Můj loňský podzimní vandr Podbrdím, 2009

pohled opačným směrem od Hřebenů k obcím Podbrdy a Vižina  •  Fotografie (8)  • Foto: Vandrak

Vstoupit do fotogalerie (8 fotografií)

pod vrcholem Charvát (641m)

hájovna Jelení palouky pod Hradcem

Vstoupit do fotogalerie (8 fotografií)

O posledním listopadovém víkendu tohoto roku, kdy shodou náhod byl zároveň také jeden z posledních dní, kdy ještě bylo pěkné počasí, jsem se rozhodl podniknout kratší výlet na Podbrdí, s cílem navštívit Hradec, jeden z nejvýznamnějších a nejzajímavějších vrcholů brdských Hřebenů, který jsem o rok dříve zhruba touto dobou nějak minul a cestu na něj nenašel. Někdy kolem půl desáté ráno vystupuji z vlaku v Zadní Třebáni, načež se napojuji na přilehlou silnici 115 ve směru na Hostomice, abych si někoho stopnul a rychleji se dostal k cílovému místu. Zprvu mi štěstí na stopa nepřálo a nabíral jsem čím dál větší skluz, nakonec mi přece jen někdo zastavil a vzal mne aspoň do obce Podbrdy, odkud jsem to již neměl tak daleko k vrchu Hradec, zlatému hřebu tohohle vandru. Vyhráno jsem však ještě zdaleka neměl. Časový skluz jsem měl i tak dost velký a tak mi nezbylo, než se k přilehlým Hřebenům a Hradci vydat co nejkratší a nejpřímější trasou, skutečně cestou-necestou, polem-nepolem. Nebylo to nijak snadné, lesy v okolí a neznačené cesty v nich zdaleka tak dobře neznám a ani mapu těchto končin nemám tak podrobnou, takže mi nezbylo, než se řídit pouze svou vlastní intuicí a hrubými odhady. Po zhruba hodinovém trmácení a prodírání se nejrůznějšími houštinami a mlázími jsem přece jen nějak došel nahoru k červené značce (zhruba u místa s názvem Vysoká jedle), která tvoří centrální cestu přes brdské Hřebeny a kterou jsem znal již z minula. To už jsem se celkem zorientoval a s odhodláním a jistotou, že jdu správně, jsem do toho jaksepatří šlápl a vydal se směrem k Hradci. Netrvalo dlouho a minul jsem klesající žlutou značku, která vede do obce Velký Chlumec a posléze až k Osovu, kudy jsem šel o rok dříve, když jsem byl na konci svého tehdejšího vandru, kdy se mi nepodařilo dobýt již zmiňovaný Hradec. Tentokrát jsem měl však maximální snahu a inspiraci to napravit, přesto to nebylo zdaleka tak snadné. Zase jsem měl potíže s mapou a nejedna věc mi při orientaci s ní neseděla. Pozvolna jsem došel k nedaleké známé hájovně Jelení palouky, kterou jsem už z minula též znal a kde jsem se radši s místními lidmi poradil, jestli náhodou nevědí, kudy přesně na ten Hradec. Víceméně věděli, s tím, že musím dojít podél červené k nedaleké silnici spojující Hostomice a Dobříš a pak se napojit na žlutou. Věřil jsem jim, tak jsem tam došel, už mi to bylo i na mapě jasnější, ale stále jsem si v něčem nebyl úplně jistý. Naštěstí náhodou jel zrovna kolem jeden místní lesák, zastavil jsem ho a když jsem se mu svěřil se svým blouděním, hned věděl, kudy přesně mám jít. Hned vedle místa, kde jsem ho zastavil, vedla dobře značená odbočka na jeho vrchol, kterou jsem tušil už předtím, ale potřeboval jsem si to u někoho stoprocentně ověřit. Moc jsem mu poděkoval, a za malou chvíli jsem už byl konečně na vrcholu Hradce. Stihl jsem to tak akorát, abych tam zažil vrchol pozvolného západu slunce, kdy je jím krajina nejvíce a nejromantičtěji osvětlena a fakt to stálo za to, ostatně moje fotky jsou toho jasným důkazem. Na tomto vrchu kromě faktu, že je tam jedno bývalé keltské hradiště, jakých je na Hřebenech více a že vrchol i jeho okolí je jedno maloplošné chráněné území, jsou též velmi zajímavé dvě pěkné kamenné mohyly, jejichž původ a účel sice neznám, ale rozhodně stojí za to se na ně podívat. A ani výhled z Hradce směrem na Dobříš a její okolí není špatný, škoda jen, že ho poněkud „znesvěcují“ přilehlé dráty elektrického vedení. Poté, co jsem si to tam všechno pořádně obhlédl a zdokumentoval jsem se urychleně vydal stejnou cestou zpátky k hájovně, odkud jsem to vzal po zelené přímou cestou k níže položené obci Velký Chlumec. Stojí za zmínku, že těmito místy v dávné minulosti vedla cesta jednoho méně známého válečného tažení Jana Žižky, takže není divu, že jedna část této obce včetně místní hospody se jmenuje Na Žižkově. Aby si to třeba někdo omylem nedával do spojitosti se známou pražskou čtvrtí, jak jsem si dříve myslel i já…Poté, co jsem si vyfotil tamní kapličku, jsem čím dál více ztemnělou krajinou urychleně harcoval dál, do Malého Chlumce, kde jsem si na chvíli vydechl v tamní hospodě u dvou staropramenů a kde jsem byl mile překvapen tamním hospodským. Byl to tentýž lesák, který mi tam nahoře přesně poradil, jak se vydat k Hradci. Tak jsem s ním na chvilku o tom hodil řeč a oba jsme se shodli, že tenhle kopec fakt stojí za pořádné zhlédnutí. Načež jsem se již za tmy vydal ke konci mý štace, k vlakovému nádraží Osov, vedle stejnojmenné obce. Nějaký čas jsem se pokoušel stopovat, ale pak jsem usoudil, že vlakem to bude pro dnešek přece jen jistější a počkal si na něj. Zakrátko jsem v něm dojel zpátky do Zadní Třebáně a odtud jsem dojel známým návazným spojem od Berouna zpátky do Prahy. Výlet se celkem vydařil a do těchhle míst se určitě ještě někdy zase podívám. Brdské Hřebeny jsou totiž jedno z mých doopravdy "srdcových" míst.

Jan Fencl

Autor: Vandrak

Další články autora: 11

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli