Vintířova stezka - 6. trasa – 12 km: Všeradice - Nové Dvory (kaple) - Osov (kostel Narození sv. Jana Křtitele, zámek) - Skřipel (kostel sv. Šimona a Judy, Švédské šance, Kaštanová alej) - Velký Chlumec (kaple sv. Ludmily) – Dobříš; rybník Loužek

Včera jsem cely den nestala za nic, večer jsem nemohla usnout. A když už jsem konečně usnula, tak jsem se neustále budila a dlouho mi trvalo, než jsem zase usnula. Důvodem byla jasná změna počasí. V noci bylo jasno, k ránu teplota klesla pod 12 stupňů. Pod tenkou dekou se to nechalo vydržet, jen jsem si vzala ponožky.

Vstáváme v půl deváté, v plánu máme další etapu Vintířovy stezky. Jenže máme problém. Včera dofouknuté kolo je zcela prázdné, jet se na tom nedá. Přitom večer vypadalo normálně.

A máme po plánech. Zkusíme využít asistenční službu, která je automaticky sjednaná při povinném ručení. Zkušenosti s tím nemáme, tak je získáme. Vyšlo to úplně super. Stačila jsem jen namazat chleby k snídani, voda na čaj se na dokonávajícím vařiči už uvařit nestačila. Pán tu byl tedy skutečně brzičko. Kolo nafukoval a během toho mi v mapě ukázal, odkud je a že nám kolo opraví. To byla dobrá zpráva, je to v Dobříši, kousek odtud. Horší byla druhá zpráva. V háji je ventilek. Jak to nafoukl, hned to silně syčí. Odborník tvrdil, že na tom k nim asi nedojedeme, ale zkusíme to.

Bleskovka jsme se sbalili a vyrazili. On jel za námi a byl připraven kolo cestou dofouknout. Ale bylo to zbytečné. Dojeli jsme bez zastavení. V práci se na to kolega vrhnul a za 15 minut nám kolo s novým ventilkem namontoval zpátky. Asistenční služba je zdarma a co dáme za ventilek je na nás. Dali jsme jim 200,- Kč a spokojenost byla na obou stranách. Prý je to ažaž. A my máme před sebou stále celý den volna.

Podle plánu jsme dojeli na parkoviště u zastávky Dobříš, Na Hradci. Není to sice označené přímo jako parkoviště, ale je vidět, že se zde na rozšířené silnici běžně parkuje.

Autobus v 10,05 nám ujel- To nám bylo jasné, že ho nestačíme. Další jede až ve 13 hodin, to je za 2 hodiny. Aspoň se v klidu nasnídáme a vymyslíme náhradní program. Tak dlouho tu čekat nebudeme.

Nakonec jsme se domluvili, že trasu ponecháme, jen změníme směr. Víme, že ze Všeradic, kde jsme v úterý trasu ukončili, jezdí vlak každé 2 hodiny. Staví v Osově, přes který naše cesta vede. Tam uvidíme, zda bude přípoj. Nějak to dopadne.

Auto tady necháváme. Odcházíme po červené směr Jelení Palouky. Začínáme z poměrně prudkého kopečka. Část dnešní trasy povede v pohoří Hřebeny, jejich část už jsme si prošli.

Na rozcestí Jelení palouky odbočujeme vpravo, tentokrát jdeme po žluté do mírného kopečka. Je tu nádherná hájovna – jedná se asi o historickou hájovnu, protože na ní je nápis Colloredo Mannsfeld. Nic dalšího jsme se o ní však nedozvěděli.

Po žluté jdeme až na rozcestí Velký Chlumec. Zapomněla jsem intenzivně sledovat mapu, proto nám uniklo, že Vintířova stezka ze žluté na kraji obce odbočuje do centra ke kapli sv. Ludmily a dál prochází obcí k tomuto rozcestí. Kapli jsme neviděli, ale zase jsme viděli významný krásně košatý strom dub letní, který je 20 m vysoký a jehož obvod je 309 cm. Bohužel vyfotit ho nešlo.

Po žluté a opět po poutní cestě přicházíme k vlakové i autobusové zastávce Osov. Nejdřív zkoumáme vlakové spojení ze Všeradic. Najednou koukám, že mne na obličeji a za chvíli i na rukou obtěžují nějaké mrňavé mušky. Je to podobné muchničkám, ale nekouše to, lochtá, ale je to každopádně nepříjemné. Chvíli se ošívám, ale najednou zjišťuji, že je mám všude – i na oblečení. Urychleně mizím na silnici, sklepáváme je. Zajímavé je, že na Otu nevlezly. Byl tam však kratší dobu. Nechají se docela snadno sklepat a víc neobtěžují. Zajímalo by mne, co je to za havěť, ale hlavně, že už je to pryč.

Zkoumáme autobusové spojení. Abychom se dostali na rozcestí Dobříš, Na Hradci, museli bychom ve Všeradicích být před 15. hodinou. To nezvládneme. Ze zastávky Všeradice, zámek jezdí autobus do zastávky Velký Chlumec, Malý Chlumec každou hodinu, vždy v půl, až do 18,30. To nám vyhovuje, to zvládneme. K autu to bude necelé 2 km, to také tak hrozné není.

Domluveno, rozhodnuto. Pokračujeme po naší trase na Švédské šance. Přesně nevíme, co si pod tím představit. Švédské šance známe v Horních Moštěnicích u Přerova, tam jsou součástí památníku obrovské tragédie, která se tam stala. Jsme zvědavi, jak to vypadá tady. Tady to mají být keltské valy, které jsou považovány za nejlépe dochované čtyřúhelníkové valy doby laténské u nás. Na vnější straně plochy 125 x 105 m jsou 2,75 m vysoké valy a zřetelný příkop. Tak je to psáno. Na mapy.com je vyznačena cesta, která k nim z naší cesty vede, a dokonce to vypadá, že by se po těch valech nechalo jít. Jenže skutečnost je jiná. Odbočující cestičku jsme nenašli. A to jsme to obcházeli ještě dál. Směrem k šancím je vše hodně zarostlé, to by chtělo mačetu. Tu s sebou nenosíme.

Vintířova stezka pokračuje do obce Skřípel a pak následuje cesta po hlavní silnici. To jsme si užili v pondělí. Zvlášť Ota z toho má skoro trauma. Prostě nemá to rad.

Domluvili jsme se, že se vrátíme k autobusové zastávce Osov. Nebudeme kopírovat stezku jen proto, že tam vede a neužívat si to. Musíme však oželet v centru obce Skřípel kapli a jednolodní barokní kostel sv. Šimona a Judy z r. 1794, který nahradil původní zchátralou svatyni. Zajímavostí je, že raně barokní hlavní oltář je starší - z r. 1682. Sem byl přenesen ze hřbitovního kostela na Zvíkově. Nemůžeme mít všechno.

Od vlakové a autobusové zastávky Osov jdeme do obce Osov také po silnici, ale okresní a myslíme si, že provoz na ní je menší. Když jsme přišli na úroveň zámecké zahrady, byl vynechán jeden díl plotu a vedla tam docela pěkná cesta. Hned jsme si naplánovali, že se na lavičce v parku najíme. To však nevyšlo. Na žádnou lavičku jsme nenarazili. Zato nás zastavil plot okolo zámku. Podle něj jsme po pěšině odbočili vlevo a došli zase na silnici, kterou jsme před chvílí opustili. Zámek jsme zahlédli jen přes ten plot.

V 15. století zde stála tvrz. Kounicové ji nechali zbořit a v letech 1728 – 1737 na jejím místě postavili barokní zámek s rozsáhlou francouzskou zahradou. Ta byla v 19. století upravena na anglický park, jejíž součástí byl špýchar. Ve 30. letech 20. století se na zámku scházeli zástupci kultury – např. Karel Čapek, Hugo Haas a další. Okolí si za první republiky oblíbili i filmaři. Posledním majitelem byla rodina Palivců. R. 1948 byl znárodněn, byla tu rukavičkářská škola, internát, domov důchodců. Po r. 1990 byl zámek vrácen původním majitelům. Později jsme se dozvěděli, že zámek koupila nějaká doktorka a pustila se do oprav. V době covidu všechny iniciativy přestaly. Zámek je nyní opuštěn. Opravy prý nebyly provedeny kvalitně a budova začíná chátrat, i když z dálky vypadá stále pěkně opravená.
K zámku vede z obce Skřipel malebná kaštanová alej. Je zde 195 stromů. Díky své výjimečnosti patří toto stromořadí mezi chráněné památné stromy.

Okolo zámku zatáčíme vpravo. Míjíme jednolodní kostel Narození sv. Jana Křtitele - základní kámen byl položen r. 1734. Hlavní oltář je z r. 1740. Na stropě chrámové lodě jsou fresky Narození a Smrt sv. Jana Křtitele. Právě tento svatý byl prý oblíbeným světcem sv. Vintíře, po jehož stezce jdeme.

O kousek dál je obecní úřad, ale hlavně zastávka autobusu. Konečně vidíme lavičku. Jdeme se najíst. Už máme skutečně hlad.

Po občerstvení a odpočinku se vydáváme na další cestu. Vintířova stezka odbočuje ze silnice vlevo, cesta není značená. Přicházíme do malé vesničky Nové Dvory, kde mají malou opravenou kapličku.

Neznačená cesta prochází vsí a pokračuje ve stejném směru. Jdeme okolo pole krásných rozkvetlých slunečnic. Jenže tady je to nějaké divné. Slunečnice se vždy otáčely za sluncem, ale tyhle se točí úplně na druhou stranu. Vypadá to, že i ty květiny mají toho sluníčka dost.

Jdeme přes pole, stoupáme k lesu. Stále se kocháme výhledy. Tahle cesta je dost náročná, aspoň pro mne. Jde se do kopce, sluníčko sálá. Konečně jsme v lese, je tu lavička. Vydechuji, doplňuji tekutiny. Bohužel cesta vpravo moc prošlapaná není, ale jinou možnost nemáme. Jdeme chvilku lesem, chvilku po poli, tak se to střídá, relativně po rovině. Konečně jsme došli na modrou trasu a po ní pokračujeme až do Všeradic.

Když se blížíme do centra, je tam hluboký výkop. Ota už je na druhé straně. Směju se, jak se tam dostal, zda ho někdo přenesl. Najednou se za rohem objevili kopáči a jeden z nich mi ukazuje, kudy mám jít, ale mám jít opatrně, ať tam nespadnu. Je to tam úzké, různě křivolaké. Moc jistě s mými závratěmi jsem si nepřipadala. Šel se mnou a vypadal, že mne zachytí, až se budu řítit dolů. Byl milý, že jsem se ho nakonec chytla. Zdálo se, že je spokojený i on. Netroufl si, ale bylo vidět, že měl o mne strach. Takhle jsem se bezpečně dostala na druhou stranu.

Jsme v obci, autobus nám jede za necelou půl hodinu. Těšila jsem se na jejich nealko pivo, ale čas zajít na pivo už není. Jet o hodinu déle také nechceme. V 16,30 odjíždíme do zastávky Velký Chlumec, Malý Chlumec.

Pro auto jde Ota sám, pro mne sem přijede. Já už toho mám docela dost. Kousek ho jdu doprovodit, aby věděl, kde budu čekat. Když jsme došli na zelenou a po ní Ota opouští obec, já odbočuji po silnici vlevo. Na mapě to vypadá, že je tam malé parkoviště a kousek dál rybník Loužek s přístřeškem. Tam budu čekat.

Jenže na mapě plocha, která vypadá jako parkoviště, je až za zamčenými vraty. Nechá se projít malou brankou pro pěší. Jdu se tam podívat. Pár lidí se koupe, ale kvalita vody mne neoslovila. Navíc u břehu je děsně teplá. Necelou půl hodinu tam odpočívám a pak jdu na křižovatku, aby tam Ota zbytečně nezajížděl. Pozdě. Už tam zajel, parkoviště nenašel, tak odjel, chvíli mne hledal a když se vrátil, já stojím na křižovatce.

Společně nyní jedeme po zelené, po které se Ota vydal. Za posledními domky končí silnice, je tam malý prostor, tam si jdeme uvařit oběd. Konečně večeříme skoro ve slušnou dobu - v půl sedmé.

 

Jedeme do Hostomic. Kdysi jsme spali kousek od pivovaru. Jenže dnes je místo zarostlé. Spát tam nelze. Kupujeme si plechovky 10, 11, 12, 14 a pro mne 7. Jedeme směr Hluboš-Kardavec - cíle naší zítřejší trasy. 

Daleko jsme však nedojeli. Na turistickém rozcestí Pod Velkou Babou se nám zalíbil prostor na zaparkováni. Dál nejedeme. Tady končíme. Jako parkoviště to označené není, ale je vidět, že se zde běžně parkuje. Prostor to je velký a je to hned u silnice.

Za tepla jsme se stačili umýt, ale sednout si jdeme už do kabiny. Celý den bylo horko, ale už se docela rychle ochlazuje.

Dáváme pivo, já tu moji sedmičku, posloucháme rádio a je nám fajn. V 10 hodin jdeme spát. V autě se teplota blíží ke 20 stupňům. Bude se ochlazovat jako včera?