemní. Nejvíc je zajímalo naše auto, jak to máme hezky zařízené. Ptali se, kde všude jezdíme. Nakonec jsme si hezky popovídali, popřáli nám šťastnou cestu a dobrou noc a odjeli.

My jsme šli spát. Je docela teplo, v autě je 18 stupňů. Máme teplé peřiny, necháváme malou mezerku.

Z Brna přes Přerov do České Třebové a domů - 12. den - Česká Třebová: okruh 4,5 km: Na Horách - křížová cesta a kaple P. Marie Pomocné - Na Šklíbandě - Kozlov - pravěká osada Křivolík; Kočí - kostel sv. Bartoloměje s dřevěnou zvonicí a krytým mostem na mapě