Z Brna přes Přerov do České Třebové a domů - 13. a 14. den (poslední): Křečhoř - památník bitvy u Kolína, Kamýk nad Vltavou - vyhlídka Lavička

Dveře jsme zavírali až k ránu, když teplota klesla pod 15. stupňů. Byl tu nádherný klid, spali jsme skoro do devíti. Určitě tu bylo lépe, než na nedalekém parkovišti u památníku, kde jsme si to včera plánovali.

Zase svítí sluníčko, i když ve stínu je ještě pěkná zima.

Po snídani a ranní kávě odjíždíme. Dnes se chceme hlavně co nejvíc přiblížit domovu, abychom zítra kolem poledne už byli doma. Sice by se to zvládlo dojet i dnes, ale na jeden zátah jet nechceme. Stejně jako nechceme přijet v pozdním odpoledni. To už bychom u domu určitě nezaparkovali. Žádný velký výlet už neplánujeme. Jen se ještě chceme cestou někde zastavit.

 

Krátkou zastávku děláme hned za Kolínem. Před 3 lety jsme byli u památníku bitvy u Kolína v Nové Vsi, kde je rozhledna. Až později jsem objevila na druhé straně silnice z Kolína do Prahy - v Křečhoři druhý památník této bitvy u Kolína. Tam se jedeme nyní podívat. Auto necháváme na okraji obce a jdeme nejkratší neznačenou cestou. Míjíme nijak neoznačené slovanské hradiště Křečhoř. Víme to jen z mapy. Zde prý byly nalezeny úlomky keramiky z období raného středověku.

Památník je jen o kousek dál. Dne 18. června 1757 tady početně oslabená pruská armáda Fridricha II. podlehla armádě Habsburské monarchie. Byl to nejvýznamnější střet sedmileté války. Tento památník byl zhotoven r. 1898 při příležitosti 50. výročí nástupu císaře Františka Josefa I. na trůn.

Je to mohutné sochařské dílo se secesními prvky, které je výraznou dominantou. Na jedné straně soklu je reliéf bitvy, na druhé je reliéf s válečnými trofejemi. Na rozích spodní části jsou dva sloupy s ohni. Na vrcholu je dvouhlavý císařský orel. Od památníku je i daleký výhled. Východně od památníku je domek strážce památníku. Hladká omítka je kombinována s režnými cihlami.

Vracíme se po žluté přes obec okolo hřbitova, kde je velký hezky opravený kostel sv. Václava a Božího Těla. Původně gotický kostel pochází z poč. 14. století. V letech 1846 - 48 byl přestavěn v empírovém slohu. R. 1863 byla zvýšena kostelní věž. U kostela je funkční hřbitov s domkem hrobníka a s vysokou hradbou a bránou s kovovou mříží.

U auta dělám oběd. Snad tu nebudeme nikomu vadit.

Teď máme naplánovaný asi 1, 5 hodiny dlouhý přejezd.

Zastavujeme až za mostem přes vodní nádrž Slapy, kde odbočujeme vlevo směr Kamýk nad Vltavou. Parkujeme kousek za zastávkou autobusu Kamýk nad Vltavou, Sedla v místech, kde odbočuje neznačená pěšina k lesu a k řece. Chceme si udělat poslední krátkou procházku k vyhlídce Lavička, odkud je výhled na skály a na vodní nádrž. Vyhlídka je na skalních stupních, kde ten vrchní je upraven právě jako lavička. Dokonce má na konci zaoblený tvar. Šla jsem se tam posadit, ale raději pod Otovou ochranou. S mými závratěmi jsem si moc nevěřila. Ale pak to byla pohodička. Kocháme se, vlevo na naší straně je skalní masiv Velká, na protějším břehu vpravo je skalní útvar Roviště. Jak tam tak sedíme, tak to najednou Ota poznává na druhé straně.

Tam jsme se byli projít na začátku tohoto našeho výjezdu, kdy jsme se zastavili na vyhlídce na skalním útvaru Roviště. Prohlédnout si skalní masiv Velká z protějšího břehu jsme už nezvládli. Chytil nás tam takový liják, že se vše zamlžilo a moc jsme toho neviděli. Teď už to poznávám i já. Poznávám i loďky, které tam tehdy kotvili. Dnes si to však užíváme. Počasí je nádherné.

Cestiček je tu víc, ale shodli jsme se na tom, že hezčí výhled už nebude. Vracíme se k autu.

Je půl páté. To bychom skutečně domů dojeli dlouho. Držíme se původního plánu. Přespíme na parkovišti Památníku vojna u Příbrami. Tam jsme už jednou spali. Dnes tam je muzeum zavřené, měl by tam být klid. Snad nás tam nebude čekat nějaké překvapení.

To nás čekalo už cestou. Otevřeli další kus dálnice, pravděpodobně někdy v létě. V moje off line mapy s tím ještě nepočítají. Nějaký čas jsem je neaktualizovala. Chtěli jsme jet po staré silnici, ta je uzavřená. Žene nás to na dálnici. Sjíždíme k benzínce, ale nic jiného vymyslet nemůžeme. Tvrdí, že po kilometru se dostaneme na dálnici ke sjezdu do Milína a pak už odbočíme směr Příbram. Nedá se nic dělat. Pokračujeme. Ani nevíme, zda jsme už na dálnici, jen když sjíždíme, tak se dozvídáme, že z dálnice sjíždíme. Asi to ještě nemají úplně doladěné. Mýtnou bránu jsme neviděli, tak nám snad pokuta nepřijde.
Když na mapu koukám teď, tak mám pocit, že jsme snad jeli zcela jinudy, že jsem selhala jako navigátor. Těžko říct. Ale pokuta nám naštěstí nepřišla.

Konečně jedeme směr Památník Vojna. Tady nás čeká další překvapení. V areálu je živo, parkují tam 3 auta, asi něco opravují. Okolo pobíhá vlčák. Popojíždíme po žlutě značené pěšině podle areálu, až jsme objevili úžasnou rovinku na samotě. Z areálu k nám občas dolehne štěkot psa. Zvolili jsme dobré místo, klidné, s pevným podkladem a nejsme pod stromy. K ránu má pršet, tady nás nic neohrozí.

Ještě venku večeříme, ale rychle se ochlazuje, v 7 hodin už sedíme v kabině.

V půl desáté už ležíme, v autě je 17 stupňů a stále je jasno.

V noci bylo jasno, teplota klesla na 12,5 stupně. Zatáhlo se až k ránu. Když jsme se chystali po 8. hodině vstávat, začalo drobounce pršet. Nejdřív balím věci uvnitř auta. Zatím tu ještě něco necháme, i když už skoro nepočítáme, že někam letos ještě vyjedeme. Už jsme toho nacestovali dost. Tento a příští týden máme nějaké povinnosti a pak už jsou dny krátké, je brzy tma. Jen Ota říká, že kdyby začaly růst houby, tak ještě na pár dnů vyjedeme. Vystěhovat to můžeme vždycky.

Naštěstí se během balení ani během snídaně nerozpršelo, tak jsme to sbalili snadno. Odjíždíme před 10. hodinou, v 11 bychom mohli být doma, nebudou-li problémy.

Jenže těm se nevyhneme nikdy. První objíždka je už v Příbrami. Jen jsme vyjeli z města, rozpršelo se tak, že to stěrače neberou. Venku je 13 stupňů, v autě topíme. Vyšlo nám to perfektně. Když končí teplé dny, vracíme se domů. Podle předpovědi v Plzni v 11 hodin pršet nemá. To by bylo fajn. Nechá se tomu však věřit?

Zatím lije vydatně. Další objížďka nás nutí jet přes Blovice. Nad Plzní se to jasní. Že by předpověď vyšla? Přijíždíme k obchodnímu centru Olympie na kraji města, na odbočce do centra stojí policejní auto - tam se nesmí. Až později jsme zjistili, že tam byla ošklivá bouračka. Objíždíme to přes Černice, skutečně přestává pršet.

Máme štěstí, dokonce dvojnásobné. Kousek od vchodu do našeho domu se právě uvolnilo místo - jediné v jinak přeplněné ulici. A neprší.

Vše tedy můžeme v klidu a pohodě vystěhovat. Tak to máme nejradši, ale ne vždy nám to tak pěkně vyjde. Doma jsme si připili na šťastný návrat. A už nás čekají jen povinnosti a všední práce. Vše uklidit, vyprat. To k tomu už patří. Ale nejdřív si musím pořádně odpočinout. Takhle unavená jsem se ještě nevracela.

Z Brna přes Přerov do České Třebové a domů - 13. a 14. den (poslední): Křečhoř - památník bitvy u Kolína, Kamýk nad Vltavou - vyhlídka Lavička na mapě