Velikonoční putování Lužickem

Sobota 23.4.

Ráno jsme vyrazily vlakem, který přijel pozdě, ale měl praktický kolový vůz pro zavěšení kol. V Bakově, kde jsme přestupovaly, na nás vlak počkal, a pak už jsme jely na konečnou do Rumburka. Po návštěvě cukrárny jsme přes Jiříkov vjely do Německa a směřovaly na sprévskou cyklostezku – Ebersbach, Neusalza-Spremberg, Oppach, Sahlaud, Schirkswalde a Bautzen=Budyšín. Ten jsme projely pod hradem a směřovaly do kempu Burg. Trochu jsme bloudily, ale v 17.30 jsme se už ubytovaly v krásném kempu. Daly jsme polévku a spršku a huply jsme do spacáku. Byla krásní teplá noc. Najely jsme 57 km.

Neděle 24.4.

Ráno jsme v pohodě sbalily a v 9.30 jsme už byly v Budyšíně u správného kostela, kde začínala poutní cesta . Všude kolem cesty, kde mělo jet procesí k oslavě Krista byla spousta lidí. Stouply jsme si na most proti věžím a už se procesí ozývalo. Napřed šel bubeník se stráží, po nějaké chvíli se objevilo asi 65 jezdců na koních v cylindrech a fracích po dvojicích na vyzdobených koních a zpívali chorály. Bylo to velmi působivé. Kus cesty do Salzenfoest, Temnitz, Schneochtetr, Loga a Storcha jsme jely za procesím (až do Temritz). Znovu jsme je potkaly ve Storcha, kde objížděli místní nádherný cihlový kostel a zpívali, a poté se modlili. Tam už jich bylo 160. Dál jsme jeli na Crostwitr a do kláštera Panschwitz-Kuckau, který byl monumentální a byly tam dyvy lidí. Také jsme naposledy potkaly procesí a to už jezdců bylo přes 200. Všude je vítala spousta lidí a byla to taková společenská událost. Dále jsme jely do Elstra, Pulnitz, kde jsme si na náměstíčku daly báječnou kávičku. Už bylo navečer po krásném slunečném dni , takže kávička bodla. Apak už jsme směřovaly na Kleinrotdorf ?? do kempu. Večer sprška a do hajan.

Celkem 58 km

Pondělí 25.4.

Cestou na Drážďany přes Radeberg jsme se trefily na krásnou silnici lesem, v Drážďanech jsme moc pěkně natrefily na Labe a po sterém mostě jsme přejely rovnou Schlossstrasse do starého města. Prohlédly jsme zahrady, katedrálu, Dóm žen, poslechly jsme častušky ruských vojáků a vyrazily po levém břehu Labe směrem na Pirnu. Jeden zámek jsme minuly, vyjeli jsme k Barokním zahradám v Heidenau (nic moc, ale městečko bylo krásné). Do zahrad jsme se drápaly pěkným kopcem , výhledy byly , ale zámek nikde. Asi se krčil někde za hrřbenem kopců. Do Pirny jsme dojely kolem páté, ptaly se po kempu a nic. Tak jsme jely dál, objevily malý kempík, ale bez sprchy a s nevrlou obsluhou. Tak jsme se pochlapily a cestou střídavě podél vody nebo do kopce lesem dojely do Konigsteinu. Dáša ještě stihla fotit velký hrad a pak už jsme ujížděly do kempu, stihly se ubytovat najíst a už byla tma. Tak ještě vytoužená sprcha a do spacáku, tentokrát nabalené, protože se ochladilo. V noci 2x pršelo, ale stan vydržel.

Celkem 73 km

Úterý 26.4.

Vstávaly jsme do mokrého rána, naštěstí nepršelo. Před námi byl jediný cíl – dojet do Děčína. Cestu jsme začaly na přívozu, který nás dovezl na druhý břeh. Zase jsme ujížděly po krásném asfaltu kolem Labe, těšily se z krásných hrázděných domečků v Bad Schandau a ve Smilce se zase převezly na děčínský břeh. Tím jsme se vyhnuly větnamskému Hřensku a ujížděly jsme horem pádem k Dolnímu Žlebu, kde jsme se schovaly před slejvákem v průchodu pod nádražím. Ještě jsme se pokochaly zadumaným údolím Labe v mlze a spěchaly do Děčína, protože zase poprchávalo. Před deštěm jsme se schovaly v malebné hospůdce, kde jsme stihly výborný oběd a pak už nádraží a cesta domů.

Celkem 32 km

Celkově celé putování – 220 km

Autorkou textu je spolucestující kamarádka Renata, já jsem zase zuřivý fotograf.