Stubaiská hřebenová - vysokohorská stezka

• Vyrazili jsme na cestu 12.8. -16.8.2019
• Naše složení bylo 4 dospěláci a pak 8 juniorů ve věku 9 - 18 let. Rozhodli jsme (z časových důvodů) nejít celou stezku, ale jen její polovinu a to od chaty Dresner hütte k Innsbruker hütte.
• Chaty na přespání jsme domlouvali asi 5 měsíců předem (bylo nás 12, takže zaberem na chatách moc místa :-))
• Celá stezka je úžasně značená - je tu opravdu každé +/- 3 metry  velká, viditelná značka, takže člověk nesejde z cesty ani za vydatného deště či v mlze.
• První dva dny nám mžilo/ pršelo a tak jsme celou dobu přecházeli potoky a potůčky a obdivolavi krásné vodopády.
• Chůze po horských chodnících a místy i lezení a slézání po kamenech s možností se přidržovat lan. Místy i docela vzdušnější pasáže :-)
• Skoro celou cestu není mobilní signál a WI-FI je jen na chatě Bremer hütte.

1.den

Ráno jsme vyjeli z Prahy a okolo 14:00 jsme parkovali v Rakousku pod lanovkou Stubaier Gletscher a nechali se vyvést do Mittelstation Fernau. Odtud vycházíme k chatě Dresdner hütte. Jedná se o 4 etapu z celé hřebenovky. Výškový průběh je asi 400 m stoupání a 500 m klesání (nejnižší bod: 2.194 m, nejvyšší bod: 2.682 m). Doba chůze je dle průvodců 3 hodiny, my jsme to šli 4 hodiny a to v mlze a za mírného mžení, takže jsme se nezastavovali na žádné dlouhé focení.
Kolem chaty Dresdner hütte jsme jen prošli a míříli rovnou k chatě Sulzenauhütte. Vybrali jsme si cestu přes vrchol Peiljoch (2 676m) a odtud sestoupali k Blaue Lacke (Modré jezero). Už ten výhled na jezero a ledovec nad ním je fascinující.
V chatě Sulzenauhütte bydlíme ve 2 pokojích po 6 lidech, jsou zde patrové postele a povlečení. Mají tu i sušárnu na boty a oblečení, za což jsme vzhledem k počasí nesmírně vděční, voda jen studená, teplá voda ve sprše 3min za 2 eura. Vaří tu výborně a večerka v 22:00.

2. den

Vstáváme v 6:30, jdeme na snídani (snídaně na všech chatách podávají do 8:00) a v 7:45 už vyrážíme na 5. etapu k Nürberger hütte. Výškový průběh je 650 m nahoru a 550 m dolů. Doba chůze dle průvodce 4 hodiny, my jsme to prošli za 3 hodiny 15 minut, ale opět dodávám – měli jsme mlhu a nekochali se. Nejnižší bod: 2.190 m a nejvyšší bod: 2.612 m. Opět byla možnost si vybrat ze 2 tras kudy půjdeme a my si vybrali ten nižší bod-sedlo Niederl. Cesta byla pohodová. V Nürnberger hütte jsme se naobědvali a oschnuli (mají tu výborný guláš z mladého hovězího, ale obsluha je mírně chaotická :-)). Okolo 13:30 vyrážíme na 6. etapu směr Bremer hütte. Výškový průběh této etapy je 600 m stoupání a 450 m klesání. Tato etapa je asi nejvíce kamenitá/ lezecká, ale jde se i přes úžasnou zelenou „náhorní plošinu s jezerem a příznačným názvem Paradies (Ráj). Šlapali jsme asi 4,5 – 5 hodin. Nejnižší bod je 2.229 m a ten nejvyšší bod 2.741 m. Bremer hütte je nejmenší horská chata, kterou jsme navštívili. Spíme v pokoji pro 16 osob, ale máme ho ve 12 lidech jen pro sebe, jsou to 2 plochy na ležení po stranách pokoje, pro každého polštář a 2 deky.

3.den

Z Bremer hütte do Innsbrucker hütte nás čeká nejdelší trasa na naší cestě bez možnosti sestupu a místa na oběd. Necháváme si tedy v Bremer hütte připravit balíčky s obědem na cestu (chleba se šunkou, chleba s tvrdým sýrem, jablko, sušenka). Výškový průběh této trasy je stoupání 800 m a klesání 850 m. Nejnižší bod: 2.220 m a ten nejvyšší bod: 2.562 m. Na ukazateli u chaty bylo na rozcestníku doba chůze 6-7 hodin. Měli jsme obavy jak to časově s dětma ujdeme a za mírného mžení jsme vyrazili v 8:45. Lezeme po skalách nahoru, dolů atd. celou hodinu a pak dojdeme k dalšímu rozcestníku. Těšíme se co uvidíme – kolik toho už máme za sebou – a na rozcestníku opět 6-7 hodin). Trochu jsme na to nevěřícně zírali, ale prý pokud to není 8-9 hodin, tak to znamená, že jdeme správným směrem. Další rozcestník už nikde nebyl, takže jsme šlapali dál a za 8 hodin jsme dorazili do cíle. Innsbrucker hütte je velká chata, spali jsme v pokoji pro 12 lidí – opět velká plocha na ležení rozdělená, vždy po 3, dřevěnou příčkou. Teplá voda na sprchování - půl minuta za 1 euro. Kousek (15 minut) od chaty je opět jezírko, kde si jde odpočinout, vyzkoušet nohou teplotu vody a relaxovat na kamenech a opodál i na lavičce.

4.den

Scházíme zpět do údolí a do civilizace. Je více možností kudy jít. My procházíme okolo salaše Karalm a pak pokračuje dál po cestě k salaši Alpengasthaus Pinnis a teprve u něj stoupáme po červené směrem k lanovce Elfer. Od salaše Pinnis opět stoupáme asi 300 metrů a potkáváme spoustu navoněných a čistých turistů, kteří se jdou projít v blízkosti lanovky. Obědváme vedle lanovky v Panorama restaurant Elfer Agrar. Lanovkou Panoramabahn Elfer 11 sjíždíme do obce Neustift im Stubaital. Odtud se vracíme autobusem zpět pod lanovku Stubaier Gletscher, kde máme zaparkovaná auta.

Po cestě se ještě zastavujeme u krásného vodopádu Grawa, kde je vyhlídková plošina s mnoha lavičkama na sezení a kochání se a pak i Grawa Alm s restaurací. Mládež prolezla po kamenech vodopád a pak ještě skončili hrátkama v říčce, která tam také teče.

• lze si koupit slevovou kartičku Mitgliedskarte - kartička Rakouského alpského klubu (Alpenverein Österreich), na kterou pak můžete čerpat na chatách slevy na noclehy. Při našem počtu se nám to určitě vyplatilo.
• V informacích v Neustift jsme si vyzvedli Wanderpass pro děti i pro dospěláky - kartičky na razítka a razili o 106, abychom si vysloužili medaili. Mají to pěkně rozplánované -  za každou chatu či salaš je předem dané bodové hodnocení. Při odjezdu se zastavíte pak opět v informačním centru a vyzvednete si odměnu – děti za 20 bodů bronzovou medaili atd.