Merklín a něco z okolí.

Kam a jak jedeme?

Merklín nepatří k místům, která lákají turisty. Přesto se tu najde hodně zajímavých jak světských tak i sakrálních památek. Samotná obec je ze všech stran obklopena věncem hor. Ty sice nedosahují závratných výšek a i když mají jen kolem 500 m.n.m. jsou malebné. Merklínská pahorkatina tak dostala jméno podle obce v jejím středu. Kopcovitou krajinou si prorazila cestu řeka Merklínka, která obcí protéká a rozděluje ji na starší a novější část. Při pohledu do minulosti lze objevit, že Merklín nebyl jen tak zapomenutou osadou. V první písemné zmínce z roku 1356 se píše o městečku. Doložená tvrz tu stála v 15. století a byla sídlem rodu Merklínských. Berchtoldové z Uherčic nechali přestavět tvrz na zámek kolem roku 1670. S nástupem Morzinů v roce 1728 došlo k výraznému rozvoji a Merklín byl tehdy zařazen mezi města. Dědictvím přešlo panství na J. K. Krakovského z Kolovrat. Byl považován za vlastence a pro potřeby obyvatel panství měl velké pochopení. Právem byl nazýván lidumilem. Božena Němcová o něm píše v díle Pohorská vesnice. V první polovině 19. století tady býval o prázdninách spisovatel Jakub Arbes, který tu měl i vztah s místní dívkou. V obci se v roce 1885 narodil literární historik F. Krčma. Časem ztrácel Merklín na významu a dnes je tak trochu zapomenutou obcí.

 

Za čím jedeme?

Dostat se do těchto končin veřejnou dopravou o víkendech je v podstatě nemožné. Autem to je již trochu lepší. Když se ve Švihově opustí hlavní silnice č. 27 z Klatov do Plzně, projíždí se hezkou, zvlněnou krajinou. Po projetí Chudenickou vrchovinou se okresky poměrně úží a jsou v dosti špatném stavu. Na druhou stranu se tady moc aut nepotká. Ještě před příjezdem do Merklína jsme chtěli navštívit starý židovský hřbitov. Značky ani žádné směrovky nikde při silnici nebyly. Až po objetí Srnčího vrchu jsme se dostali do vísky Kloušov a místní nám ukázali stezku lesem. Přibližně po deseti minutách se mezi stromy hřbitov objevil. V současné době je udržován a za návštěvu jistě stojí. Stejnou cestou jsme se vrátili do vísky a pak jsme už jeli na merklínské náměstí. Míst k zaparkování tu mají dost a k většině místních památek to je, co by kamenem dohodil.

Návštěva zámku a okolí byla na počátku cesty městem. Dnešní vzled zámek dostal mezi roky 1824 – 1825. Jedná se o čtyřkřídlý, patrový objekt kolem menšího nádvoří. Dnes je na zámku obecní úřad a nahlédnout dovnitř je možné jen v pracovních dnech. V okolí zámku je park, nechybí ani kašna a několik starých stromů. Na návrší nad zámkem je velká barokní sýpka, ke které lze dojít stezkou za zámkem. Od sýpky procházíme nad zámkem ke zdejšímu kostelu sv. Mikuláše. Ten byl zničen požárem v roce 1817. Obnova kostela byla dokončena v roce 1818. Před kostelem jsou dvě barokní sochy a roste tu několik staletých lip. Vrátili jsme se na náměstí a prošli hlavní ulicí. Několik drobných sakrálních památek a pomník padlým patří k místním zajímavostem. Domy v obci jsou z velké části novějšího data a většinou jsou opraveny. Posledním lákadlem byl Merklínský rybník. Z náměstí jsme prošli úzkou uličkou na most přes Merklínku a došli na hráz. Rybník je při jižní straně města. Jeho rozloha je 35 ha a byl založen na konci 15. století.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Teploměr se vyšplhal k 28°C a přiblížil se i čas oběda. V obci jsme našli jedinou otevřenou restauraci. Ta je v ulici 1. máje, nedaleko náměstí. Posezení bylo příjemné a obsluha rychlá. Jídlo bylo chutné a v příjemném chládku se dobře sedělo.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Meklín nás sice nepřekvapil, ale to je běžné u méně známých míst. Zámek se nám líbil, ale park by si zasloužil větší péči. To platí i o barokní sýpce. Celkový dojem byl ale dobrý a poznat neznámé místo není nikdy na škodu.

 

Ostatní informace

Délka této vycházky se vejde do 3 až 4 kilometrů. Merklín je na mapě KČT č. 32 Přešticko.